 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Úterý, 10.Prosinec 2002
|
Články
|
"Úspěch" odpůrců geneticky modifikovaných potravin
|
Zambijská vláda dne 29.října 2002 rozhodla odmítnout potravinovou pomoc Spojených Států, kterou tvoří geneticky modifikovaná kukuřice, jíž dokonce prezident Levy Mwanawasa neváhal označit za jed. Stejné stanovisko zaujaly vlády Zimbabwe a Mozambiku. Učinili tak navzdory tlaku Světové zdravotnické organizace WHO.
Odpůrci geneticky modifikovaných potravin mohou slavit. Jde bezesporu o významný úspěch při prosazování jejich doktríny. V důsledku tohoto rozhodnutí zemře dle odhadů WHO v nejbližších šesti měsících v Africe 300.000 lidí. Jsem přesvědčen, že žádný z odpůrců geneticky modifikovaných potravin si něco takového nepřeje. Nicméně džin byl vypuštěn z lahve a jejich doktrína, založená na neznalosti a sobectví, začíná svůj smrtící tanec.
Může se zdát, že jsem názory odpůrců geneticky modifikovaných potravin odsoudil příliš příkře, ale dle studií americké FDA (Food and Drug Administration - Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) nepředstavuje konzumace geneticky modifikovaných potravin větší riziko, než pojídání potravin běžných. FDA je velmi kompetentní, řádné vedená instituce, která pečlivě váží dosaženou úroveň poznání a veškerá rizika. Možná stojí za zmínku aféra stará desítky let. Lék thalidomid, který způsobil v západní Evropě narození mnoha těžce postižených dětí, nebyl ve Spojených Státech přes tvrdý tlak výrobce nikdy povolen.
Rád bych zdůraznil, že Úřad pro kontrolu potravin a léčiv neříká, že geneticky modifikované potraviny nepředstavují žádné riziko. Pouze konstatuje, že toto riziko je shodné pro geneticky modifikované i běžné potraviny. Pomineme-li ohrožení, jaké představuje nevhodná skladba stravy, přejídání a obdobné zlozvyky, tak veškeré potraviny obsahují množství nejrůznějších chemikálií přirozeného původu, z nichž některé mohou škodit. Možná bychom byli překvapeni, co všechno jíme, kdybychom na běžné potraviny kladli stejné nároky a testovali či zkoumali je stejně přísně, jako geneticky modifikované. Tímto způsobem dojdeme k závěru, že nemalé riziko představuje život sám. Ostatně co si myslet o tom, že nemálo odpůrců geneticky modifikovaných potravin se domnívá, že tzv. normální přírodní potraviny žádné geny neobsahují. Nemůžeme udělat jiný závěr, než že neznalost je jedním z hnacích motorů odporu proti geneticky modifikovaným potravinám.
Za tento stav nesou trochu odpovědnosti i producenti a pěstitelé či chovatelé geneticky modifikovaných potravin. Ty totiž déle vydrží, lépe rostou, snadněji se skladují, jsou odolnější proti chorobám, atd. Avšak konečný konzument z toho žádnou přímou výhodu nemá. Možná si může koupit jídlo levněji, ale to se při nákupu v supermarketu obtížně vyhodnocuje. Je pravděpodobné, že až geneticky modifikované potraviny budou např. chutnější či zdravější, veřejnost k nim zaujme shovívavější stanovisko. První krok v tomto směru již učinili japonští šlechtitelé, kteří získali prase s méně tučným masem.
Nalezneme pochopitelně i jiné motivy, proč jsou geneticky modifikované potraviny odmítány. Zemědělci v západní Evropě sotva mohou konkurovat svým zámořským kolegům, ať už kvůli přírodním podmínkám nebo ceně pracovní síly. Proto hledají jiné způsoby, jak ovlivnit konkurenční boj, a hájit svůj životní styl pomocí různých ochranářských opatření, která zhusta vynucují ne zcela běžnými způsoby. Zvláště agresivně si počínají farmáři francouzští. Jedním z evergreenů tohoto boje jsou i neustálé tahanice o geneticky modifikované potraviny. Evropě v této oblasti zkrátka ujel vlak, takže zemědělci se snaží své zaostávání přeměnit v konkurenční výhodu tvrzením, že geneticky modifikované potraviny ohrožují své konzumenty i životní prostředí a že oni pěstují ty pravé, poctivé, přírodní produkty či chovají nemutovaná zvířata. Tento motiv nazývám sobectvím.
Nedomnívám se, že neznalost spotřebitelů a konzervatismus francouzských zemědělců jsou odsouzeníhodné motivy sami o sobě. To jistě nikoliv. Snaha lidí uchovat svůj život tak, jak jsou na něj zvyklí a jaký jej chtějí, není nic špatného a neměli bychom se jí vysmívat. Problém naší civilizace je, že své prosté motivy potřebujeme zaštítit ideově. Spotřebitelé odmítající geneticky modifikované potraviny neříkají: "Nevíme oč jde a bojíme se toho," avšak halí své obavy do pseudovědeckého pláště. Ani od farmářů, kteří ničí dovážené potraviny, neslyšíme: "chceme žít a pracovat jako doposud a nechceme se mít hůře," nýbrž slyšíme vznešené fráze o ochraně krajiny.
Africké vlády se obávají jednak škodlivosti geneticky modifikovaných potravin pro lidský organismus, jednak nekontrolovatelnému šíření cizorodých genů, protože nejsou schopny zabránit užití potravinové pomoci jako osiva. I tato obava je přinejmenším přehnaná. Opět se nic takového prokázat nepodařilo. Nicméně jejich obavy mají i racionální prvek - nezamýšlené pěstování geneticky modifikované kukuřice by mohlo ohrozit její export do Evropy. Paradoxní je, že geneticky modifikovaná sója se do Evropy dováží ve velkém z Brazílie, kde je dovoleno pěstovat tuto plodinu pouze přirozenou. Nicméně brazilské zemědělce málo zajímají proklamace jejich vlády a běžně pěstují pašovanou geneticky modifikovanou sóju, protože poskytuje vyšší výnosy. Tato je pak označena jako geneticky nemodifikovaná a vyveze se do Evropy. Naše pokrytectví bude v tomto případě stát lidské životy.
Zákon nezamýšleného účinku v tomto případě zapracoval naplno. Legitimní snaha lidí chránit svůj život vyústí v smrt jiných na vzdáleném kontinentu. Export myšlenek a dogmat může být stejně nebezpečný jako vývoz zbraní a munice. Z třetího světa často slyšíme mnoho výtek vůči naší euroatlantické civilizaci. Řada z nich je naprosto nesmyslných a mají za cíl jen zastřít vnitřní problémy Afriky. Tato, pokud bude kdy vznesena, je naprosto oprávněná.
Šokující je, že vlády v dotčených afrických státech, sedící v dobře zásobených hlavních městech, rozhodli o smrti mnoha svých spoluobčanů bez nejmenších ohledů na jejich mínění. Co však čekat od lidí typu prezidenta Mugabeho, který nejprve napomůže vzniku hladomoru vyháněním bílých farmářů, čímž výrazně poklesla úroda, a pak odmítá potravinovou pomoc z iracionálních důvodů. Domnívám se, že takoví lidé by měli být souzeni stejným způsobem jako váleční zločinci.
Mínění prostých Afričanů je zřejmé - několik potravinových skladů již bylo vykradeno bez ohledu na to, že obsahují geneticky modifikované potraviny. Potěšující je, že vlády Malawi, Lesotha a Svazijska nabízenou pomoc přijaly.
18.11.2002
Autor: Ondřej Dvořák
Zdroj: Akademon
-  -
|
| |
|
|
