 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Pozoruhodný výrok ministra
|
Ministr zdravotnictví Bohumil Fišer prohlásil mimo jiné v rozhovoru (10.2.2001) pro Lidové noviny "…nechtěl bych, abychom tu měli lékaře Pákistánce a sestry z Filipín či z Kazachstánu..." Tak mně napadlo "Co takhle černoši, eskymáci, židi nebo třeba Poláci a Slováci, pane ministře? Ti by nevadili?". Rozhovor Lidových novin, při příležitosti ročního působení ministra Fišera ve funkci čtěte dále ...
Rozhovor s ministrem B. Fišerem o současném stavu zdravotnictví
LN: V průzkumu veřejného mínění loni po vašem uvedení do funkce vyslovila třetina dotázaných naději, že se pod vaším vedením české zdravotnictví zlepší. Myslíte, že zatím jejich očekávání naplňujete?
F: České zdravotnictví se určitě zlepšuje, ale nejen v době, kdy jsem ve funkci. Je to kontinuální děj již od roku 1990. Lze to doložit na některých parametrech. Například ve snižování novorozenecké úmrtnosti. I loni, když porovnáme data z let 1999 a 2000, zase došlo k malému zlepšení. I když tady už jsme prakticky na světové špičce a už není velký prostor pro další zlepšování.Také v oblasti kardiovaskulárních onemocnění, která odpovídají za více než 50 procent úmrtí u nás, přibývá zákroků, které prodlužují život a zlepšují jeho kvalitu. To jsou jen dvě hlavní oblasti, ze kterých vyplývá, že je naše medicína každý rok o kousek lepší.
LN: To je ale ta část medicíny, se kterou se běžný občan setká tak dvakrát, třikrát za život. A co každodenní péče o pacienta?
F: Zde já velmi rozlišuji. Základní je to, kde jde o život a jeho kvalitu. V běžné péči, kdy jde o chřipku, angínu, musíme šetřit. Tam, když bude pacient čekat u lékaře v nepříliš vábném prostředí, tak je to nehezké, mně se to nelíbí, ale jeho život to neohrozí. Kdežto v oblasti, o které jsem hovořil a která je nejvíce finančně náročná, to nebezpečí je. Zda člověk žije na vyšší úrovni svých fyzických a psychických schopností, je právě dáno často těmito moderními postupy. Uděláme tím pro člověka víc, než když bude muset chvíli čekat s běžným onemocněním.
LN: Obávám se, že běžný občan to těžko ocení a spíš bude zdravotnictví posuzovat podle té běžné péče.
F: Záleží na tom, co chceme. Jestli populismus, nebo jde o opravdovou snahu zlepšit ochranu zdraví a prodloužit obyvatelstvu život. Ministr zdravotnictví takové kritice musí čelit a musí se snažit lidi přesvědčit, že mnohem důležitější je, aby se o ně zdravotnictví postaralo ve chvíli, kdy budou v ohrožení života.
LN: Vaše roční působení ve funkci hodnotí velmi pozitivně lékařské odbory i stavovská organizace. Nezdá se vám to podezřelé? Jako byste jim šel na ruku.
F: Zatím se na zdravotnictví plno lidí dívalo jako na černou ovci. Mou snahou bylo, aby se ten pohled změnil. Myslím, že máme dluh vůči lékařům a dalším zdravotnickým pracovníkům.Například příjmy zdravotníků jsou menší než v jiných oborech:v průmyslu, ve stavebnictví, obchodě, mnohem menší než v bankovnictví. Není důvod, aby tomu tak bylo. A když vezmu privátní lékaře, ti jsou na tom v průměru hůře než třeba právníci nebo jiná skupina soukromých podnikatelů srovnatelných svou kvalifikací. Domnívám se, že tento rozdíl je nutno snižovat, a o to se snažím. A ono se to těžko daří, jestliže jsme v období jen křehkého ekonomického růstu.
LN: Vy jste však ten dluh, o němž hovoříte, přesunul na ředitele zdravotnických zařízení. Mají svým zaměstnancům přidat, ale ministerstvo jim k tomu nevytvořilo podmínky.
F: Provedli jsme si určité ekonomické kalkulace a s řediteli nemocnic jednali. Většina z nich je zvýšení schopna zvládnout z rozpočtu, který mají. Připravili jsme nařízení vlády tak, aby k určitému navýšení prostředků z pojištění došlo. Musíme si uvědomit, že kdybychom zvýšení platů neprosadili, tak by mzdy ve společnosti rostly rychleji než ve zdravotnictví. Abychom dosáhli evropského poměru, musí tomu být naopak. Tak daleko jsme nešli, jen jsme zachovali rovnoběžný růst.
LN: Celý problém jste dokonce postavil jako prověrku jejich manažerských schopností. Je už dnes možné říci, kdo v ní neuspěl?
F: Konečné výsledky budou zřejmé až mnohem později ze statistických dat. Nepostupovali jsme jen pouhým nařízením.Provedli jsme určité ekonomické analýzy, modelování. Jenomže jsme pochopitelně modelovali situaci průměrného zařízení.Víme, že průměrná nemocnice to zvládne. Některé snadno, některé budou mít určité potíže.V platbách nemocnic jsou vždy některé položky, které je nutné zaplatit ihned, a jiné, které je možné odložit do budoucna. Ale ne zase příliš daleko.Například rekonstrukce oddělení. Když to bylo dobré pět let, tak to šestý rok také ještě vydrží, ale nechtěli bychom už, aby to vydrželo sedmý, osmý rok. Některé nemocnice jsou na naši ne tak bohatou zemi příliš výstavní. Pracoval jsem před lety v jedné slavné pařížské nemocnici, postavené ještě za Napoleona. Měnili tam dlažbu, až když byla hodně poškozená. Zdaleka nedávali do budov tolik prostředků jako u nás, přestože je to mnohem bohatší země. Oni totiž vědí, že jestliže chtějí zachovat kvalitu, tak musí mít peníze na platy zdravotnických pracovníků, aby jim neutekli do jiných oblastí. A potom se musejí postarat o věci, které se bezprostředně dotýkají pacientů, o léky, techniku atd. Všiml jsem si také toho, že velmi často je naše technika mnohem dokonalejší než ta, která se používá u nich.
LN: Při nástupu do funkce jste také prohlásil, že se v našem zdravotnictví velmi plýtvá. Podařilo se vám tento jev omezit?
F: Myslím, že právě ten tlak na ředitele, aby ze stejného objemu finančních prostředků více odložili na mzdy svých zaměstnanců,zároveň nutí hledat rezervy, a to vede k odstranění plýtvání.
LN: Součástí vašich plánů na kontrolu mělo být i ustavení dozorčích rad nemocnic za účasti pacientů. To se ale zaseklo. Proč?
F: V tom je problém. To je jeden z mých plánů, který se mi zatím nepodařilo splnit. Já jsem si totiž trochu lehce představoval, že dosavadní vyhlášku, která byla připravena za ministryně Roithové, jednoduchou novelou změním tak, aby umožnila dozorčí rady ustavit. Takovou vyhlášku jsme připravili a dali ji jednotlivým ministerstvům k připomínkám. Z několika však přišla odpověď, že vyhláška neodpovídá našemu právnímu řádu, že je to nutné řešit zákonem. Ani ta předchozí zcela neodpovídala. Proto se realizace mého plánu oddálí.
LN: Myslíte, že to stihnete do konce funkčního období?
F: To si právě nejsem jist. Potíž je v tom, že k tomu už je třeba vůle parlamentu. A protože takový zákon není součástí naší harmonizace s právem EU, je pravděpodobné, že parlament bude dávat přednost právě těmto zákonům, abychom něco nezanedbali při vstupu do EU.
LN: Součástí harmonizace s unií je i aplikace nového zákoníku práce. Ten přinesl spoustu problémů. Zdravotníci tvrdí, že jim ty největší. Je to v jejich neochotě se přizpůsobit, nebo naše zdravotnictví nedokáže tuto normu vstřebat?
F: Zákoník práce, jeho obdoba, dělal potíže i v západní Evropě. Tato přísnější verze vznikla jako reakce západoevropské veřejnosti na fakt, že se lékaři, kteří se dopustili nějaké chyby, často před soudem hájili tím, že pracovali v posledním týdnu už tolik a tolik hodin a nemohli se soustředit. Vznikl tlak tyto výmluvy odstranit, a proto nikde v Evropě zdravotníci neuspěli se žádostmi o výjimku. Ona by byla celkem snadná: tam, kde jde o ohrožení života nebo jeho kvality, zákoník práce neplatí. Západoevropská veřejnost byla proti a my se snažíme tuto situaci upravit stejným způsobem.Existovala ještě jedna možnost - platnost odložit a počkat. Ale kde to na Západě odložili, zjistili, že se během toho období stejně nic neudělalo. V celé řadě nemocnic zákoník nedělá potíže. Někde dělá problém na určitých odděleních a tamto řeší v podstatě jeho obcházením.
LN: Vy jako ministr byste ale neměl připustit, aby se zákony obcházely...
F: V demokratickém státě nemůže nikdy žádný ministr zabránit obcházení zákonů. Jestliže 90 procent pracovníků zákon plní a10 procent ho obchází, už to je pozitivní zpráva, že se jich tolik dokázalo přizpůsobit. Nový zákoník je lepší. Byl sepsán ve prospěch zaměstnanců, omezuje práva zaměstnavatelů. Když ti, kteří jsou nuceni ho obcházet, uvidí, že ve vedlejší nemocnici to funguje i bez toho, taky budou tlačit na jeho dodržení. Stačí, aby na oddělení přijali více lékařů. A mladí lékaři přivítají, že se jim vytvoří nějaká pracovní místa.
LN: Myslíte si, že je vůbec možné naroubovat západní právní normy, jejich systém, na naše do značné míry stále socialistické zdravotnictví?
F: Není pravda, že je naše zdravotnictví socialistické. Velmi se blíží zdravotnictví na Západě. Možná, že máme příliš mnoho služeb. Možná si pacienti ještě nezvykli na to, že pohotovostní služby budou v budoucnosti zúženy. Že se jich ve všední den dotkne, když za pohotovostí budou muset vyjet ze svého městečka někam dál. Tady budeme muset ušetřit, abychom měli prostředky právě na tu péči, která zachraňuje život a jeho kvalitu před trvalými následky. V základních věcech se od západní Evropy mnoho nelišíme. Ambulantní sféra je plně zprivatizovaná, péče o pacienty je hrazena ze zdravotního pojištění. Lišíme se především jednou věcí: přece jen do toho dáváme méně finančních prostředků. A protože některé věci, jako léky a techniku, musíme platit stejně draze jako oni, některé, třeba energie, skoro za stejno, tak nám potom mnohem méně zbývá na finanční ohodnocení práce. A to je ten hlavní rozdíl.
LN: Máte tedy pocit, že je naše zdravotnictví připraveno vstoupit bez problémů do Evropské unie?
F: Myslím, že s tím nebude velký problém.
LN: V souvislosti se vstupem do EU a nízkými platy v českém zdravotnictví se však mimo jiné hovoří i o možném velkém odlivu pracovních sil. Nebojíte se toho?
F: Trochu obavu mám, a proto také tak tlačím na zlepšení finančního ohodnocení. Nemám obavu, že bychom tu neměli lékaře a sestry. Ale nechtěl bych, abychom tu měli lékaře Pákistánce a sestry z Filipín či z Kazachstánu. Určité nebezpečí tu je, ale podle mne není velké. Týkalo by se to několika málo procent lidí. Třeba Norové nabízejí, že tam mohou lékaři přijít pracovat, ale nikdo od nás se jim tam nehrne. Myslím,že důvodem je i víra lékařů, že se jejich situace časem zlepší. A odejít na přechodnou dobu je nevýhodné, protože kdyby se pak lékař vrátil zpět, všechna lepší místa už by byla obsazena.
LN: A jak jste na tom s vlastními silami? Neubývá vám po tom roce ve funkci už trochu energie?
F: Osobně si myslím, že každý člověk může určitou náročnější funkci dělat jen nějakou dobu. A já si to naplánoval do konce volebního období, a to se dá. Považuji za velmi dobré, že se lidé v demokracii ve vedoucích funkcích střídají. Každý do toho dá to nejlepší hlavně ze začátku a po měsících se už z toho stane stále větší a větší rutina.
LN: Těšíte se na konec vašeho mandátu?
F: Samozřejmě, že ano... (smích).
 Zdroj: Lidové noviny, 10. 2. 2001
-  -
|
| |
|
|
