 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Plaťme za léky - budeme mít lepší zdravotní péči
|
to je titulek článku, který jsem nedávno četl na internetu. S podobnými úvahami a nápady jsem se bohužel nesetkal poprvé. Takové úvahy a nápady jsou poněkud naivní, nebo dobře zaplacené firmami, které mají zájem na přímých prodejích léků pacientům za hotové. Správně by měl titulek článku znít " Plaťme za léky - firmy se dostanou ke svým penězům snadněji": To by mělo možná logiku. To že budeme platit za léky rozhodně nezvýší kvalitu zdravotní péče ...
Fondy na zdravotnictví totiž nejsou nijak rozděleny (kolik procent na léky, kolik na mzdy atp.) a nikde není řečeno, že peníze vybrané za léky budou investovány opět do léků.
Je docela dobře možné, že budoucí ministr zdravotnictví takto vybrané peníze použije například na opětné zvýšení platů zdravotníků. To zdravotníkům sice přejeme, ale zvýšení platů, rozhodně neznamená zvýšení kvality poskytované péče. To je snad jasné každému. Proto je třeba vždy při četbě podobných textů dávat dobrý pozor zda autor navrhuje také nějaký rozumný mechanismus jak ušetřené peníze ( rozuměj: peníze navíc vybrané z kapes obyvatel) použít smysluplně na zlepšení kvality zdravotní péče. Jinak jsou to bohužel jen výkřiky, v lepším případě podplacených novinářů (když už mystifikují, tak alespoň při plném vědomí a za peníze), v horším případě pak jenom novinářů naivních (mystifikace z blbosti).
Jako doklad jednoho z takových projevů přikládám část textu Lenky Prčíkové ze 14. 5. 2002, který jsem nalezl na serveru České noviny.
Plaťme za léky - budeme mít lepší zdravotní péči
Lenka Prčíková
Náklady na průměrného klienta Všeobecné zdravotní pojišťovny činí ročně 12.344 korun. Z toho zhruba 3.000 korun tvoří léky. Na účet VZP si Češi nejčastěji nechávají předepisovat Paralen, Anopyrin a Ibuprofen. Dohromady jde o zhruba 7,5 milionu balení ročně a pojišťovnu jen tyto tři léky přijdou za rok na 154 milionů korun. Znovu se tak otevírá otázka, zda by si je pacienti neměli hradit z vlastní kapsy.
Co je zadarmo, toho si člověk příliš neváží. Nemuset za něco platit je pro jednotlivce jistě příjemné, společnost jako celek však takový systém většinou přijde pěkně draho. Potvrzuje to i vyjádření ředitelky VZP Jiřiny Musílkové: "Lékárníci sami uvádějí, že se ročně vyhodí léků zhruba za pět miliard." (časopis Týden, 6.5.2002).
Existuje ovšem nebezpečí, že namísto Paralenu či Ibuprofenu začnou lékaři předepisovat dražší, pojišťovnou hrazené léky. Lze také namítnout, že ani pro VZP, jejíž roční náklady přesahují 90 miliard korun, není oněch 154 milionů nijak velkou sumou. To je samozřejmě pravda. Jestliže se změní pouze přístup pojišťovny k hrazení několika konkrétních medikamentů, nebude to znamenat skoro nic. Mnohem spíše je nutné změnit přístup nás
všech k celému systému zdravotního pojištění…."
Bohužel autorka článku už nepíše jak na to, jak přístup změnit nebo jak zajistit aby s penězi bylo naloženo tak aby skutečně zlepšily zdravotní péči.
-  -
|
| |
|
|
