 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Povinné členství v komorách?!
|
Poslanec ODS Marek Benda přišel s návrhem zrušení povinného členství ve zdravotnických komorách. Jeho návrh vyvolal řadu ostrých, místy až hysterických reakcí představitelů dotčených komor (lékařské, stomatologické a lékárnické). David Rath dokonce neváhal přirovnat Václava Klause ke Klementu Gottwaldovi, který po únorovém puči 1948 komory zlikvidoval. Podívejme se na celou věc racionálně a dovolme si ponechat emoce stranou ...
V současné době platí, že zdravotníci musí být povinně členy uvedených komor, pakliže chtějí vykonávat své povolání. Nabízí se prostá otázka: proč musí být zdravotníci povinně členy komor? Proč nemohou vykonávat svá povolání, aniž by museli nejprve dostat požehnání shora?
Na tyto otázky neexistuje racionální odpověď. Povinné členství v jakýkoliv komorách je založeno na socialistické premise, že státní úředník dokáže lépe řídit život člověka než jemu podrobený člověk sám. Je absurdní, aby člověk nemohl vykonávat své povolání jenom kvůli tomu, že odmítá členství v nějakém sdružení, byť se sebeušlechtilejšími cíli. Neexistuje žádný veřejný zájem nebo veřejný užitek, jak se nám socialisté dnes a denně snaží namluvit. Jediným obhajitelným zájmem člověka je právo na svobodnou volbu. Člověk musí mít svrchované právo na volbu mezi různými alternativami podle toho, jaký užitek mu jeho volba přinese. Pokud je mu tato volba okleštěna či přímo znemožněna, stává se z něj robot, který nepotřebuje ke svému životu svůj rozum.
Povinné členství v jakýchkoliv profesních komorách tuto svobodnou volbu omezuje. Lékař, stomatolog či lékárník v současnosti nemá právo vykonávat své povolání bez toho, aniž by nemusel být členem příslušné komory.
Zastánci povinného členství v komorách často namítají, že státem schválené komory zajišťují jisté standardy a kvalitu zdravotnické péče, jako by nějakým vyšším zájmem všech lidí byl nějaký arbitrárně zvolený standard zdravotnických služeb. To je nesmysl. Příčinou a důsledkem každé služby, která je na trhu poskytovaná je spotřebitel, v tomto případě pacient poptávající tu či onu službu. Je to pacient, který rozhoduje, jaké služby budou na trhu nabízeny, nikoliv úředník, který nezná a ani nemůže znát potřeby spotřebitelů - pacientů.
Argument, že by po zrušení povinného členství v komorách rapidně poklesla úroveň lékařské péče je proto falešný a ve své podstatě irelevantní. Na zdravotnickém trhu budou poskytovány "jenom" takové služby, po jakých bude poptávka, tzn. služby, které budou žádat lidé a nikoliv úředníci.
Pochopitelně budou na trhu působit zdravotníci špičkový, kvalitní, ale i nekvalitní a mizerní. Tak je tomu ostatně i nyní, komora nekomora. Neexistuje však lepší než tržní systém, který dokáže oddělit příslovečné zrno od plev. Všichni zdravotníci tak budou vystaveni té nejúčinnější a nejvíce nelítostné volbě, volbě spotřebitelů. Možná je právě toto, co se většině zastánců stávajícího stavu na deregulaci zdravotnictví tolik nelíbí.
Spotřebitel sám za sebe rozhoduje a volí pro sebe nejlepší z možných alternativ. Samozřejmě, že může volit i chybně a dokonce se může ukázat, že jeho volba je v přímém rozporu s původním záměrem, tzn. že si v tomto případě zvolí nekvalitní lékařskou péči, která může dokonce jeho zdraví ublížit. To zdánlivě vypadá jako přesvědčivý argument pro státní regulaci.
Pravda je nicméně taková, že každý z nás neustále během svého života volíme mezi různými alternativami, které mohou potenciálně ohrozit naše zdraví či život. Sami volíme způsob, jakým se stravujeme. Volíme mezi tučnými, připálenými jídly a zdravou zeleninou a ovocem. My sami si volíme mezi nadměrnou konzumací alkoholu a pitím zdravých minerálek. Rovněž volíme mezi životním stylem, mezi sezením u televize a sportováním. Sami dobrovolně na své vlastní riziko sedáme do letadla, auta, skáčeme z padáku, používáme mobilní telefony a mikrovlnné trouby, kouříme, bydlíme ve městě či na venkově, atd. Bylo by dozajista absurdní, kdyby nám někdo shora diktoval, co máme a co nemáme dělat. Smáli bychom se tomu politikovi, který by inicioval zákon, jenž by každému občanovi přesně nalinkoval jeho život, a to podle toho, co je pro zdraví přínosné a prospěšné. Ukroutili bychom si hlavu údivem nad zákonem, který by každému z nás nařizoval každý den hodinu joggingu, půl kila zeleniny, dvacet minut smíchu, dvě deci červeného a půl hodinky sauny. Stejně absurdní je ovšem i logika obhajoby povinného členství v komorách. Musíme se smířit s tím, že lidé jsou volní bytosti, které dobrovolně volí takový život, jaký chtějí.
To vše však ještě neznamená, že by profesní komory (nejen ty zdravotnické) neměly své místo pod sluncem. Právě naopak. Jejich existence nejenže je potřebná, ale dokonce je i logická.
Zdravotnické komory založené na výlučně dobrovolném principu mohou být více než prospěšné. Každý spotřebitel bude jistě velmi rád, pokud budou existovat komory, které budou prostřednictvím svých členů garantovat jistou úroveň zdravotnické péče (stanovenou ovšem zcela dobrovolně, ne na základě legislativního násilí!). Bude v zájmu každého spotřebitele - pacienta požadovat po těchto komorách co nejvíce informací, které by podpořily jeho svobodnou volbu.
Koncept existence konkurenčních zdravotnických komor je plně logický. Představme si, že na trhu bude existovat, řekněme, pět lékařských komor, které budou soutěžit o pacienty. Pacienti budou pochopitelně využívat služeb té či oné komory (členů komory), která nejlépe bude uspokojovat potřeby pacientů. Pacienti jistě nebudou poptávat služby té komory, která bude nabízet nekvalitní služby, stejně jako se štamgasti vyhýbají hospodě, kde hospodský ředí pivo vodou.
Konkurenční proces tak bude akcentovat kvalitu poskytované péče, ta je zde avšak produktem "vedlejším", nejedná se o žádnou úředníky stanovenou veličinu. Jedná se o samoregulační proces, ve kterém budou odměňováni ti, kteří nejlépe uspokojují potřeby zákazníků a budou odpadávat ti, jenž tyto potřeby budou uspokojovat nekvalitně a s velkými náklady.
Členství v komorách se tak paradoxně stane zájmem samotných zdravotníků. Bude prestižní záležitostí být členem komory s dobrou pověstí a dobrými výsledky, stejně jako je nyní prestižní záležitostí být členem některých vědeckých institucí.
Prezident ČLK David Rath argumentuje, že prakticky ve všech zemích EU existuje povinné členství v komorách. Jedná se o zcela bezcenný argument. Není podstatné, zda-li je něco uzákoněno v té či oné zemi, ale zda-li je to správné a obhajitelné. Argumentace Ratha je stejně slabomyslná, jako je argumentace ve prospěch povinného zahalení tváře žen s odůvodněním, že tak tomu je respektive bylo v Afghánistánu.
"Jde o promyšlený útok ODS na svobodu lékařského stavu, tedy o krok na cestě k likvidaci občanské společnosti a nahrazení pluralitní demokracie státním dirigismem, o krok směrem k izolacionismu bránícímu naší integraci do EU..," pokračuje Rath. Je tomu přesně naopak. Ten, kdo omezuje svobodu lékařského stavu je samotný pan Rath, když obhajuje násilím vynucené povinné členství v lékařské komoře. Je to přesně naopak pan Rath, který obhajuje státní dirigismus.
Deregulace profesních komor může být jenom přínosem, a to jak pro pacienty, tak i zdravotníky samotné. Musíme si uvědomit, že odpůrci zrušení povinného členství v komorách se převážně rekrutují z těch, kteří se bojí konkurence na trhu služeb, které sami nabízí. Hlavní motivací těchto lidí není jimi proklamovaná kvalita poskytovaných služeb, ale jistota pohodlného výdělku. Profesní komory jsou žádoucí, ale pouze na dobrovolné a státem nevynucované bázi.
30.9.2002
Autor: Tomáš Janča
-  -
|
| |
|
|
