 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Nemocniční nákazy
|
jsou námětem článku "Každý dvacátý pacient se v nemocnici nakazí", který uveřejnilo Právo 9. března 2002. Celý text uvádíme níže. Je zde několik momentů, které vzbuzují strach, nebo přinejmenším údiv. Udivující je, že ředitelé nemocnic na Vinohradech a VFN, podle článku nevědí, co to ta nemocniční nákaza přesně je. Že prý chybí jasné definice. Možná by stálo za to podívat se do literatury. Nedávno vyšel už druhý díl publikace Nozokomiální nákazy II. První díl vyšel již dříve. Jistě tam definice toho co se rozumí nemocniční nákazou (nozokomiální) neschází ...
Další důvod ke zdviženému obočí je skutečnost, že nikdo neví, jaký je rozsah nemocničních nákaz. Odborníci se podle článku hrubě rozcházejí v odhadech, kolik že procent pacientů nozokomiální infekce vlastně postihnou. Přesná čísla "neevidují" - jinak řečeno, nikdo neví, kolika pacientů se nemocniční nákazy týkají. Proč tomu tak je? Důvod je jednoduchý. Plošné zjištění stojí peníze a ty prozatím nikdo nedal. Přitom se jedná o velmi závažný problém nejen zdravotnický, ale i finanční. Ředitel Pečenka z VZP dokonce tvrdí, že finanční hodnota odpovídající škodám vzniklým touto cestou, se pohybuje v miliardách korun. Je jistě pozoruhodné, že se takovému problému nevěnuje dostatečná péče. Zjištění rozsahu a následné zlepšující zásahy by se projevily hned v několika směrech. Pacienti by jistě byli spokojenější, zdravotnický personál, který nozokomiální infekce také ohrožují (viz nedávná kauza "Svrab"), by nemusel vyžadovat příplatky za riziko a navíc by se jistě ušetřily peníze, o kterých mluví Dr. Pečenka. Přibylo by peněz do systému, nebo jinak řečeno, nepromrhaly by se zbytečně peníze do systému už jednou vložené. Ty by se daly použít třeba na zvyšování platů zdravotníků. Proč ne? Mnohým se ale zřejmě zdá, že řešení je příliš složité. Lepší je křičet, že je málo peněz, vyhledávat tlusté pijavice a tuneláře ve zdravotnictví a dělat všeobecný rozruch. Přitom by možná stačilo dohlédnout na to, aby se lépe pralo nemocniční prádlo a dodržovala se předepsaná hygiena.
Každý dvacátý pacient se v nemocnici nakazí
Nemocnicemi ročně v Česku projde 2,2 miliónu obyvatel. Paradoxně se však kvůli šetření na hygieně ne všichni pacienti jen vyléčí. Řada z nich dostane v nemocnicích třeba zápal plic, žloutenku nebo zánět horních cest dýchacích. Podle odborníků se v nemocnicích nakazí nejméně pět procent pacientů, tedy sto deset tisíc.
"Nákaz je však mnohem víc, nejméně dvakrát až třikrát tolik," tvrdí chirurg Antonín Pečenka, dnes vrchní ředitel úseku zdravotní péče Všeobecné zdravotní pojišťovny. "Není to tak strašné. Nákazám nikdy nelze zabránit, lze je jen omezit," oponuje ministr zdravotnictví Bohumil Fišer. "Kdyby nákazy nebyly, zdravotnictví by ušetřilo miliardy korun vydaných zbytečně," soudí Pečenka. "Nemocnice nemají peníze a šetří i na hygieně. Je to katastrofa. Pokud se nezjedná náprava, infekcí bude přibývat. Bál bych se stonat ve vlastní nemocnici," řekl Právu chirurg jedné pražské fakultní nemocnice. Z obav z vyhazovu požádal o anonymitu.
Přesná čísla se neevidují
Kolik lidí se tedy v nemocnicích skutečně nakazí tzv. nemocniční nákazou? Když jsme tato čísla chtěli získat z jednotlivých nemocnic, většinou jsme dostali odpověď, že tak detailně nákazy nesledují, a není tedy možné říci, kolik lidí se v jejich nemocnici přímo nakazí.
"Chybí přesná definice, co vlastně nemocniční nákaza je. Je to rýma, nebo zhnisání rány?" ptá se ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Martin Holcát. S ním souhlasí i ředitelka nemocnice Královské Vinohrady Marie Anušíková. Oba připouštějí, že nemocniční nákaza u nich je, ale jak velká a kolik lidí se nakazí, přesně nevědí.
"Je to celosvětový problém a nikdo si neví rady, co s ním," říká přednosta chirurgické kliniky pražské Fakultní nemocnice na Bulovce prof. František Antoš. Uvádí, že nákaza by neměla přesáhnout čtyři procenta z operovaných.
"Co je navíc, budí pozornost. Když přesáhne deset procent, měl by zasáhnout hygienik a ptát se, proč tomu tak je. Bacilonosičem totiž může být lékař nebo zdravotní sestra na sále. Oba nemají žádné příznaky, a přesto infekci mohou šířit," soudí Antoš.
Hygiena je hlavní
"Pokud se bude dodržovat hygiena pracovišť, sanitace, dezinfekce, osobní hygiena pacientů i lékařů, hlavně rukou, pak lidé budou odcházet z nemocnice s infekcemi méně," soudí hlavní hygienik Prahy Vladimír Polanecký.
Podle něj se nákazy sledují, ale jen smrtelné nebo ty, které vedou k trvalé invaliditě. "Ty ostatní jsou součtem nepřesných čísel a nelze z nich vycházet. Je však pravda, že na jednotlivých odděleních se pět až dvacet procent pacientů nakazí infekcí. Největší procento je na ARO, které přijímá lidi z ulice. Někteří pacienti na tyto infekce i zemřou," míní Polanecký.
Doktor Pečenka je ale názoru, že se v nemocnicích na chirurgických pracovištích nakazí až třicet procent pacientů. "Vycházím z osobní studie, kterou jsem dělal. Jestliže některé pracoviště řekne, že nákazy u něj jsou jen pět procent, tak lže. V interních oborech to je deset procent," tvrdí Pečenka. S tím v podstatě souhlasí i primář kardiochirurgického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni Tomáš Hájek: "V mnoha nemocnicích může být ohrožena bezpečnost pacientů."
Miliardy navíc
Hájek soudí, že pooperační infekční komplikace prodlužují hospitalizaci pacientů o několik dnů až týdnů a kromě dopadů na jejich zdraví zvyšují náklady. "Odhaduji, že na léčbu těchto nákaz spotřebuje zdravotnictví ročně nejméně jednu miliardu korun," říká hygienik Polanecký. Doktor Pečenka si ale myslí, že je to ještě víc: "Jde to určitě do několika miliard ročně."
Co dělat pro snížení infekcí? Všichni, s nimiž jsme mluvili, tvrdí, že snížení počtu nákaz je možné jen důslednou hygienou. Pomohly by prý i pomůcky na jednorázové použití, např. operační oděvy, roušky, čepice apod., stejně jako se používají jednorázové injekce.
"Rozhodně jsou hygieničtější a riziko možné infekce by se jimi snížilo," tvrdí prof. Antoš. Primář Hájek dodává, že v 97 procentech se v České republice opakovaně používají roušky a pláště, které se vyvařují a sterilizují. Materiály na jedno použití zaujímají jenom tři procenta. V zemích Evropské unie už polovina roušek a 70 procent plášťů používaných na sálech je na jedno použití. Po vstupu do EU bude muset i naše země užívání jednorázových pomůcek podstatně rozšířit. Je to jedna z cest ke snížení nákaz v nemocnicích a k větší bezpečnosti pacientů.
Václav Pergl
Právo 9. března 2002
-  -
|
| |
|
|
