 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Pondělí, 26.Listopad 2001
|
Články
|
Ad Noví Mengelové
|
Jako člen Centrální etické komise Ministerstva zdravotnictví se cítím být Ing.Arch. Zdeňkem Meisnerem tak trochu vyvolán k dopovědi na jeho rozzlobený text v mpz z 8.11.2001 ...
Je řada důvodů proč se vzbouří řada emocí, kdykoliv se hovoří o devitalizaci. Laikům jde o uhájení metody, které věří nebo jí alespoň považují za vysoce nadějnou. Lékařům jde také o mnoho. Ve hře není jen kariéra a dominance ve zdravotnictví, ale i starost o pacienta, kterého lékaři léčí léta prověřenými postupy. Svých prověřených postupů se nedrží lékař proto, že je těžkopádný a nerad přijímá novinky, ale proto, že má řadu nedobrých zkušeností se zaváděním radikálních novinek. Převážnou většinou se totiž neosvědčily, naopak hrubě ublížily pacientům. Právě proto existují ve všech státech zákonné normy, které zavádění novinek přísně regulují. Neochota lékařů by proto neměla překvapovat, ale měla by být vnímána jako praktická překážka, která má svůj smysl a kterou je možné racionálním postupem překonat. Vždy znovu a znovu je třeba věc nezaujatě analyzovat a nabízet nová řešení.
Z etického hlediska nepřineslo studium devitalizace jen tři nové objevy, ale vyvolalo i jeden etický problém. Tím problémem je odpověď na otázku, zda může pacient sám přijít za lékařem s žádostí o provedení nějaké léčby, aniž by čekal na lékařovu nabídku. Až dosud to u nás nebylo zvykem. Na lékaře apelujeme, aby v jejich nabídce byly skutečně všechny reálné možnosti, ale neučíme je, jak se postavit ke konkrétní žádosti pacienta o konkrétní léčebnou metodu. Na první pohled věc vypadá jednoduše. Pacient má právo na sebeurčení, tak proč by nemohl navrhovat svou léčbu. Když je jím navrhovaná léčba škodlivá, lékař jí jistě odmítne provést. Ale co když je léčba pouze neúčinná? Má právo pacient požadovat prostředky a čas lékaře na takovou léčbu? A má právo pacient žádat po lékaři, aby během provádění takové léčby odložil nasazení léčby, kterou považuje za účinnější? Lékař také občas nasazuje léčbu, o jejíž účinnosti si není zcela jistý a dovedu si představit důvody, proč se začne léčbou méně zatěžující a také méně účinnou. Jestliže ale přiznáme pacientům právo žádat i neúčinnou či neověřenou léčbu, pak jim dáváme právo spotřebovávat část prostředků na zdravotní péči podle svých vlastních individuálních (neodborných) představ. Osobně si myslím, že za určitých okolností by měl mít pacient takové právo. To ale nemůže rozhodnout ani etická komise, ani ministerstvo, o tom bychom si měli všichni veřejně řádně podebatovat, protože teprve z debaty, které se účastní všichni zainteresovaní, může vzejít rozumné řešení.
Druhým etickým tématem, které je ve hře, je odvaha. Když chci něco nového probojovat, musím také trochu riskovat nějaké obtíže. Debata o euthanasii v Holandsku začala tím, že jedna lékařka provedla euthanasii u vlastní matky a pak se sama šla udat. Soudní spor, který tak vyvolala, nastartoval mnohaletou debatu. Aby bylo zcela jasno, nevolám v tuto chvíli po tom, aby čeští lékaři začali dělat devitalizační výkony v rozporu se zákonem a hromadně na sebe podávali žaloby. Je řada dobrých důvodů, proč by takové prolamování zákona nebylo dobré. V současné debatě mi chybí něco jiného. Našimi sdělovacími prostředky kolují "zvěsti", že devitalizace byla již s úspěchem provedena na řadě pacientů. Ani jako člen Etické komise, ani jako čtenář a divák sledující dění v hromadných sdělovacích prostředcích jsem neviděl žádný takový případ dokumentovaný tak, aby z toho vyplývalo, že metoda byla skutečně použita a že měla úspěch. Bylo by proto naléhavě potřeba, aby ti lidé, kteří tvrdí, že metoda byla již s úspěchem použita, toto své tvrzení dokumentovali, a to bez ohledu na riziko, které tím podstupují. Zatím jejich postoj vypadá takto: Vím, že metoda byla použita, ale konkrétní údaje nesdělím, protože je to riskantní. Ať raději riskují lékaři, kteří o věci nyní rozhodují (to je vždy určité riziko začít s novou metodou v medicíně). Ale proč by tito lékaři, kteří na věci nejsou tolik zainteresováni, měli něco riskovat, když sami zastánci devitalizace nic podobného riskovat nehodlají? Kdybychom totiž věděli, zda zvěsti o vyléčených pacientech jsou pouhou mystifikací nebo skutečností, hodně by to projasnilo debatu o tom, jak dál s devitalizacemi.
Jiří Šimek
-  -
|
| |
|
|
