 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Středa, 21.Listopad 2001
|
Články
|
Noví Mengelové
|
K tomuto příspěvku mne vedly dva nedávné výroky odborníků na nejvyšších postech našeho zdravotnictví.. Hlasy a ohlasy odvysílané v pondělí 1. října věnované zlínské lékařské konferenci daly slovo také ministru zdravotnictví Fischerovi. Ten nám u této příležitosti sdělil, že ve svých rozhodnutích si je jistý, protože se opírá o vědeckou radu ministerstva ...
Téhož dne večer, ve zprávách televize Prima a Č.T. 1 promluvil shodou okolností právě předseda této Vědecké rady, Prof. Mudr. Jan Dvořáček. Obhajoval ministerské rozhodnutí pozastavit klinické ověřování devitalizací rakovinných nádorů a milionům televizních diváků sdělil cituji: "Pokusy na lidech dělal naposled doktor Mengele"...
Dodám, že tentýž den, pár hodin předtím se konala tisková beseda, na které Prof. Dvořáček neodpověděl klíčovou otázku - proč 4 ministerstvem akreditované kliniky "prověřovaly" užitečnost metody Dr. Fortýna tak, že ve skutečnosti aplikovaly metodu jinou? Tiskovka skončila neslavně. Prof. Dvořáček prohlásil, že devitalizace je zcela neúspěšná. Kromě jiného zapřel kladné výsledky Nemocnice Pod Petřínem, která nepatřila mezi ony 4 kliniky a léčila ne podle ministerské, ale podle Fortýnovy metodiky. Jeden z přítomných, který věděl, že Prof. Dvořáček zná skutečný stav věci, jej nahlas obvinil ze lži, pan předseda vědecké rady opustil sál a tiskovka skončila.
Přirovnání k Dr. Mengelemu zaznělo již jednou. V Právu z 2.června jej použili manželé Fischerovi, paní Fischerová je sociálně demokratická poslankyně parlamentu. No, doktoři Dvořáček i Fischer a jeho paní by měli znát, že od dob Mengeleho bylo vykonáno na lidech, snad ve všech státech světa nesčetně pokusů méně i více seriózních. Každý nový lék a lékařský postup je před tím, než je uznán tzv. "lege artis", zkoušen klinicky. Všichni tři by měli také vědět, že podle § 69 zákona 20/66 Sb. má Ministerstvo Zdravotnictví povinnost okamžitě převádět prokázané poznatky do praxe
Dr. Fortýn - přišel na to, co později nazval devitalizací při praktické práci před víc než čtyřmi desítkami let. Popisovat výsměch, a nařčení ze šarlatánství kterého se mu dostávalo by vydalo na samostatný pořad. Zde jen to, že později svou metodu spolu s doktorem Horákem ověřoval experimentálně na liběchovském pracovišti Akademie věd, kde operovali stovky pokusných zvířat.
Jde vlastně o objevy tři a všechny posouvají chirurgickou praxi o míle dopředu. Prvým je poznatek, že tkáň, pokud není již mrtvá, může v těle zůstat "podvázaná", tedy izolovaná od krevního řečiště. K sepsi nedojde, naopak. zjednodušeně řečeno, tkáň se rozpouští, usýchá, zajizvuje. Obecně platné chirurgické dogma předepisuje všechno vyřezat a odstranit.
Druhý objev je zjištění, že když se takto podváží nádory respektive. metastázy, mobilizuje se imunitní systém. Laicky řečeno, tělo se probere z letargie a začne se od nádoru a metastáz, dokonce i těch nepodvázaných, hojit. Podmínkou úspěšnosti metody je tedy fungující imunitní systém. Třetím poznatkem, je, že nádor je nutno "podvázat" z obou stran, aby nemohl tělu vysílat klamné signály.
Doktoři Fortýn a Horák své výsledky průběžně publikovali v odborném tisku a vloni, 30.října r.2000, požádali ministra Fischera o povolení klinického ověřování. V návrhu popsali podmínky tzv. protokolu, podle něhož se mělo postupovat. a uvedli výslovně cituji:"..vhodný pro pacienty, v pokročilejším stadiu onemocnění, kdy však pacienti nebyli léčeni žádnou z běžně používaných metod s výjimkou chirurgické intervence". A aby to bylo úplně polopatické pokračují, cituji:".tím se v prvé fázi ověřování vylučují pacienti léčeni radioterapií, chemoterapií imunoterapií" Ministr Fischer na žádost neodpověděl.
Po odvysílání televizních pořadů redaktora Kvasničky se ministerstvo pohnulo. V rozporu s návrhem autorů vypracoval Masarykův onkologický ústav v Brně vedený profesorem Žaloudíkem protokol jiný. Ten schválila Vědecká rada ministra, aniž se k postupu mohli vyjádřit autoři metody. Testováním metody byly pověřeny kromě Masarykova ústavu ještě pražská I. Všeobecná fakultní nemocnice, IKEM a Onkologie na Bulovce. Ostatním lékařům ministerstvo devitalizace písemně zakázalo. Akreditaci nedostaly ani nemocnice v Semilech, a ve Vrchlabí, přesto (či právě proto), že jejich lékaři již měli s metodou praktickou zkušenost.
Nevhodnost ministerského protokolu byla předmětem kritiky z různých stran. V červenci zaslali lékaři a představitelé Svazu pacientů ministrovi otevřený dopis. Odmítli nepodložené tvrzení Čs. chirurgické společnosti, že podvázání nádorů povede k sepsi a systémovému šoku. Kritizovali skutečnost, že metoda založená na mobilizaci imunitního systému pacienta je zkoušena na lidech jejichž imunitní systém byl předem devastován ozařováním a opakovanou chemoterapií. Kritizovali podmínku, že devitalizace nesmí být použita dříve, než pacient dosáhne tzv. IV. stadia své nemoci a to ani tehdy, když standardní metody nedávají naději na vyléčení. Jinými slovy - pokud by pacient na klinice akreditované ministerstvem žádal o devitalizaci, musel by čekat na zhoršení svého stavu do IV. stadia, aby na něm, již v podstatě umírajícím, mohla být metoda aplikována a potvrdila se tak ministerská skepse.
Dále kritizovali, že při vypracování protokolu chyběl imunolog a některý z kolegů v lednu zesnulého Dr. Fortýna a vyslovili obavu, že ministerský postup je ve skutečnosti záměrnou diskreditací nové techniky.
Dodávám, že ministerský protokol předpisuje histologické vyšetření zůstatkového nádoru. To se podle všeho ve skutečnosti nedělalo ani u původního nádoru, ani po pitvě a na místě je otázka, zda se vůbec operovalo s cílem metodu poctivě ověřit a zdokonalit. Navíc- ti, kdo ministerské protokoly prosadili a uplatnili na klinikách se o metodě vyjadřovali v tisku i před pacienty s pohrdáním. Pro devitalizace určilo ministerstvo právě a jenom pacienty ve IV. stádiu, tedy lidi, kteří potřebovali spíše již paliativní péči a ne další operace spojené s nadějí, bohužel v jejich případě již málo opodstatněnou.
V polovině září oznámilo předsednictvo Vědecké rady Vědecké radě ministerstva, že podvázaná tkáň v těle nezpůsobí celkovou sepsi a metoda se má dále zkoumat na zvířatech. K tomu lze jen dodat, že prvý z Fortýnových objevů byl jasný víceméně od počátku, protože k sepsi by docházelo vzápětí po operacích, navíc šlo o lidi mimořádně nemocné. Pokud jde o ve veřejnosti populární léčbu nádorů, předsednictvo s odkazem na výsledky 4 klinik. konstatovalo naprostou neúspěšnost. Jeden z novinářů to na tiskovce přirovnal k odbornému testování benzinového motoru tak, že se do něj lije nafta.
Závěr této informace bych velmi opatrně nazval - blýskání na lepší časy. Pátého října, tedy 4 dny po zasedání Vědecké rady,televizním projevu jejího předsedy a skandální tiskovce, se u náměstka ministra MUDr. Maliny sešli RNDr. Horák, kolega zesnulého MUDr. Fortýna, lékaři a zástupci zástupci Svazu pacientů a Doc. MUDr Havlíček, předseda České chirurgické společnosti. Náměstek Malina souhlasil s vypracováním nových klinických testů, podle návrhu Dr.Fortýna a Horáka a s využitím zkušeností všech, kdo již metodu uplatnili. S chirurgem by měl konečně spolupracovat imunolog který umí odhadnout, případně povzbudit pacientovu imunitu. Testovat by měly moci i další kliniky, projeví- li zájem. Náměstek ministra Dr. Malina se od projevu předsedy Vědecké rady Dr. Dvořáčka distancoval s tím, že šlo o osobní názor.
Mluvčí ministerstva Ota Černý projev předsedy Vědecké rady Dr.Dvořáčka později potvrdil s tím, že jde o oficiální stanovisko úřadu (!?)
Nakonec malá rekapitulace:
Doktoři Fortýn a Horák navrhli vloni ministrovi Fischerovi klinické ověření metody. Návrh ověřili stovkami pokusných operací zvířat a MUDr. Fortýn sám, cca dvacítkou úspěšných operací lidí.
Masarykův onkologický ústav v Brně navrhl metodu, kterou nikdo neověřoval, s jejíž neúspěšností se netajili ani její protagonisté. Metodu použili u těžce nemocných pacientů, kteří si o ni v dobré víře a v naději umírajícího požádali. V té samé době Ministerstvo neprojevilo nejmenší zájem o zdravotní stav někdejších Fortýnových pacientů a ignorovalo, resp. ututlávalo výsledky devitalizací těch klinik, které nepatřily mezi ony 4 pomazané.
Nacista Mengele se o svou smutnou popularitu postaral mimo jiné tím, že na lidech hromadně "zkoušel" metody o kterých bylo předem jasné, že jsou nesmyslné. Nepochopil jsem, jestli příměrem o doktoru Mengele měli Prof. Dvořáček a poslankyně Filipová na mysli:
doktora Fortýna a jeho žáky,
anebo ty čtyři ministerstvem pověřené kliniky, jejichž operačními stoly prošlo okolo 40, jak sami přiznávají, naprosto neúspěšných případů.
Který z postupů má k praktikám doktora Mengeleho blíže, ať si odpoví posluchač sám. Myslím, že profesoři Žaloudík a Dvořáček, Vědecká rada a Etická komise ministerstva i ministr Fischer sám dluží veřejnosti vysvětlení.
Ing.Arch. Zdeněk Meisner, 8.11.2001
(Příspěvek posluchače Rádia Svobodná Evropa pro pořad Hlasy a ohlasy)
-  -
|
| |
|
|
