 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Osudy léků
|
na Alzheimerovu chorobu jsou pozoruhodné. V ČR jsou registrovány dva přípravky proti této nemoci - Aricept a Exelon. MZ ČR prozatím brání jejich plné, nebo alespoň částečné úhradě z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Pacienti si je musí hradit v plné ceně, která při měsíčním užívání léků představuje asi 4.000,- Kč. To je částka veliká, pro většinu nemocných limitující. Zajímavá je argumentace proč léky není možné hradit z pojištění, respektive její vývoj ...
Nejprve ministerstvo prohlásilo, že je nutno doložit zda splňují požadavky do té doby záhadných parametrů QALY a DALY, s poukazem na uplatňování "medicíny založené na důkazech". Dalo velkou práci vysvětlit ministerstvu, že u léků typu kognitiv u Alzheimerovy choroby tyto parametry nelze spočítat.
Je pozoruhodné, že takový požadavek (QALY, DALY) ministerstvo předtím nikdy dříve u žádných léků nepožadovalo. Člověk by si řekl, no někdy se začít musí, proč tedy ne u léků na Alzheimera. Později ovšem byly schváleny k plné úhradě ze zdravotního pojištění léky u kterých parametry QALY ani DALY předloženy nebyly.
Další argument proč neproplácet léky na Alzheimera byl ten, že je obtížná diferenciální diagnóza mezi různými druhy demence, kterou by naši lékaři údajně nemuseli zvládnout. Mohlo by se tak prý stát, že by léky na počínající demenci Alzheimerova typu dostal pacient s jiným druhem demence. To ovšem je argument velmi slabý. Podle odborníků diagnostické chyby v diferenciální diagnóze Alzheimerovy choroby nepřesahují nijak obvyklé procento chyb. Navíc pokud by dostal léky pacient s jiným typem demence, nic by se nestalo. Léky na Alzheimerovu chorobu by mu také zlepšily jeho stav a oddálily vyřazení z běžného života a práce.
Nejčerstvější ministerské argumenty jsme se mohli dočíst v MF Dnes (14.5.2001), kde náměstek ministra Malina uvádí, že na lék nejsou peníze. To vypadá poctivě. Bohužel to ale poctivě jen vypadá. Tento lék může přijít na částku v řádech až miliard korun, říká MUDr.Malina. Odborníci na Alzheimerovu chorobu ovšem odhadují roční náklady na lék na pouhých 100-200 milionů korun. Dále se zde zamlčuje to, že použití léku to nejsou jen náklady na jeho proplacení ale také léčebné výsledky, které se projeví sníženými náklady na nemocniční a domácí péči o pacienty, kteří jsou schopni delší dobu normálně a bez pomoci žít (mají-li ovšem dostupné léky!). "Cost - benefit" studie, která by se měla dělat na každý, lék který kandiduje na plnou úhradu z pojištění, má dvě strany - výdaje za proplácení léků a prospěch, který lék přináší. Ten pan náměstek do svého naprosto nepřesného prohlášení asi vůbec neuvedl. Mluví pouze o nákladech.
Další výkřiky pana náměstka, že léky na Alzheimerovu chorobu nejsou kauzální, "to znamená, že neřeší podstatu choroby. Neléčí ji. Může zlepšit určité funkce na omezenou dobu, v řádech týdnů či měsíců. Ale ne vyléčit." jsou při jeho vzdělání docela komické. Co takhle inzulín, pane náměstku? Také jenom "Může zlepšit určité funkce na omezenou dobu, v řádech týdnů či měsíců. Ale ne vyléčit." A přesto je alespoň částečně dotován ze zdravotního pojištění, takže si ho diabetici nemusí hradit v plné výši.
Co dodat závěrem? Argumenty ministerstva jsou chatrné a příliš vrtkavé než aby byly důvěryhodné. Pes bude asi zakopán jinde. Alzheimerova choroba postihuje především starší populaci, která pokud je postižena je neschopná si cokoli samostatně zařídit, natož aby si vymohla levné léky na zmírnění svojí choroby. Lidé kteří rozhodují o konečné ceně léků pro pacienta to vědí a pod tlakem jiných problémů se snaží šetřit tam, kde je nejmenší odpor. To je slušnější varianta. Tou horší variantou je neskrývaný cynismus a plánovaná snaha ušetřit na tom kdo se nemůže bránit. Ale tomu se mi nechce věřit.
-  -
|
| |
|
|
