 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Středa, 18.Prosinec 2002
|
Články
|
Provokativní titul
|
vyšel letos v britském nakladatelství Cambridge Univesity Press. V knize "The skeptical environmentalist - Measuring the Real State of the World" si autor Bjorn Lomborg dal tu práci a prošel neuvěřitelné množství nejrůznějších statických údajů, týkajících se stavu životního prostředí současného světa. A došel k udivující závěru - situace se zlepšuje. Máme k dispozici více čisté vody, méně lidí strádá nemocemi či hladoví, řeky, moře i vzduch jsou čistší, vymýcení lesů nehrozí…
The skeptical environmentalist - Measuring the Real State of the World
Bjorn Lomborg
(Cambridge Univesity Press 2001)
Málokteré dílo vzbudí tolik rozruchu, aby přední vědecké časopisy Nature a Scientific American věnovaly několik stran jeho kritice. Obsáhlá, včetně odkazů téměř pětisetstránková kniha se skládá ze šest částí:
Litanie
Lidský blahobyt
Může blahobyt pokračovat?
Znečištění: zadusí náš blahobyt?
Problémy zítřka
Skutečný stav světa
Neobvyklým a trefným názvem první části "Litanie" Lomborg označuje způsob, jakým nás velká část fundamentálních environmentálních organizací a s nimi spojené skupiny vědců informují o stavu současného světa. Neustálý proud informací o stále se zhoršujícím životním prostředí a hrozící katastrofě, a na druhou stranu jednostranné hledání viníka v moderní průmyslové společnosti. Prostě to, jak nám jsou ekologickými fundamentalisty podávány informace o životním prostředí a jeho vývoji, vše za vydatné podpory medií, pro která jsou katastrofické vize pravým požehnáním.
Bjorn Lomborg si dal tu práci a prošel neuvěřitelné množství nejrůznějších statických údajů, týkajících se stavu životního prostředí současného světa. A došel k udivující závěru - situace se zlepšuje. Máme k dispozici více čisté vody, méně lidí strádá nemocemi či hladoví, řeky, moře i vzduch jsou čistší, vymýcení lesů nehrozí. Ostatně při výzkumech veřejného mínění pokládají lidé globální problémy prostředí za závažnější, než ty lokální, se kterými se setkávají ve své komunitě. Zajímavé, je, že stejný pohled mají úplně všichni. Kde potom jsou ty globální problémy, když je nepozorujeme lokálně?
To samozřejmě neznamená, že není třeba řešit vůbec nic. Tvrzení, že žádné problémy nemáme, se autorovi snaží podsunout pouze někteří jeho kritici. Například i zpráva renomované agentury Reuters o Lomborgově jmenování ředitelem Dánského nezávislého ústavu pro životní prostředí ho označuje za muže, jež se domnívá, že globální oteplování je druhořadým problémem. Nevím, odkud své informace berou, avšak z Lomborgovy knihy určitě ne. Změnu klimatu pokládá za závažný problém, avšak řešení nevidí v Kyotském protokolu, který je nákladný a dohromady nic neřeší, jako spíše v přípravě na to, co přijde.
Kniha v jednotlivých kapitolách pojednává snad o všech aspektech našeho životního prostředí. Nalezneme zde kapitoly o očekávané délce života, produkci potravin, pitné vodě, odpadcích, biomase, lesích a rybolovu, výrobě a spotřebě energie či surovin, znečištění vzduchu i vody, kyselém dešti, civilizačních chorobách, pesticidech, rakovině, biodiversitě a globálním oteplování. Rozhodně nečekejte vědecké pojednání o všech těchto tématech. To by vzhledem k rozsahu knihy ani nebylo možné. Autor se zabývá rozborem dostupných informací o jednotlivých tématech, jejich zhodnocením i způsobem, jak jsou předkládány veřejnosti.
Lomborgova kniha připomíná bodnutí do vosího hnízda, protože nepokládá pohledy a ekologickými fundamentalisty navrhovaná řešení za jediná správná. Jako ve všech ostatních případech musí naše společnost vážit všechna pro a proti a někdy připustit změny životního prostředí, protože půjde o menší zlo. Naše zdroje jsou a vždy budou omezené. Udržení prosperující společnosti pokládá za důležitější než ochranu přírody. Samozřejmě, že totální devastace Zeměkoule a vyčerpání zdrojů společnost zcela rozvrátí, takže jakási forma koexistence je nutná. Nelze ale stavět jedno nad druhé, třeba i proto, že o přírodní prostředí se zajímají pouze lidé, jejichž méně důležité potřeby, jako jídlo, oděv, obydlí, atp., jsou uspokojeny. Zkušenost ukazuje, že nejlépe životní prostředí uchrání dostatečný hospodářský pokrok.
Je pochopitelné, že takto koncipovaná kniha vzbudila až ideologický odpor mnoha potrefených. Z některých čtenářských ohlasů se skutečně zdá, že ochrana přírody se pro mnohé stala ideologií nahrazují ideové systémy minulosti, jako komunismus či fašismus a do značné míry možná i náboženství. Pod rouškou vědy pak vyznávají některá základní dogmata, o kterých se nediskutuje. Velmi zajímavé z tohoto hlediska jsou ohlasy čtenářů, které zveřejňuje webové vydavatelství Amazon na svých stránkách. Vynecháme-li nadávky adresované autorovi, je kniha The skeptical environmentalist označena za Mein Kampf těch, kteří nenávidí přírodu či najdeme tu tvrzení, že nepotřebuje přesné statistiky, abychom věděli, že škody na přírodních prostředí probíhají ohromující rychlostí.
Přeci jen korektněji ve své kritice postupoval časopis Scientific American (leden 2002, str.59 českého vydání), který kritice knihy věnoval celých 11 tiskových stran pouze s nemnoha obrázky. I když tato kritika někdy působí jako zničují, její autoři Lomborgovi zhusta vytýkají jen to, čeho se dopouštějí sami. Navíc se zabývají úzce jednotlivými tématy, ale základní tezi Lomborgova díla ponechávají beze zmínky. Jako doplněk k četbě knihy je vřele doporučuji, nikoli snad proto, že by se snad člověk více poučil o dané problematice, ale spíše z hlediska uvažování jejích autorů.
I když některá tvrzení v popisované knize jsou skutečně diskutabilní a ani seznam odkazů není bez chyb, za přečtení rozhodně stojí. Nehledejte v ní však podrobné poučení o vlastní ochraně přírody, o tom není.
15.12.2002
Autor: red.
Zdroj: Akademon
-  -
|
| |
|
|
