 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Správná preskripce a informovanost lékařů
|
Ze zkušeností mnoha vyspělých zemí lze vyvodit, že informovanost lékařů o preskripci, která je prováděna "jejich" pacientům jinými lékaři, bývá naprosto nedostatečná a vede k závažným ztrátám nejen finančním, ale i zdravotním, a to včetně úmrtí.
Existují dvě cesty k nápravě:
1. využít lékárníka, který by vedl "chorobopis pacienta" v rámci poskytování služeb lékárny, a který bude aktivně vyhledávat inkompatibility, závady v dávkování i jiné závady (motivace - za každé upozornění lékaře na závadu jej "pojišťovna" (či odpovídající instituce) odmění formou platby za výkon. U nás by bylo toto dosti problematické už kvůli tomu, že většina pacientů navštěvuje více lékáren (v čemž jsme dosti atypickým státem).
2. shromažďovat data nad úrovní lékárny, tedy buď "platebnou", anebo samotným plátcem péče - pojišťovnou.
I když přímé úspory takové činnosti lze jen velice těžko vyčíslit, o výhodnosti aktivního vyhledávání závad v preskripci jsou přesvědčeni např. v USA, odměňování lékárníka za informaci lékaři v Kanadě. Ve Velké Británii NHS provozuje "prescribing - centers" na úrovni regionů, kde např. pro oblast Liverpoolu na vyhodnocování a podporu účelné farmakoterapie pracuje 22 zaměstnanců na hlavní úvazek.
V ČR existuje další skutečnost, která zdůrazňuje nutnost poskytování informace o preskripci šetřujícímu lékaři, a to zavádění finančních limitů na objem preskripce. Bez řádné informace lze očekávat, že v mnohých případech půjdou lékaři nejsnazší cestou, jak limit nepřesáhnout: nákladné léčivo nepředepíší, i když by bylo indikováno, ale pacienta odkáží k jinému lékaři (nebo užijí placebo či méně efektní způsob léčby). Proto je třeba učinit vše, aby lékař řádnou informaci o preskripci obdržel a aby byl i poučen, jak s touto informací naložit.
Předpokládejme, že novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění bude zdravotním pojišťovnám umožněno poskytovat informace o preskripci alespoň registrujícímu praktickému lékaři. Pak bude třeba, aby se pojišťovny (spolu s praktickými lékaři, ČLK) dohodly
1. na určitém ujednoceném předávání informací, aby lékař nedostával každé čtvrtletí 10 různých spisů od 10 pojišťoven s různě uspořádanými daty. Upozorňuji, že technická stránka věci je často podceňována.
na tom, jak má lékař s poskytnutými informacemi nakládat (alespoň rámcově).
Spolupráce v oblasti definice účelného poskytování léčivých přípravků mezi lékaři a pojišťovnami je nejen možná, ale i prospěšná, což je patrné z práce komise MZ pro kategorizaci léčiv. "Vedlejším produktem" práce této komise jsou mnohá doporučení pro schvalování úhrady přípravků revizními lékaři či identifikace neúčelných postupů (např. neúčelnost podávání dlouhodobých nitrátů pro dg. ICHS bez přítomnosti anginy pectoris). Toto lze pokládat za jakýsi zárodek podpory účelné farmakoterapie. Tuto spolupráci a podporu účelnosti poskytování péče je však nutno přenést blíže k lékaři i k
pacientovi do "terénu", tedy na úroveň regionů či okresů. Základem takové spolupráce je ovšem pravidelná výměna informací.
MUDr. Michal Prokeš, vedoucího Oddělení lékové politiky a regulací MZ ČR
-  -
|
| |
|
|
