 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Předpoklad pro naplnění role praktického lékaře
|
Praktický lékař (PL) potřebuje informace o pacientovi a jeho pohybu v systému k udržení komplexního pohledu, volbě optimálních postupů z hlediska efektivity, ale i bezpečnosti pacienta a ke správnému zhodnocení jeho individuálních rizik.
Jako manažér své praxe potřebuje informace pro ekonomickou rovahu, zvyšování kvality péče, plánování technického vybavení, řízení svých zaměstnanců a pro stanovení potřeb vzdělávání.
Efektivita, kvalita a informace z pohledu praktického lékaře a jeho postavení v systému.
Současná regulační opatření zdravotních pojišťoven působí na PL a ovlivňují jeho chování. Motivují jej spíše k přesouvání preskripce a indikace nákladnějších diagnostických výkonů do specializované péče. Přitom současný trend ve vyspělých zemích směřuje spíše k takovým zdravotnickým systémům, kde PL v roli strážce zdrojů má významnou odpovědnost za efektivitu celého systému. Tyto strategie užívají různé ekonomické a organizační pobídky, jak zvýšit roli PL, jako je kapitační platba, gate-keeping, společné fondy a výhody v systému řízené péče. Tyto pobídky zvyšují tlak na ekonomické myšlení v práci PL, především na omezení zbytných nebo okrajově přínosných služeb. Ovlivňují příjem lékaře, působí pozitivně na rozvoj informační technologie v praxích a motivují lékaře k self-monitoringu a k sebekontrole z hlediska efektivity.
Samozřejmě tento tlak, zvláště v systému, kde PL je nezávislým podnikatelem, může výrazně ovlivňovat rozsah služeb přímo poskytovaných pacientům v ordinaci a rozhodování o odesílání pacientů do specializované péče. A to jak v absolutní míře, tak z hlediska vážnosti obtíží, které jsou již důvodem k odeslání, tedy v které fázi choroby je pacient odeslán. Předpokládaným důsledkem je pak přirozená snaha o větší kompetenci PL z hlediska rozsahu poskytovaných služeb a zároveň péče o náročnější pacienty, než tomu bylo dříve.
Tento trend, ostatně jako každá změna v systému, musí být ovšem nahlížen především z pohledu kvality poskytované péče a musí existovat mechanizmy, jak tuto kvalitu monitorovat.Efektivita péče nemůže být jediným kriteriem kvality. Tyto změny tak zvyšují odpovědnost pojišťoven a organizátorů pojistných plánů za kvalitu poskytované péče.
Pro situaci v České republice je charakteristická dobrá dostupnost všech druhů služeb, minimální spoluúčast pacienta v systému a dobrá orientace našich pacientů v hierarchii zdravotnických služeb. Tyto pozitivní charakteristiky zároveň podmiňují neefektivní využívání zdravotnických služeb. Součástí řešení je kontrolovaný přístup ke specialistům, jako nástroj regulace garantované péče, její efektivity a kvality. Omezuje sice svobodný pohyb pacienta v systému, placeném z veřejných prostředků, ale vede k omezení nadbytečných vyšetření, normalizuje vztah mezi nabídkou a poptávkou u specializovaných služeb, snižuje přetížení specialistů a tím vede k vyšší kvalitě jejich práce a k vyšší ceně bodu a práce. Je pro pacienta bezpečnější vzhledem např. k rizikům zbytečných procedur, lékových interakcí nebo chybných posudkových rozhodnutí .Vede ke zvýšení informovanosti PL a tím i jeho bezpečnosti a umožňuje jeho komplexní pohled.
I v systému, kde není regulačním mechanizmem kontrolovaný přístup ke specialistům, ale od registrujícího lékaře primární péče se očekává integrační role, jako je tomu u nás, je především z hlediska redukce zbytečných nákladů nezbytné, aby tento lékař měl informace umožňující sledování čerpání péče pacientem na různých úrovních zdravotního systému.
Informace o pacientovi
Praktický lékař využívá ve své práci různé zdroje informací o svém pacientovi. Klíčovým zdrojem je konzultace, anamnéza a vyšetření, předávací protokoly a dobře vedená dokumentace. Informace získává od rodinných příslučníků, přátel a sousedů. Využívá informací od kolegů, pracovníků domácí péče a sociální služby, z LSPP, od specialistů a komplementu, zprávy z hospitalizací.
Všechny tyto informace ovlivňují jeho postupy a chování. Někdy je potřeba informací více urgentní a pak současné informační cesty často selhávají.
Je třeba přiznat velkou variabilitu v kvalitě informací na cestě od PL ke specialistovi, stejně jako v informacích zpětných. Někteří specialisté stále nepovažují za nutné informovat registrujícího lékaře. Registrujícímu PL se ztrácí informace o pacientovi zejména tehdy, jde-li o péči indikovanou v rámci sekundární péče nebo vyhledal-li pacient specialistu sám. To platí i o některých propouštěcích zprávách. Nejsou dostatečně využívány moderní technické možnosti komunikace jako je fax a e-mail. Pojišťovny mají pro praktické lékaře různou kvantitu i kvalitu zpětných informací o poskytnuté péči pro registrovaného pacienta a pro srovnání s ostatními kolegy.
Informace v cyklu zvyšování kvality poskytované péče
Každý dobrý lékař se dostane do stadia profesionálního vývoje, kdy si klade otázky:
Dělám svoji práci skutečně kvalitně ? Vím, v čem bych se měl zlepšit ? Podle čeho kvalitu své práce hodnotím ? Jak jsou spokojení mí pacienti ? Jaké uspokojení dává moje práce mně samému?
Pro odpověď potřebuje takové informace, které mu umožní porovnat svůj standard se standardem svých kolegů, se standardem národním i mezinárodním.
V zahraničí byly vypracovány metodiky zajišťování kvality, které umožňují lékaři nebo skupině lékařů zhodnotit vlastní péči a získat srovnatelné informace. Např. ve Velké Británii se k tomuto účelu užívají různé formy auditu nebo dobrovolné metodické návštěvy dobře připravených skupin kolegů v praxi (peer review). Výměna informací mezi praktickými lékaři probíhá v malých skupinách.
K odpovědi na otázku: Dělám svoji práci efektivně? mohou sloužit některé odborné ukazatele z klinické praxe, jako je odeslání k ambulantním specialistům nebo k hospitalizaci a výtěžnost těchto vyšetření, dekompenzace chronických chorob, rozbor preskripce atd.
I zde sehrávají klíčovou roli zpětná data a informace pojišťoven.
Zpětná vazba pro praktického lékaře od pojišťoven by měla zahrnovat a umožnit srovnání v oblastech:
- preskripce (v celkových nákladech i podle skupin)
- indikace komplementu
- klinická vyšetření specialistů
- nepravidelná péče
- domácí péče
- doprava
- hospitalizace
Nejde o rutinní zahlcení PL množstvím papírů, ale o možnost tyto informace v relativně krátké době po uplynulém období získat na vyžádání v papírové nebo elektronické formě. V blízké budoucnosti to umožní např. přístup na server pojišťovny s příslušnou informační ochranou. Nositelem nejdůležitějších informací o pacientovi mohou být osobní čipové karty, spravované praktickým lékařem.
Jaké jsou překážky? Komu může vadit úplná informovanost praktického lékaře?
Pacient chce mít možnost alternativní volby. Má právo znát druhý lékařský názor, zvláště v případech, kde se rozhoduje mezi radikálním a konzervativním postupem, u stavů s nepříznivou prognózou. Může mít pocit, že vyhledáním jiného lékaře zklame nebo dokonce ztratí svého ošetřujícího lékaře. Některý pacient chce být sám manažérem svého zdraví. Dokáže zhodnotit možnosti svého lékaře a nechce zbytečně kvůli doporučení sedět v čekárně.
Může být motivován i snahou nashromáždit od více lékařů více léků a být více vyšetřen. Konečně některá zjištěná odborníků mohou pacientovi zkomplikovat život, např. v posudkové oblasti.
Praktický lékař může chápat informace od pojišťoven jako administrativu navíc. Má přece své práce dost ! Konec konců ať si jeho pacienti chodí, kam chtějí. Pokud jsem vyšetření neindikoval, nemohu za ně nést zodpovědnost.
Specialista bude argumentovat tím, že kontrolovaný přístup ohrožuje pacienty oddálením rozpoznání závažných stavů. Praktický lékař není dostatečně erudován, aby obsáhl všechny odbornosti a ani být takto erudován nemůže. Odborný nález skončí někde v kartě a pacient zůstává stejně pro tento problém pod odbornou kontrolou. Navíc pacient má přece právo svobodné volby lékaře.
Pojišťovny by mohly argumentovat náročnou a nákladnou administrativou. Potřebují pro uvolnění svých informací pro praktické lékaře právní jistotu.
Politici budou hovořit o omezení svobody pohybu a jednání pacienta, omezení demokracie, zásahu do tržních vztahů a do soukromí pacienta.
Právníci pak budou odlišně interpretovat stávající legislativní normy.
Závěrem
Míra informovanosti praktického lékaře souvisí s jeho postavením a rolí v systému zdravotní péče. Jestliže se společnost přikloní k současnému modelu praktického lékaře v Evropské unii, tedy lékaře koordinátora a inteligentního průvodce zdravotním systémem, pak k naplnění své úlohy odborné, etické i ekonomické potřebuje úplné informace. Přinejmenším pak pro ty pojistné plány s minimální spoluúčastí pacienta, které budou plně financovány z veřejných prostředků na zdravotnictví.
MUDr. Bohumil Seifert – místopředseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP
-  -
|
| |
|
|
