 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Pátek, 12.Květen 2000
|
WHO
|
Cíle zdraví pro všechny do 21. století
|
Solidarita a spravedlnost ve zdraví
K dosažení větší spravedlnosti a solidarity v rozvoji zdraví mezi jednotlivými státy oblasti a spravedlnosti ve zdraví mezi různými sociálními skupinami v každé zemi.
Cíl 1. Solidarita pro zdraví v evropském regionu
Přemosťování propasti zdravotních rozdílů mezi zeměmi
Hlavní příčinou špatného zdraví a absence sociální soudržnosti je chudoba. Třetina populace východní části oblasti, tzn. 120 milionů lidí, žije v extrémní chudobě. Zdraví trpí nejvíce v oblastech, jejichž ekonomické systémy nejsou schopné zaručit všem odpovídající příjem, v nichž se zhroutily sociální struktury a v nichž nejsou zorganizovány přirozené zdroje. Je jasně dokázán zdravotní rozdíl mezi východní a západní částí regionu. Kojenecká úmrtnost se pohybuje od 3 do 43 dětí na 1 000 živě narozených a předpokládaná délka života při narození od 79 do 64 let.
Mezinárodní instituce musí vyvinout mnohem větší společné úsilí, aby bylo možné tyto rozdíly zmenšit. Stejné úsilí musí vyvíjet také nadace a bohaté země, aby byl podpořen efektivní rozvoj zdraví v nejvíce potřebných zemích. Musí být plně respektována "iniciativa 20/20", která vzešla ze Sociálního shromáždění Spojených národů v Kodani v roce 1995. Iniciativa předpokládá, že by alespoň 20% veškeré rozvojové pomoci směřovalo do sociálního sektoru a že země, které takovou pomoc čerpají by na rozvoj svých základních sociálních struktur věnovaly alespoň 20% svého rozpočtu. Navíc by měla být externí pomoc lépe integrována prostřednictvím společných projektů do národních programů rozvoje zdraví, které mají prioritní postavení a jsou založeny na národní politice zdraví pro všechny přijímající země.
Zdraví 21 je projekt, který poskytuje dlouhodobý rámec solidarity. V tomto rámci mohou všechny členské země přispět svými zkušenostmi ke zmírnění zdravotních rozdílů. Naopak se všichni mohou přiučit díky sdíleným zkušenostem a získat inspiraci z vnějších iniciativ. V každém evropském členském státě by měla být fungující místní pobočka WHO, aby mohla poskytnout technickou podporu a radu z globálních a regionálních projektů zdraví pro všechny. Každá členská země by mohla prostřednictvím regionální pobočky WHO přispět celosvětovým informačním zdrojům.
Cíl 2. Spravedlnost ve zdraví
Zmenšování rozdílů uvnitř zemí
Dokonce i v nejbohatších zemích regionu žijí bohatí lidé déle a jsou zdravější než chudí. Chudoba je nevýznamnější zdravotní rizikový faktor a rozdělení společnosti podle příjmů je závažnou nespravedlností a je jedním z nejdůležitějších momentů ovlivňujících zdraví. Finanční deprivace vede také k vyřazování jedince ze společnosti a má tak vliv na stoupající násilí a kriminalitu. Výrazné jsou také v rámci evropského regionu zdravotní rozdíly mezi muži a ženami.
Dosažené vzdělání ovlivňuje zdravotní stav podobně jako příslušnost k sociální třídě. Vzhledem k tomu, že přístup ke vzdělání je významně ovlivněný příslušností k určité sociální skupině, klíčovou politickou strategií je odstranění finančních, kulturních a dalších bariér, které brání rovnoprávnému přístupu ke vzdělání. To se týká především žen, ale také chudých dětí a jiných znevýhodněných skupin obyvatel. Je třeba zavádět zvláštní programy, které by pomohly překonat chudým dětem iniciální handicap.
Prosazování vyrovnané dostupnosti zdravotní péče vede ke zlepšení zdravotního stavu. Zlepšuje se pak také přizpůsobivost, zvyšuje produktivita práce a stabilizuje se ekonomický růst. Jsou-li všichni obyvatelé státu užiteční v sociální, ekonomické a kulturní sféře, je zdravotní stav obyvatel lepší než v zemích se srovnatelným socioekonomickým stavem, kde taková dostupnost zdravotní péče není a kde lidé zažívají deprivace, nejistotu a pocit vyřazení ze společnosti.
Imperativem tedy je, aby představitelé veřejné politiky identifikovali příčiny socioekonomických rozdílů a aby vytvářeli takovou vzdělávací a sociální politiku, která by vedla ke stírání zdravotních rozdílů. Za snížení rozdílů by měli být odpovědní zástupci všech společenských sektorů. Ohrožené skupiny musí mít zaručený přístup k sociální pomoci prostřednictvím sociální záchytné sítě a musí jim být poskytována odpovídající přijatelná a zlepšující se zdravotní péče.
Cíl 3. Zdravý začátek života
Cíl 4. Zdraví mládeže do 18 let
Časná investice do zdraví se zpravidla později vrátí
Genetická výbava jedince, jeho prenatální vývoj a jeho časné dětství tvoří nejdůležitější základ zdraví dospělého člověka. Nízká porodní hmotnost, která je známkou deprivace, reprezentuje akumulovaný rizikový faktor. Neprospívání a absence emocionální podpory v průběhu časného dětství může vést k pomalému sociálnímu a inteligenčnímu vývoji a zvyšuje tak riziko špatného psychického a fyzického zdravotního stavu. Snižuje také psychické, intelektuální a emoční funkce v dospělosti.
Genetické a nutriční poradenství, nekuřácké těhotenství a doložená prenatální péče se budou podílet na snižování frekvence výskytu dětí s nízkou porodní hmotností a vrozenými vývojovými vadami. Vzhledem k tomu, že časná investice do zdraví může kompenzovat deprivaci při vstupu do života a později se vrátit, politické snahy by se měly soustředit nejen na vytváření sociální sítě, ale také na přípravu odrazových můstků napomáhajících odstranění jejich znevýhodnění.
Politické snahy by měly vést ke zvýšené podpoře rodin s chtěnými dětmi a dobrými rodičovskými možnostmi. Rodiče potřebují dostatek zkušeností a prostředků, aby své děti mohli přivádět do sociálního prostředí chránícího práva dětí a v takovém prostředí je vychovávat. Místní komunity by měly podporovat rodiny zajištěním bezpečného prostředí a vytvářením zařízení preventivní zdravotní péče, která se starají o děti. Zdravotníci a sociální pracovníci potřebují výcvik, aby dokázali vyhledávat zneužívané děti a aby se o ně dokázali starat.
Mají-li se snížit počty nehod, zdravotní poškození drogami a nechtěná těhotenství, je nutné aby byly na veřejné úrovni vytvořeny politické programy, které zajistí, že správné rozhodnutí bude to nejsnazší. Proto je třeba revidovat politická rozhodnutí a zabránit negativnímu dopadu na zdraví dětí a adolescentů, jejich rodin a rodičů. Vzdělávací politika a politika zaměstnanosti by měla umožnit mladým lidem dosáhnout nejvyššího dostupného vzdělání a získat nejproduktivnější pracovní místa. Sexuální výchova a podpora mladých lidí spolu se snadnou dostupností kondomů, sníží riziko neplánovaných těhotenství a pohlavně přenosných chorob včetně HIV infekce.
Zdravý produktivní život
Kvalita i množství práce mají významný vliv na mnoho faktorů spojených se zdravím v dospělosti včetně příjmu, sociálních sítí a sebeuspokojení. Investice k zajištění pracovních příležitostí se vrátí v lepším zdravotním stavu a následně vyšší produktivitou práce. Stresující pracovní zatížení a nejisté pracovní místo vyžadují skryté náklady průmyslu i jednotlivých pracovníků. Kdyby byly zahrnuty do ekonomických analýz, získal by se přesnější obraz nákladů. Je třeba vyššího tlaku k prosazení zdravějšího pracovního prostředí prostřednictvím legislativních úprav, standardů a donucovacích mechanismů.
Podniky by měly přijmout projekt "Zdravý podnik", který se opírá o tři složky:
- prosazování zdraví pro zaměstnance
- výrobky z podniku by měly co nejvíc to je možné podporovat zdraví
- sociální odpovědnost za podporu komunitních nebo celostátních programů podpory zdraví.
Cíl 5. Zdravé stárnutí
Zdravé stáří
Zdravotní politika by měla systematicky připravovat lidi na zdravé stáří plánovanou prevencí a podporou zdraví během celého života. Sociální, vzdělávací a pracovní příležitosti spolu s přiměřenou fyzickou aktivitou zlepšují zdraví a sebeuspokojení starších lidí a zvyšují jejich aktivní příspěvek společnosti. Zvláště důležité jsou programy, které se zaměřují na udržení fyzické síly a ovlivnění zraku, sluchu a hybnosti dříve, něž jejich postižení vede k závislosti jedince na svém okolí. Zdravotní a sociální služby na komunitní úrovni by měly být zaměřeny na podporu každodenních problémů starších lidí. Mělo by se věnovat více pozornosti jejich potřebám a přáním ve vztahu k příjmu, bydlení a ostatním faktorům, které vedou k nezávislosti stárnoucí populace na pomoci ostatních.
Snižování incidence a prevalence nemocí a ostatních příčin špatného zdraví nebo smrti na nejnižší dosažitelnou úroveň
Snižování výskytu nemocí a úrazů
Nalezením místa optimálních investic do zdraví se zabývají všechny země. Ať je však využíván jakýkoliv přístup, měl by vycházet ze zjištěných zdravotních a ekonomických příčin předčasných úmrtí a invalidity. Nejčastější takovou příčinou úmrtí jsou ve většině zemí regionu kardiovaskulární onemocnění. Pak následují nádorová onemocnění. V mnoha zemích zůstává středem pozornosti mateřská a novorozenecká úmrtnost. Dalším zásadním zdravotním břemenem jsou psychické poruchy (téměř 10% všech zdravotních postižení), zranění a násilí (jsou zodpovědná za více než půl milionu úmrtí ročně a tvoří hlavní příčinu úmrtí u mladých lidí) a v minulosti již téměř zapomenutá onemocnění jako malarie, tuberkulosa a syphilis, jejichž výskyt znovu stoupá.
Snížení výskytu těchto poruch vyžaduje integrovaný přístup podpory zdraví, prevence nemocí, klinické léčby a rehabilitace.
Cíl 6. Zlepšení duševního zdraví
Mentální zdraví
Zlepšování psychického zdraví - a zvláště snižování počtu sebevražd - vyžaduje pozornost a důraz na prevenci a ochranu duševního zdraví v průběhu celého života. To je zvláště důležité u sociálně a ekonomicky ohrožených skupin obyvatelstva. Dobře připravené zdravotní programy pro životní a pracovní prostředí mohou lidem pomoci získat pocit sounáležitosti a vyrovnat se se stresujícími situacemi. Budou-li zdravotníci odborně připravení k časnému odhalování depresí a bude-li včas zahájena odpovídající léčba, může dojít k prudkému poklesu sebevražd. Je třeba, aby psychiatrické léčebny, které se vyskytují v mnoha zemích, byly nahrazeny vyváženou sítí akutních psychiatrických oddělení v nemocnicích a dobře organizovanou sítí primární psychiatrické péče.
Pracovní stres hraje významnou roli, kterou přispívá ke zdravotním rozdílům a předčasným úmrtím vázaným na sociální postavení. Zlepšení životních podmínek povede k vytvoření zdravější pracovní síly, která zvýší produktivitu práce. Významným rizikem pro psychické i fyzické zdraví je nezaměstnanost. Neuspokojující nebo nejisté pracovní místo může být považováno jako srovnatelné riziko s nezaměstnaností. K zajištění dobrého zdraví tedy nestačí pouhá zaměstnanost, ale je také důležité množství a druh práce.
Cíl 7. Snížení výskytu přenosných nemocí
Infekční onemocnění
Snížení výskytu přenosných onemocnění vyžaduje koordinovaný přístup kombinující zdravotní výchovu, prevenci a léčbu. Zlepšení a dodržování hygienických pravidel, kvality vody a zdravotní nezávadnosti potravin jsou základem stejně jako efektivní vakcinační programy a léčebné postupy. Úsilí boje proti přenosným nemocem by mělo být namířeno na eradikaci nebo kontrolu. V časovém intervalu, který je vymezen pro projekt Zdraví 21, by měly být v rámci regionu eliminovány a následně eradikovány spalničky, poliomyelitida (jako součást celosvětové snahy o eradikaci) a novorozenecký tetanus. Vakcinací by se měly dostat pod kontrolu vrozené zarděnky, záškrt, hepatitida B, příušnice, černý kašel a invasivní onemocnění způsobené Haemophillem influenzae. Navíc by měly být v rámci koordinovaných akcí zlepšeny preventivní a léčebné programy pro tuberkulosu, malarii, HIV/AIDS a pohlavně přenosné nemoci.
Cíl 8. Snížení výskytu neinfekčních onemocnění
Neinfekční onemocnění
V rámci regionu jsou největším problémem kardiovaskulární onemocnění, nádory, diabetes mellitus a chronická obstrukční choroba bronchopulmonární a asthma bronchiale. Velká část problému by mohla být vyřešena, kdyby se všechny země regionu zapojily do programu na snížení zdravotních rizik, která mají v mnoha případech uvedené nemoci společné. Mezi těmito riziky dominuje kouření, nezdravá výživa, nedostatek pohybu, nadměrná konsumace alkoholu a stres. Evropský region má s takovými integrovanými programy již velkou zkušenost: program CINDI by mohl být v současnosti vyhodnocen v místních komunitách všech účastnických států. Navíc většina států potřebuje zlepšit diagnostické, terapeutické a rehabilitační služby včetně akutní péče. Velmi důležitou součástí uvedených programů by měl být důraz na podíl pacienta na preventivní péči. V tomto duchu je také třeba vzdělávat zdravotníky.
Cíl 9. Snížení výskytu poranění způsobených násilím a úrazy
Násilí a úrazy
Snížení frekvence úrazů vyžaduje v mnoha zemích zlepšení pohotovostní zdravotní služby a důslednější uplatnění již známých preventivních postupů, které mohou snížit frekvenci dopravních nehod, pracovních úrazů i zranění v domácnosti. Vyšší priorita by měla být daná sociálním aspektům soužití a hlavních příčin násilí, včetně násilí v rodinách, se zvláštní pozorností zaměřenou na alkohol.
Cíl 10. Zdravé a bezpečné životní prostředí
Cíl 11. Zdravější životní styl
Cíl 12. Snížení škod způsobených alkoholem, drogami a tabákem
Dosáhnout toho, aby zdravá volba byla volbou nejsnadnější
Prostředky odváděné z pokut a daní na ochranu životního prostředí se podílejí na zlepšování zdraví podporou snižování průmyslových emisí. Dochází tak k opouštění neefektivních a riskantních zdrojů energie. Cena za čištění zdraví škodlivých odpadů je vysoká. Investice do čistších výrobních procesů zabraňují vzniku škodlivých odpadů a výroba je efektivnější, a tak zvyšuje zisky. Proto změny v průmyslu mohou nalézt zdroje, které přispívají nejen ke zlepšování zdraví, ale také zvyšují zisk!
Obchodní a zemědělská politika by měla pokračovat v podpoře zdraví výrobou zdravých potravin a ochranou životního prostředí. Propagace zdravého jídla a redukce obezity budou ve svém důsledku vést k významným zdravotním přínosům, zejména u nejohroženějších skupin obyvatelstva. To však vyžaduje politiku, která by zlepšila dostupnost a zvýšila spotřebu ovoce a zeleniny a snížila spotřebu tučných jídel, zvláště u skupin s nízkými příjmy. Samotná zdravotní výchova nestačí k úspěšné změně stravovacích návyků. V průběhu celého obchodního řetězce by se mělo manipulovat s potravinami tak, aby se zabránilo jejich kontaminaci. Je důležité, aby byl vytvořený politický tlak na zlepšení spolupráce mezi soukromým a dotovaným sektorem.
Chůze, jízda na kole i používání hromadných dopravních prostředků místo aut podporuje zdraví zvyšováním pohybové aktivity a sociálního kontaktu. Také přispívají ke snižování smrtelných úrazů a emisí výfukových zplodin. Finanční podpora veřejné dopravě a daňové překážky pro provoz služebních aut mohou být silným prostředkem vedoucím ke změně. Stejně jako zvyšující se počet autobusů, jízdních kol a chodníků a cest pro pěší a zabránění rozvoje řídce obydlených předměstských zón a supermarketů umístěných mimo město, protože obojí podporuje používání aut.
V Evropském regionu nejvíce ohrožuje zdraví kouření. Prosazení Madridské charty proti tabáku z roku 1988 a Akčního plánu pro Evropu bez tabáku povede ke zdravotním a ekonomickým ziskům. Zvyšování daní z tabákových výrobků zvyšuje příjem státu a zachraňuje životy. Přísnější regulace týkající se tabákových výrobků a zlepšení dostupnosti léků a poradenství pro odvykání kouření spolu se zvýšením počtu nekuřáckých objektů a omezení reklamy a sponzorování tabákovým průmyslem může snížit roční úmrtnost až o 2 miliony, o které podle předpokladů vzroste mortalita v příštích 20 letech.
Efektivní legislativa snižuje spotřebu tabáku. Během 5 let po zavedení Evinova zákona, který omezil reklamu na cigarety, vytvořil nekuřácká veřejná místa a zvýšil ceny cigaret, klesla ve Francii spotřeba cigaret o 16%.
Poškození zdraví související s alkoholem, včetně nehod způsobených pod jeho vlivem, tvoří závažný evropský problém. Předběžně bylo dokázáno, že aktivita proti nadměrné konsumaci alkoholu může přinést značný zdravotní a ekonomický přínos. V Evropské chartě o alkoholu (Paříž 1995) a Evropském akčním plánu proti alkoholu byly navrženy terapeutické strategie a taktika veřejného zdraví. Všechny členské státy by měly zaručit, aby jejich politika a programy byly plně v souladu se strategií Evropské charty.
V Evropském regionu je podle odhadů 1,5 - 2 miliony narkomanů užívajících tvrdé drogy. Vedle přímých zdravotních důsledků vede konsumace tvrdých drog k masivnímu rozšíření HIV infekce a Hepatitidy B, zejména v jižních částech oblasti. Během let se vytvořila celá řada léčebných a preventivních přístupů. Pro drogově závislé na opiátech je stále šířeji akceptována možnost substituční léčby. Společnosti, které jsou schopné rozšiřovat a inovovat přístup k centrům pro drogově závislé, mohou být velmi úspěšné v eliminaci rizikového chování a také ve snižování asociálních a kriminálních aktivit mezi drogově závislými.
Cíl 13. Podmínky a příležitosti pro zdraví
Příležitosti pro zdravotní aktivity
Během posledních 10 let byly v rámci Evropského regionu získány zkušenosti s tím, že informování, motivování a podpora jednotlivců i skupin obyvatel má největší efekt při systematickém provádění na místech, kde lidé pracují, hrají si a žijí.
Domov je prostředí, ve kterém lidé tráví nejvíce času. Proto v urbanistickém kontextu a plánování venkova by měl být domov projektován a stavěn tak, aby soustavně podporoval zdraví ve zdravém prostředí. Domov je primární společenství jednotlivce, kde rodinní příslušníci mají svou vlastní zdravotní politiku, jako například nekuřácké a bezpečné prostředí a zdravé stravování. Lékař, který se stará o zdraví v rodinách, a školená zdravotní sestra, která navštěvuje domácnosti, mohou být velmi dobrým základem pro zdravotní aktivity.
V předškolních zařízeních se děti mohou učit základům zdravého životního stylu, sociálním interakcím a týmové práci. Mohou být vzdělávané v tématech, jako je prevence úrazů a zdravá výživa.
Ve školách žáci, učitelé a rodiče mohou - ve spolupráci s místní komunitou a podporováni svým zdravotním poradcem - společně analyzovat zdravotní možnosti, připravovat intervenční programy a vyhodnocovat jejich výsledky.
Například nekuřácké aktivity by měly zahrnout všechny tři skupiny, a tak posilovat všechny hlavní součásti sociální sítě ovlivňující chování. Všechny děti by měly mít právo být vzdělávané ve zdravých školách, kde jsou faktory týkající se zdraví integrovány v komplexním přístupu a umožňují tak prosazování fyzického, sociálního a emočního zdraví studentů, personálu, rodin i celé komunity.
3-5% hrubého domácího produktu by mělo být vyčleněno na vytvoření zdravého a bezpečného pracovního prostředí. Cílem je nejen snížit riziko, ale také zvýšit účast zaměstnavatelů a zaměstnanců v prosazování bezpečnějšího a zdravějšího pracovního prostředí a snižování stresu. Je třeba, aby se dávala přednost týmové práci a otevřeným diskusím k lepšímu porozumění toho, že lepší zdravotní stav všech zaměstnanců a lepší sociální vztahy přispějí ke zvýšení pracovní morálky a produktivity práce.
Na místní a městské úrovni by se mělo dosáhnout zakládání sítě Zdravých měst ve všech účastnických státech, tak jak bylo připraveno v Athénské Deklaraci z roku 1998. Mělo by se na tom podílet politické vedení, zdravotnictví a ostatní sektory ovlivňovat životní styl, prostředí a zdravotní témata a vytvořit místní plán "zdraví pro všechny". Lidé a jejich životní podmínky by měly být rozhodující při územním plánování města. Podporovány by měly být projekty na urbanistickou úpravu měst, které se zaměřují na zlepšení kvality života, snižování používání vody, energie a materiálu a upřednostňují programy na separovaný sběr odpadků a jejich recyklaci.
Cíl 14. Multisektoriální odpovědnost za zdraví
Zodpovědnost za dopad na zdraví
Aby byl přístup efektivní je nutné, aby všechny společenské složky byly zodpovědné za dopad zdravotní politiky a programů a aby věděly jaký užitek plyne z takového přístupu přímo pro ně. Hodnocení zdravotního dopadu proto musí být aplikováno v každé sociální a ekonomické politice nebo programu, včetně rozvojových projektů, které mohou mít na zdraví vliv.
Zodpovědnost je také na vládních představitelích, kteří vytvářejí politiku, rozdělují finanční prostředky a navrhují legislativní úpravy. Zodpovědný přístup jak veřejnoprávního sektoru tak soukromých podniků může být zabezpečen mechanismy, jako je zdravotní audit, soudní řešení poškození zdraví a veřejný přístup ke zprávám o hodnocení efektu zdravotních přístupů.
Státy by také měly zaručit, že jejich zahraniční pomoc a obchodní politika není rozhodující pro zdraví v jiných zemích a měly by přispívat největší možnou měrou na vývoj rozvojových zemí. Užší spolupráce mezi státy a vývoj a zavádění mezinárodních kodexů a regulačních mechanismů může takový problém minimalizovat.
Cíl 15. Integrovaný zdravotní systém
Integrovaná zdravotní péče
Zdravotní služby jsou finančně velmi nákladné a zdravotnictví patří mezi největší zaměstnavatele v regionu. V mnoha evropských zemích (zejména ve východní části) jsou v současnosti výdaje na zdravotnictví příliš nízké. Současně se zvyšuje počet starších lidí, zvětšuje se počet lidí v chudších vrstvách a rozvíjí se nové technologie. Všechny tyto skutečnosti budou v budoucnu vyžadovat více prostředků určených pro zdravotnictví ve všech státech regionu. Naštěstí však existují přijatelná řešení, která mohou zlepšit jak kvalitu tak efektivitu zdravotních systémů. Navíc nevyžadují významnější investice. Rozhodující je vůle posílit celý systém a věnovat větší pozornost programům podporujících zdraví a péči o pacienty.
V mnoha zemích je třeba zajistit integrovanější zdravotní sektor s větším důrazem na primární péči. Středem by měla být kvalifikovaná rodinná sestra, která provádí poradenství v oblasti životního stylu, rodinnou podporu zdraví a domácí péči pro omezený počet rodin. Specializovanější potřeby má na starosti spolu s rodinnou sestrou praktický lékař, který se podílí v lokální komunitě na řešení místních zdravotních problémů. Obyvatelé by měli mít možnost výběru sestry i lékaře, jejichž zásadním úkolem by bylo mimo jiné aktivně podporovat soběstačnost pacientů. Komunitní zdravotní politika a programy by měly zaručit systematické zapojení místních struktur a nevládních organizací na prosazování zdravějšího životního stylu, zdravějšího prostředí a účinných zdravotních a sociálních služeb na místní úrovni.
Takový přístup výrazně zlepší prevenci onemocnění a úrazů a zajistí včasnou a efektivní léčbu všech pacientů, kteří nepotřebují bezpodmínečně nemocniční péči. Pečovatelské domy by měly mít domácí atmosféru, měly by být podřízené místní komunitě.
Sekundární a terciární péče, která je většinou prováděná při hospitalizaci by měla navazovat na primární a měla by ji jasně podporovat. Do nemocnic by měli být umisťováni pouze pacienti, jejichž obtíže vyžadují ambulantně neproveditelné diagnostické a terapeutické postupy. Budou-li využívány uvedené principy v plánování rozvoje a rozmístění nemocnic a jejich řízení, budou nemocnice lépe vyhovovat budoucím potřebám rozvíjejících se klinických oborů i měnících se technologií. Budou také lépe odpovídat individuálním potřebám pacientů.
Cíl 16. Řízení v zájmu kvality péče
Přínosy z kvalitní zdravotní péče
Hlavní problém současných zdravotních systémů je to, že se nesnaží systematicky přesně hodnotit (a brát v úvahu) jaký je skutečný význam alternativních strategií a metod a jak by mohly přispět k řešení určitého populačního zdravotního problému. Jaká je relativní efektivita a cena jiných metod na prevenci, diagnostiku a léčbu například alergií, srdečních onemocnění a deprese? Je nezbytné nalézt jednotnější koncepci - takovou, která bude stimulovat k hledání lepší kvality a která bude vyžadovat inovace, ne jim bránit.
Měření zdravotních výsledků - podle mezinárodně uznávaných indikátorů na populační úrovni - by mohlo být jednotícím prvkem, který může porovnat relativní význam podpory zdraví, prevence nemocí, léčby a rehabilitačních programů.
Databáze a sledované parametry v rámci evropského programu Zdraví pro všechny představuje jedinečnou možnost, jak porovnat relativní úspěch všech 51 zúčastněných zemí. Přesto ještě mnohé musí být uděláno, aby se vyšlo vstříc specifickým zájmům a potřebám různých geografických oblastí v participujících zemích.
Základní problém současné zdravotní péče je skutečnost, že klinické výsledky podobných pacientů se značně liší v závislosti na zemi, regionu, nemocnici a jednotlivcích, kteří péči poskytují - dokonce i v případě, že materiální, finanční a personální zdroje jsou srovnatelné. Hlavním důvodem, proč se o těchto rozdílech neví, je to, že nejsou vyhledávány a zpracovávány údaje. Je zde značný skrytý potenciál, jak zlepšit kvalitu a efektivitu péče. Dosud však bylo uděláno příliš málo, aby se hodnocení výsledků zdravotní péče stalo běžnou rutinní záležitostí.
Systematické sledování zdravotních výsledků v klinické praxi - při použití mezinárodních standardizovaných ukazatelů kvality a s tím, že výsledky jsou ukládány do databáze, aby je bylo možné srovnávat s ostatními odpovídajícími skupinami - je nezbytný nový nástroj pro kontinuální sledování rozvoje kvality péče o pacienty. Takové sledování efektu zdravotní péče, jako začátek procesu zlepšování kvality, spolu s větším důrazem na prokázané účinné postupy, může vytvořit nový nástroj na hodnocení technologie a efektivnější využívání diagnostických a terapeutických postupů. Může pomoci při rozhodování, co funguje, co je důležité a co naopak nikoliv. Připouští vědecký přístup k vyhledávání nových postupů a omezuje indikaci zbytečných vyšetření, léků a laboratorních testů. Je také využitelné při hledání zdrojů, které mohou být uvolněny k uspokojení některých rostoucích požadavků na zdravotní sektor vyplývajících ze stárnutí populace a stálého zavádění komplexnějších zdravotních technik.
Cíl 17. Financování zdravotnictví a rozdělování finančních zdrojů
Cíl 18. Rozvoj lidských zdrojů v zájmu zdraví
Zdroje zdravotní péče
Financování zdravotnictví by mělo zaručit rovnost a udržitelnost. Ať je využíván jakýkoliv systém, vláda musí zaručit, že je zabezpečen všeobecný přístup ke zdravotní péči, stejně jako pokrytí veškerých nákladů. Jak bylo konstatováno v závěrech Ljublanské konference v roce 1996, ve financování sociálně prospěšné sféry a zdravotnictví není místo pro volný trh. Navíc tržní mechanismy zaměřené na jednotlivce nebo financující instituce byly výrazně méně úspěšné, co se efektivity a spravedlnosti týká, než ty, které byly namířeny na nemocnice a jiné poskytovatele zdravotní péče. Platební systémy, které kombinují kapitační platbu, svobodný výběr poskytovatele péče a placenou službu, nejspolehlivěji udržují lepší možnosti pro směrování systému k dosažení vyšší kvality, efektivnějšímu využití zdrojů, uspokojení poskytovatele i pacienta a zaměření na prosazování zdraví a preventivní služby.
Vzdělávací programy pro zdravotníky a zdravotní manažery by měly být založeny na principech politiky zdraví pro všechny. Musí být zlepšována technická a manažerská kapacita na všech úrovních s důrazem na zdravotní účinky a aktivitu.
Ve většině členských států infrastruktura veřejného zdravotnictví vyžaduje posílení a modernizaci v souladu s programem Zdraví 21. Vzdělávání a školení lidí pracujících ve veřejném zdravotnictví se musí zaměřit nejen na přípravu technické práce, ale také na jejich schopnost fungovat jako zprostředkovatelé a realizátoři aktivit podpory zdraví v akcích zaměřených na populaci ve všech sektorech. Vzdělávací programy pro profesní skupiny, jako jsou například architekti, inženýři, ekonomové, žurnalisté a sociologové, musí přinášet nezbytnou úroveň znalostí, motivace a dovedností k aktivitám podpory zdraví ve všech sektorech.
Cíl 19. Význam a znalosti v zájmu zdraví
Cíl 20. Mobilizace partnerů pro zdraví
Význam výzkumu a informací
V mnoha zemích by měly být zdravotní programy a zdravotní politika založeny více na vědecky podložených výsledcích. Politika a strategie zdravotnického výzkumu by se měly opírat o principy a potřeby zdraví pro všechny a měly by věnovat větší pozornost na vyváženost mezi základním a aplikovaným výzkumem. Ve většině zemí by měla také být posílená komunikace a spolupráce mezi vědci a vládními institucemi, aby byla zajištěná aplikace nově získaných vědomostí na zdravotnictví. Jestliže budou uplatněny všechny znalosti, podle kterých fungují zdravotní přístupy a které dosud nebyly plně uplatněny, bude to mít velmi významný vliv na zlepšení zdraví a ochranu prostředí. Každá země by měla mít instituci, která by každoročně systematicky vyhledávala nové metody vytvořené mezinárodními nebo národními vědeckými týmy. Poté by mělo být rozhodnuto o jejich využití, stejně jako u jiných změn, v národním zdravotním sektoru.
Národní a lokální informační systémy jsou předpokladem pro rozvoj a monitorování efektivní a vyvážené zdravotní politiky. Vyhodnocovací a monitorovací systémy by měly určit, zda byl splněn cíl i očekávání a zda metoda vyžaduje zvláštní pozornost.
Zdravotní informace by měla být relevantní a snadno dostupná politikům, manažerům, zdravotníkům a ostatním profesionálům i veřejnosti. Na všech úrovních platí, že dobré vedení ke zdraví vyžaduje transparentnost, zodpovědnost a podněty, aby se podporovala spolupráce.
Možnost využívání prostředků mediálního a komunikačního sektoru, zejména internetu a televize, jsou velkou příležitostí informovat, vzdělávat a přesvědčovat lidi o individuální a kolektivní potřebě zdraví.
Je důležité sledovat a vyhodnocovat etické, vědecké a sociální implikace výzkumu v oblasti zdravotní techniky a zejména genetickou technologii. Genetické znalosti mohou významně zlepšit preventivní a léčebné možnosti, ale jejich využití musí respektovat lidskou důstojnost, autonomii a spravedlnost. Zapojení veřejnosti do diskusí kolem genetiky může zaručit, že bude položen demokratický základ pro budoucí politická rozhodnutí.
Cíl 21. Politika a strategie v zájmu zdraví pro všechny
Politika a partneři zdraví pro všechny
Zdraví pro všechny je integrovaný politický rámec s výhledem do budoucna pro nalezení priorit, výběr strategií a mobilizaci zdrojů pro aktivity ve zdravotnictví v celé společnosti. Národní cílená politika založená na programu zdraví pro všechny je klíčovým faktorem, který motivuje a předkládá politické rámce a rámcové aktivity v regionech, městech a místních komunitách a zařízeních jako jsou školy a pracoviště. Zdraví pro všechny bude průvodcem, který umožňuje své prosazování ustavením hodnot, určením cílů a mapováním strategií. Při plánování národních strategií a programů je velmi důležité určit někoho, kdo bude zodpovědný za prosazování politiky (například starší členové vedení, ministerstvo zdravotnictví a jiná ministerstva, národní asociace zdravotníků, university a místní radnice). Otevřená diskuse a konsultace před definitivním předložením parlamentu je velmi dobrý způsob jak zajistit podporu celé populace. Stejné principy by mohly využívat všechny programy na národní a subnárodní úrovni (např. Zdravá města a Zdravé regiony).
Přesvědčování všech partnerů o přijetí zdravotních hodnot naznačených ve Zdraví 21 bude ovlivňovat jednotlivce, organizace, obchod a domácnosti. Důraz by měl být kladen na vytváření sítí, společenství a spolupráce pro zdraví na národní, regionální i místní úrovni a lidé by měli být posíleni při akcích. Odhalením a využitím vhodných míst pro investice do zdravotnictví získají všechny sektory.
Přístup plánování může být vzorem pro všechny vlády, které dosud nic takového neaplikovaly. Instituční reformy a mechanismy mohou být třeba v řadě členských států, aby byla prosazena spolupráce v zavádění politických plánů k usnadnění decentralizaci struktur, k zapojení ostatních sektorů a k dosažení lepší koordinace s vládou.
-  -
|
| |
|
|
