 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Nový marketingový tah farmaceutických firem
|
Výroba nemocí aneb jakou roli hrají farmaceutické firmy při definování a propagování nových nemocí a poruch
Trhy pro prodeje lukrativních výrobků nejsou nikdy dost velké a proto se každá pořádně prosperující firma snaží je rozšířit. Kromě již zavedených marketingových postupů se vymýšlejí i další. Některé farmaceutické firmy se proto snaží rozšířit výběr nemocí, na které by mohly předložit účinné léky.
Z těch, které nepředstavují skupinu život zachraňujících léků, jsou to v poslední době hlavně léky na „nemoci“ spojené s problémy se sexuálním životem. Tuto tematiku si bere v čerstvém vydání BMJ (British Medical Journal) 2003; 326:45-47 ( 4 January ) na paškál žurnalista Ray Moynihan a zaměřuje se na to, jak a proč vznikla definice „ženská sexuální dysfunkce“.
Podle Moynihana představuje problematika ženské sexuální poruchy nejčerstvější a nejjasnější případ sponzoringem vytvořené choroby. Začátky jsou spojeny s vypuštěním přípravku firmy Pfizer - Viagra (sildenafil) na trh. Od roku 1998 bylo kvůli léčbě erektilní dysfunkce (týká se pouze mužů), byla předepsána více než 17 milionům mužů. Podle firemní zprávy fy Pfizer činily v roce 2001 prodeje Viagry 1,5 mld USD. Existují však již i konkurenční přípravky firmy Bayer (vardenafil) a Eli Lilly (tadalafil), u kterých se odhadují roční prodeje ve výši 1 mld USD pro každý přípravek.
Aby se vytvořil podobný trh pro přípravky vhodné pro ženy, vyžadují firmy nejprve jasně definovanou medicínskou diagnózu s měřitelnými charakteristikami získanými pomocí důvěryhodných klinických testů.
Definování nové poruchy
Základní zlom nastal v roce 1997 na dvoudenním shromáždění kliniků, výzkumníků a reprezentantů farmaceutických firem v Cape Cod (Hyannis, Massachusetts, USA), kde se diskutovalo o budoucích klinických zkouškách pro tuto oblast, přesto, že neexistovala široká shoda o definici „ženská sexuální dysfunkce“. Tento meeting sponzorovalo 9 farmaceutických firem a přibližně polovinu účastníků setkání tvořili zástupci těchto firem.
V říjnu 19998 se již konala první mezinárodní konference o ženské sexuální dysfunkci v Bostnu. Tato multidisciplinární konference vycházela z poznatků Americké nadace pro urologické choroby a z názorů lídrů tohoto oboru. Byla vytvořena nová definice a klasifikace charakterizující poruchy touhy, vzrušení, orgasmu a bolesti sloužící k nastavení medicínského a mentálního zdraví. Tato konference byla sponzorována 8 farmaceutickými farmami a ukázalo se, že 18 z 19 tvůrců nové definice mělo finanční nebo jiné vztahy celkem s 22 farmaceutickými společnostmi.
Další konference za podpory 16 farmaceutických firem proběhla v říjnu 1999 na Lékařské fakultě bostonské univerzity. Asi polovina účastníků měla vztahy k farmaceutickému průmyslu.
V roce 2000 a 2001 se konaly v Bostnu konference nově založeného Fóra ženské sexuální funkce (Female Sexual Function Forum), které pokaždé podporovalo 20 firem, v čele s firmou Pfizer, hlavním sponzorem.
Za milník v konstituování nové poruchy považuje autor tohoto příspěvku článek v JAMA z února 1999, nazvaný „Sexuální dysfunkce v USA: prevalence a predikce.“ V něm autoři, z nichž dva byli úzce svázáni s firmou Pfizer, uvedli, že u žen ve věku od 18 do 59, byla celková prevalence sexuálních poruch 43% a od té doby se toto číslo hojně používá jak ve vědeckých, tak laických mediích (autor uvádí příklady).
Toto číslo, získané s ostatními daty při výzkumu v roce 1992, bylo znovu prověřeno posouzením použité výzkumné metodiky jinými renomovanými experty. Ti zjistili, že uvedená data neodpovídají skutečnosti a podle jejich názoru jsou nadhodnocena.
Podle názoru profesorky psychiatrie na Robert Wood Johnson Medical School a klinické psycholožky Dr Sandry Leiblum, jsou např. změny sexuální touhy u žen normální a vyskytující se nezájem mnoha žen nemůže být považován za chorobu.
Jiný odoborník, ředitel Institutu Kinsey na Indiana University, Dr John Bancroft je přesvědčen, že termín „dysfunkce“ je v přijaté definici vysoce zavádějící. Argumentuje, že např. potlačení sexuální touhy je v mnoha situacích zdravou a funkční odpovědí na to, když jsou ženy vystaveny stresu, únavě nebo obavě z chování partnerů. Podle něj hrozí nebezpečí v tom, že lékaři budou předepisovat léky na dysfunkci, místo toho, aby se řešily ostatní aspekty života žen. Podle John Bancrofta jde také pravděpodobně o to, aby si ženy myslely, že trpí sexuální poruchou, i když jí netrpí.
Dalším problémem je podle Moynihana vůbec změřit, co je zdravé a co nemocné. Zatímco měření sexuálních problémů u mužů bylo zaměřeno pouze na erekci, kvantifikovat sexuální ženské problémy je mnohem složitější.. Někteří lékaři doporučují provádět současně fyzikální a psychosociální zkoušky: Celkové hodnocení může zahrnovat měření hormonálních profilů, vaginální pH, prahy vnímání při vibraci genitálií, ale i použití sonografie k měření průtoku krve v klitorisu, labiích, uretře, vagině a v děloze.
Jiný pohled
na celou záležitost říká, že současná kampaň může přispět k humanizaci vztahů mezi lékařem a pacientem a může zvýšit zájem jak laické, tak odborné veřejnosti o ženské sexuální problémy. Nebezpečí, které hrozí při tak masivní podpoře farmaceutických firem je, že se celý problém, který zahrnuje komplex sociálních, osobních a zdravotních příčin sexuálních problémů, zúží pouze na vyřčení na kongresech přijaté diagnózy a na předepsání léku.
V závěru autor uvádí, že přiblížení problematiky kolem „ženské sexuální dysfunkce“ by mělo nastartovat rozsáhlé a seriózní zkoumání, jakou roli hrají farmaceutické firmy při definování a propagování nových nemocí a poruch.
Zdroj: BMJ 2003; 326:45-47 (4 January ); Ray Moynihan
-  -
|
| |
|
|
