 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Alfred Bernhard Nobel
|
Narodil se 21. 10. 1833 ve Stokholmu, v rodině inženýra Immanuela Nobela.
Otec měl stavební firmu ve Stokholmu. Byl to zároveň i vynálezce, který v souvislosti se svou stavební činností musel řešit různé problémy, k nimž patřilo i uvolnit si cestu skalami, které stály jeho stavbám v cestě.
 Jeho stavební firma však zbankrotovala, a tak se vydal nejdříve do Finska a posléze do Ruska, do Petrohradu. Začal se zabývat výrobou výzbroje pro armádu. Podařilo se mu přesvědčit cara a jeho generály o užitečnosti použít k blokádě námořní cesty k Petrohradu jím vyráběné námořní miny. Byla to jednoduchá zařízení, sestávající s dřevěného soudku naplněného střelným prachem, který se ponořil do vody. Miny byly uloženy ve Finském zálivu a během Krymské války zastrašovaly Britské královské námořnictvo, které se proto touto vlastně jedinou přístupovou cestou neodvážilo napadnout Petrohrad. Finanční situace rodiny se tím velmi vylepšila. Alfred měl soukromé učitele a ve svých 17 letech uměl plynně švédsky, rusky, francouzsky, anglicky a německy. Zajímal se o anglickou literaturu, poezii, ale i o chemii a fyziku.
Otec si ovšem přál, aby mu Alfred pomáhal v podnikání a proto ho poslal ho do světa, kvůli rozšíření vědomostí, rozhledu, získání zkušeností a také proto, aby se zdokonalil v chemickém inženýrství.
Alfred Nobel tak během dvou let navštívil Švédsko, Německo, Francii a USA. Za pobytu v Paříži pracoval v soukromé laboratoři vyhlášeného chemika, profesora Pelouze. Tam se setkal s mladým italským chemikem Ascaniem Sobrerem, vynálezcem technologie výroby vysoce výbušné kapaliny, nitroglycerinu. Alfreda lákala představa praktického využití nitroglycerinu ve stavebnictví a chtěl se zabývat vyřešením možnosti řídit a ovlivňovat jeho explozivitu.
V roce 1852 se Alfred na otcovu žádost vrátil, aby pomohl v podniku, který prožíval rozkvět, protože zásobování ruské armády bylo v plném proudu. Při své obchodní činnosti také začali provádět pokusy s nitroglycerinem. Pokoušeli se dostat jeho explozivitu pod kontrolu, aby ho mohli průmyslově a komerčně využít. (Již v té době se nitroglycerin používal jako 1% alkoholový roztok proti bolestem hlavy).
Po skončení krymské války se však změnily podmínky a situace v Rusku, armáda již nepotřebovala výstroj ani výzbroj a proto firma nedostávala zakázky a opět byla blízka bankrotu. Část rodiny (otec, matka a synové Alfred a Emil) se tedy vrátila v roce 1863 do Švédska, kde otec založil v městečku Heleneborg poblíž Stokholmu továrnu na výrobu nitroglycerinu.
V roce 1864 se však stala tragédie, došlo k výbuchu továrny a o život přišlo několik lidí, včetně nejmladšího Alfrédova bratra Emila. Otec z toho měl následně smrt. Alfréd byl sice hluboce otřesen, ale touha podmanit si ohromnou sílu nitroglycerinu a moci ji prakticky využít, hlavně ve stavebnictví a hornictví, byla tak silná, že s pokusy nepřestal. Neodradil ho ani zákaz švédské vlády továrnu znovu postavit. Aby vyhověl zákazu a neohrožoval zdraví a životy spoluobčanů, přenesl svoji experimentální činnost na starou loď ukotvenou uprostřed jezera.
Aby omezil nebezpečí vznikající při jakékoli manipulaci s nitroglycerinem, zkoušel k němu přidávat různé příměsi. A tak v roce 1867 začala firma Alfred Nobel & Co. vyrábět výbušninu pod názvem dynamit, což byla směs 75 % nitroglycerinu, 0,5 % sody a 24, 5 % žíhané infusioriové hlinky. Od té doby se pod pojmem dynamit vyráběly třaskaviny s různými obchodními názvy s obsahem směsi nitroglycerinu, dusičnanů, dřevné moučky a stabilizátorů, nejčastěji v želatinové, čili tvárné formě, která se dala vkládat do různých vrtaných otvorů. Po dynamitu, který ušetřil mnoho nákladů při trhání skal, hloubení tunelů, stavbě kanálů atd., byla brzy velká poptávka po celém světě.
Alfred Nobel byl velmi pilný a založil továrny a laboratoře na 90 různých místech přibližně ve 20 zemích. Jeho patent na výrobu dynamitu zakoupillo mnoho vlád. Stal se jedním z nejbohatších lidí, ale přesto, že žil v Paříži, strávil většinu času na cestách, protože jezdil výrobu do jednotlivých továren osobně kontrolovat nebo pracoval ve svých laboratořích rozmístěných po celé Evropě. Viktor Hugo se prý o něm jednou vyjádřil, že je to "nejbohatší evropský vagabund".
Kvůli výrobě dynamitu a své výzkumné činnosti, při které se soustředil hlavně na technologii výbušnin a vynálezy v oblasti chemie, se také dostával do konfliktů s vládami některých zemí. Prakticky neměl čas na soukromý život, nikdy se neoženil.Udržoval však dlouholeté přátelství s velmi vzdělanou rakouskou hraběnkou Berthou von Suttner, která mu dělala za svobodna krátkou dobu asistentku. Byla velkou bojovnicí za mír, odsuzovala závody ve zbrojení a za svoje aktivity byla v roce 1905 odměněna Nobelovu cenu za mír.
Svými názory Nobela ovlivňovala a také jistě přispěla k tomu, že na sklonku života sestavil tak neobvyklý testament, ve kterém pamatoval i na ocenění těch, kdo propagují mír a přispívají k jeho udržení. Alfred Nobel nenáviděl válčení, byl proti válkám, a i když byl zpočátku přesvědčen o tom, že zrovna jeho dynamit je pojistkou proti válce, čím dál tím více byl kvůli možnosti jeho zneužití ve válečných konfliktech sužován pochybnostmi a i výčitkami. Byl také znechucen spory, které se okolo dynamitu a jeho využití vedly i z úrovně vlád některých zemí. Cítil se přepracován a měl kardiologické problémy. Testament sestavil v Paříži 27. listopadu 1895. Následující rok, 10. prosince 1896 zemřel v San Remu, v Itálii. Za svůj život zaregistroval 355 patentů.
-  -
|
| |
|
|
