 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Emil Adolf von Behring
|
* 15. 3. 1854 Hansdorf/Německo
† 31. 3. 1917 Marburg/Německo
Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1901
"za práce týkající se séroterapie a zvláště za její využití proti záškrtu".
Mnohačetná rodina venkovského učitele, ve které se Emil narodil, nedisponovala dostakem prostředků, aby mu mohla umožnit delší studium.  Proto se přihlásil na Vojenskou lékařskou akademii v Berlíně, na které bylo studium bezplatné, k tomu strava a bydlení. Jeho závazek byl 5 let služby v armádě. Po ukončení studia vojenské medicíny byl odvelen do Hygienického ústavu v Berlíně, kde několik let pracoval pod vedením Roberta Kocha.
Zabýval se bakteriologií, studoval účinky jodoformu na bakterie a jejich toxiny, později se věnoval studiu toxinů a antitoxinů.
S japonským kolegou Šibasaburo Kitasato publikovali koncem roku 1890 v odborném časopise Deutsche Medizinische Wochenschrift článek O vzniku imunity při onemocnění záškrtem a o protitetanové imunitě u zvířat. V dalším čísle časopisu vyšel článek autora Behringa, který popisoval léčbu záškrtu pomocí krevního séra. Behringovi se podařilo vypracovat metodu získávání séra proti záškrtu imunizací koní.. V r. 1892 byla v Německu zahájena průmyslová výroba antidifterických antitoxinů.
V roce 1901 byl oceněn první Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu, byl také povýšen do šlechtického stavu. V r. 1893 byl Behring jmenován profesorem, v r. 1895 ředitelem ústavu hygieny v Marburgu.
V r. 1914 založil Behring-Werke, továrnu na výrobu a výzkum sér a vakcín.
Jeho objevy položily základ pro séroterapii a moderní imunologii, zásluhou jeho objevu se snížila míra úmrtnosti v samém počátku používání sérové terapie o polovinu.
-  -
|
| |
|
|
