 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
K čemu jsou soukromé lékárny?
|
To je název příspěvku Josefa Mrázka, viceprezidenta Svazu pacientů k diskuzi o jednotných cenách léků. Příspěvek reaguje na článek lékárnice Kalvodové uveřejněný v LN 20.11.2002. Autor příspěvku se snaží vysvětlit proč je zdůvodnění návrhu zavedení jednotných cen léků falešné a proč by mělo neblahé následky nejen pro pacienty, ale také pro hospodaření zdravotních pojišťoven. Text následuje.
K jednotným cenám léků
Reakce Svazu pacientů ČR na článek lékárnice Kalvodové.
Pokusíme se ještě jednou vysvětlit lékárnici paní Kalvodové, jejím kolegům a ministryni zdravotnictví, proč je zdůvodnění návrhu zavedení jednotných cen léků falešné a proč by mělo neblahé následky nejen pro pacienty, ale také pro hospodaření zdravotních pojišťoven.
Každý lék zcela nebo z části hrazený ze zdravotního pojištění má Ministerstvem financí stanovenu maximální cenu, která je často vyšší, než cena, za kterou ji výrobce dodává podle dohody s pojišťovnou. Skutečná cena, kterou lékárna zaplatí, může být ještě nižší, zvláště když výrobce poskytne naturální rabat, aby mohl lépe čelit konkurenci v případech, kdy se nemůže zavázat ke snížení ceny. K ceně pro výrobce je dovoleno v ČR připočítat 32% marže, o kterou se lékárna dělí s distributorem, ten dostane asi 9%, lékárna 23% plus pro stát 5% DPH. Při vysokých cenách léků jsou příjmy z marží více než výborné a někteří díleři a některé lékárny se u drahých léků občas spokojí v rámci konkurenčního boje i s poněkud menší marží.
Všechny uvedené postupy vedou k tomu, že skutečné náklady na určitý objem léků jsou skoro vždy nižší, než by odpovídalo maximální ceně MF a dokonce často i ceně dohodnuté s pojišťovnou. Zavedení jednotných cen by znamenalo, že tyto ceny by byly rovny nejvyšším dovoleným cenám, protože z právního hlediska není možné nižší cenu nařídit jako jednotnou. Dosáhnout stavu, kdy maximální ceny by byly stlačeny významně níže, než jsou, a přitom by příslušné léky nepřestaly být dodávány na trh, to je z různých důvodů u nás prakticky nemožné. Jedním z nich je proslulé korupční prostředí.
Praktický výsledek by byl ten, že všichni pacienti by platili nejvyšší možné doplatky a pojišťovny by také měly vyšší náklady. Musely by omezit hrazení léků, nebo jiné zdravotní péče. Byl by to důsledek vyloučení konkurence z trhu s léky pomocí absurdně úředně nařízené kartelové dohody. Na druhé straně malé lékárny by na tom byly o trošku lépe, kdežto velké by ještě více zvýšily své znamenité zisky.
Vyhláška stanovující úhrady léků je teď upravována jednou za půl roku. Kdyby to bylo jen jednou za rok, bylo by to nevýhodné s ohledem na zpevňování koruny, které musí pokračovat s cílem přechodu na Euro, což je pochod nutný a žádoucí. Také úspory vlivem přechodu na nastupující nepatentované léky by byly narušovány půlročním zpožděním. Ani pro pacienty ani pro zdravotní pojišťovny by tedy taková úprava nebyla dobrá a ekonomicky žádoucí.
Praha 5.1.2003
Ing. Josef Mrázek, CSc.
viceprezident Svazu pacientů ČR
člen Kategorizační komise léčiv Ministerstva zdravotnictví
-  -
|
| |
|
|
