 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Rušení pohotovosti předáme Policii k prošetření
|
uvádí ve svém protestu Svaz pacientů. Podle svazu rozhodujícím kriteriem musí být zájem občanů a nikoliv zájem profesionálů provozujících síť veřejných služeb nebo zájem těch, kteří se starají o zdravotní pojištění. Ministerstvo by mělo být na straně laiků a otevřené k hlasům pacientské veřejnosti. Zatím je to naopak. Zdravotní pojišťovny by měly jednat jako servisní organizace pojištěnců a ne jako agentura lékařů. Veřejná služba, jakou poskytování zdravotní péče je, musí být k dispozici v době, kdy ji občané potřebují. Protestujeme proti tomu, uvádí se v prohlášení, že zajištění Lékařské zdravotní pohotovosti nebylo vyřešeno v návrhu zákona o zdravotní péči, kam to nepominutelně patří. Neplnění stávajícího ustanovení zákona o zajištění pohotovosti předáme Policii ČR k prošetření, zda kraje se nedopouští trestního jednání. Celý text následuje.
Rušení pohotovosti předáme Policii k prošetření
Znova a stále více se potvrzuje, že postoj Ministerstva zdravotnictví k lékařské pohotovostní službě a rychlé záchranné službě je v rozporu se zájmy pacientů tím více, čím více se MZ podvoluje nechuti profesních lékařských organizací tento problém odpovědně řešit.
Deformací je v systému českého veřejného zdravotnictví mnoho, ale začněme od základu. Jednotliví aktéři neberou na vědomí, co vlastně jsou, a nejednají, jak by měli.
Například Ministerstvo zdravotnictví má zajišťovat, aby byly naplňovány garance, které základní zákony, Ústava a parlamentem přijaté mezinárodní dokumenty v oboru práva na život a práva na zdraví občanům dávají. K tomuto cíli by měly být zaměřeny i všechny legislativní návrhy, které ministerstvo vytváří. Rozhodujícím kriteriem musí být zájem občanů a nikoliv zájem profesionálů provozujících síť veřejných služeb nebo zájem těch, kteří se starají o zdravotní pojištění. Ministerstvo by mělo být na straně laiků a otevřené k hlasům pacientské veřejnosti. Zatím je to naopak.
Zdravotní pojišťovny by měly jednat jako servisní organizace pojištěnců a ne jako agentura lékařů. Pojištěncům musí skládat účty a k jejich přáním přihlížet. Že nejsou representativní zástupci pojištěnců? To je výmluva těch, kdo záměrně brání vytvoření celoplošné representace tím, že pro to nepřipustí oporu v zákonech. Ostatně i ten malý počet legitimních zástupců pojištěnců, který existuje, je ignorován, Jedno je jisté, politická reprezentace u nás i ve světě prokázala, že nemůže úlohu zástupců pacientů plnit. Zastoupení pojištěnců musí dostat smysl a podporu ze zákona, potom se najde lidí dost.
Když je Ministerstvo ministerstvem lékařů a ne pacientů, řešení sporných otázek podle toho vypadá. Podívejme se na jeden z příkladů. Lékařské pohotovostní služby nejsou žádným přežitkem socialismu, ale pro občany významnou službou, po změnách ve zdravotnictví ještě významnější. Ministerstvo to vnímá jinak. My trváme na tom, že lékařská pohotovostní služba je součástí základní zdravotní péče a její omezování a rušení je porušením ústavního práva na zdraví.
Veřejná služba, jakou poskytování zdravotní péče je, musí být k dispozici v době, kdy ji občané potřebují. Ani dospělí nevědí dopředu, kdy jim dojde síla k samostatnému zápasení s chorobou a tím méně, kdy si nebudou vědět rady s dětmi. Na tom není nic špatného. Špatné je, že se účast v pohotovostní službě nepovažuje za řádnou práci lékaře, ale za něco navíc, při čemž lékař pak má druhý den ordinovat, jako kdyby byl normálně vyspalý. Pohotovostní lékař musí vědět, že prostě má noční službu a druhý den volno. Nemůže to dělat příliš často, aby neztratil kontakt s běžnou praxí. Takže řádné odměňování a také příprava pohotovostních lékařů. A také správně vybavené ordinace lékařských pohotovostí. A žádné řeči o zneužívání. Nelékař a někdy i lékař má právo mít pochybnosti o tom, co je nezbytné při zdravotních problémech udělat.
Potvrzuje se, že lékařskou pohotovostní službu nemůže substituovat rychlá záchranná služba. Lékař může v době rychlé záchranné služby konat jen takové činnosti, které neomezí jeho akceschopnost v případě náhlé potřeby. Obě služby mohou využívat společnou základnu, ale musí být obě schopné fungovat zároveň. Zatímco zvláštní charakter Rychlé záchranné služby může být důvodem pro její organizaci a financování při vyšších územních celcích, charakter Lékařské pohotovostní služby vyžaduje, aby byla placena ze zdravotního pojištění a organizována tak, aby se doplňovala s nemocničními pohotovostmi.
Zásadní chybou totiž je, že Ministerstvo dopustilo, aby Lékařská pohotovostní služba byla oddělena od ostatní zdravotní péče a byla svěřena, jako něco odlišného a přesně nevymezeného ba skoro nežádoucího, územní samosprávě. Vrcholem trapnosti je návrh kriteria dostupnosti, kde prý stačí, aby z 60% obsluhovaného území bylo lze dosáhnout pohotovosti během hodiny jízdy. V Západočeském kraji to například znamená, že stačí jedna pohotovost umístěná v Plzni.
Protestujeme proti tomu, že zajištění Lékařské zdravotní pohotovosti nebylo vyřešeno v návrhu zákona o zdravotní péči, kam to nepominutelně patří. Neplnění stávajícího ustanovení zákona o zajištění pohotovosti předáme Policii ČR k prošetření, zda kraje se nedopouští trestního jednání.
Praha 12.1.2003
Ing. Josef Mrázek, CSc.
viceprezident Svazu pacientů ČR
-  -
|
| |
|
|
