 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Pacienti a zdravotnictví v roce 2003
|
je název konference, o které jsme již uvedli krátkou zprávu. Konference proběhla v Praze 24. ledna 2003. Zásadní referát o tom, jak je to s postavením pacientů v ČR, přednesl Josef Mrázek, viceprezident Svazu pacientů ČR. Text, který byl k dispozici účastníkům konference zveřejňujeme dále.
Situace pacienta v systému českého zdravotnictví
Český pacient odkázaný na péči veřejného zdravotnictví, má stále ještě dost dobrou vyhlídku, že bude léčen tak, jak to jeho zdravotní stav vyžaduje.
Slovo vyhlídka použité v předchozí větě má naznačit, že ústavní garance zdravotní péče o každého občana není zajištěna v plné míře zákonem, jak ústava žádá.
Při pokusech posunout většinu povinností státní správy na krajské orgány se ukázalo, jak nedostatečně je tato významná změna připravena. Chybí řešení zákonem, který by vyloučil libovůli krajských úředníků. Podzákonná doporučení nestačí a navíc jsou špatná.
Vychází najevo, že pokud kvalita zdravotní péče v České republice, založená na vysoké úrovni a dobré etice většiny zdravotníků, přetrvává, je to při mezerách v legislativě spíše setrvačností.
Vyhlídky do budoucna zhoršuje sílící tlak některých profesních organizací s cílem dosáhnout většího násobku příjmu lékaře ve vztahu k průměrné mzdě ve státě, než je v zemích EU obvyklé.
Stále více se znovu dostává do popředí starý problém, jak hospodárně a podle potřeb příjemců zdravotní péče provozovat veřejné zdravotnictví. Uspokojivé řešení vázne na nechuti úředníků a lékařů uznat nutnost brát zástupce veřejnosti za rovnoprávného partnera.
Postavení pacientů a pacientských organizací v českém zdravotnictví
Přijetí Úmluvy o lidských právech a biomedicině zlepšilo postavení pacientů s hlediska vyhlídek na legalizaci a realizaci některých práv pacientů. Problémem přesto zůstává výklad a uplatňování práv, která jsou garantovaná v platných normách.
Přetrvává snaha omezovat přístup k informacím a nahradit tím ohleduplné sdělení. To se dostává do rozporu s pacientovým právem na rozhodnutí.
Po pacientovi se chce, aby, ač nemá potřebné vzdělání, poznal, kdy je lékařská pomoc již nutná. Naopak se mu upírá právo rozhodnout o způsobu léčby v případech, kdy má informaci, že to je jediný postup, který dává nějakou naději.
Komunikace mezi pacientem a lékařem je většinou nedostatečná. Často se zdá, že převládá u lékaře pocit nadřazenosti a nezájem o názor pacienta.
Není zde ochota vnímat stanoviska pacientských organizací, ani názory problému znalých jednotlivců, a tak dochází k tomu, že při tvorbě pravidel, vyhlášek a zákonů chybí pohled těch, pro které se zdravotnictví organizuje. Výsledek potom vypadá tak, jako by se to dělalo hlavně pro zdravotníky.
Mezi zdravotnickými profesionály a úředníky se rozšířila velmi škodlivá praktika, neodpovídat na věcné námitky a náměty věcnou argumentací, ale arogantně poukázat na to, že se s odpůrcem není třeba bavit, protože je laik, nemá funkci nebo určitý titul. A to i v případech, kdy problém je mimo kompetenci lékařů.
Dostupnost zdravotní péče a právo volby léčby
Dostupnost zdravotní péče v ČR byla dosud relativně dobrá, ale je vystavena útokům z několika stran. Nechybí politicky motivovaná snaha omezit rovnost přístupu ke zdravotní péči a významně se projevuje snaha vytvořit uměle nedostatek zdravotní péče jako cestu ke zvýšení příjmů.
Dostatečně dostupná musí být celá základní zdravotní péče a do ní patří i lékařská pohotovostní péče. Její oddělení od péče hrazené ze zdravotního pojištění a zákonem dostatečně nezajištěné předání na starost krajům tuto dostupnost podstatně ohrozilo.
Při volání po redukci počtu nemocnic se k otázkám dostupnosti nepřihlíží dost objektivně. Neuvažuje se o pohotovostní funkci nemocnic, ani o vlivu rozsahu jejich kompetencí a rychlé dostupnosti na bezpečnost pacientů.
Praktická cena práva volby léčby je ve většině případů v tom, že se prohloubí komunikace pacienta s lékařem a i ten věc ještě jednou zváží.
Uplatnění práva volby léčby má smysl jen, když pacient je dostatečně informován. Je tedy nutné, aby pacient dostal všechny potřebné informace, i když s patřičnou ohleduplností.
Do práva volby léčby by neměly svými intervencemi zasahovat instituce jako MZ nebo ČLK v rozporu s etickým kodexem Světové lékařské asociace a tím méně v rozporu se základním lidským právem na život.
Role zúčastněných ve zdravotnictví
Pacient je většinou pojímán jako předmět péče, od kterého se hlavně žádá, aby nerušil při výkonu péče a nekomplikoval transformaci svého případu na peníze pro zdravotnické zařízení.
Pravidla pro poskytování zdravotní péče i samy zákony jsou koncipovány tak, aby to vyhovovalo lékařům, trochu zdravotním pojišťovnám, méně již sestrám a za vedlejší se považuje pohled pacientů a pojištěnců.
Reprezentanti soukromých prvků ve zdravotnictví se tváří, že hlavně mají právo na zisk dle své chuti a doba, kdy se tvrdilo, že se privatizuje za účelem lepší kvality za nižší cenu, zdá se být zapomenuta.
Zdravotní pojišťovny jsou neprávem srovnávány se Správou nemocenského pojištění, jejíž úloha je podstatně jednodušší. Spojení obou těchto institucí by ale bylo žádoucí.
Ministerstvo zdravotnictví se stále ještě chová více jako "Ministerstvo zdravotníků", než jako důsledný strážce ústavních práv občanů.
Trendy ovlivňující kvalitu a nákladnost zdravotní péče
Základní význam má objem prostředků k úhradě zdravotní péče. Zde je problémem vzorec pro výpočet pojistného u OSVČ, nikoliv jen dolní hranice tohoto pojistného. Pojistné placené státem není dostatečně valorizováno.
Příjmy lékařů jsou již ve vztahu k průměrným mzdám ve státě na odpovídající úrovni. Jejich předčasný další růst by nepřiměřeně zvýšil nákladnost zdravotní péče a tím i úplnost a kvalitu jejího poskytování.
Pozitivní vliv na nákladnost zdravotní péče může mít snižování nepřirozeného rozdílu mezi paritním a směnným kurzem koruny, nebo dokonce zapojení do eurozóny. To by zajistilo relativní pokles nákladů na léky a snížení tlaku lékařů na zvyšování platů.
24.1.2003
Zdroj: konference "Pacienti a zdravotnictví v roce 2003"
Autor: Ing. Josef Mrázek, CSc. - Viceprezident Svazu pacientů ČR, člen Mezinárodní komise pro zdravotnické právo a člen Výboru Rady Vlády pro lidská práva
-  -
|
| |
|
|
