Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
|
Omluva
|
Ministr Fišer se omluvil Svazu pacientů ČR za svůj výrok, že se "z ochránců pacientů stávají spíše ochránci příbuzných zesnulých". Tento výrok pronesl Fišer ve spojitosti s kritikou návrhu transplantačního zákona. S ministerským návrhem transplantačního zákona souhlasí Svaz pacientů ČR (p. Olejár) na rozdíl od Občanského sdružení pacientů (pí. Bošková), které má výhrady týkající se mimo jiné "předpokládaného souhlasu" s odběrem orgánů určených k transplantaci.
Předpokládaný souhlas v českém pojetí znamená odběr orgánů k transplantaci bez toho, že bychom o tomto zákroku povinně informovali pozůstalé. V souvislosti s kritikou ministerského návrhu zákona a zejména v souvislosti s kritikou předpokládaného souhlasu Fišer prohlásil, že "proklamacemi ochránců pacientů se počet zachráněných může zredukovat". Tento nehorázný výrok říká tolik, že kdo nesouhlasí s ministerským zákonem a kritizuje jeho ustanovení, může mít na svědomí smrt lidí, kteří zemřou v důsledku nedostatku orgánů vhodných k transplantaci. Pan ministr by se měl omluvit i za tento zcela nehorázný výrok. Pravděpodobně se toho ale nedočkáme. Neomluvil se ani dříve, za otevřeně xenofobní výroky, že si nepřeje v ČR zdravotnický personál z Filipín nebo z Pákistánu. Proč by se tedy omlouval za nějakou další prkotinu. Na celé věci je ještě zajímavá další věc. Pan ministr napřed vyzve veřejnost k otevřené diskusi a připomínkám k ministerským zákonům a když se mu oprávněné připomínky nelíbí, snaží se diskvalifikovat je pomocí nechutných náznaků o "redukci pacientů"! Že v ČR klesá ochota darovat orgány k transplantaci, je známá věc. Také se ovšem dobře ví, co je toho příčinou. Je to jednoznačně důsledek "ostravského případu", kde lékaři řešili osobní spory veřejným vyslovením pochyb o řádném postupu svých kolegů při transplantaci orgánů. Samozřejmě, že celá byla značně medializována a věc došla dokonce tak daleko, že si zdravotníci začali schovávat zdravotní dokumentaci transplantovaných pacientů. Není divu, že se o věci psalo, což se některým ministerským úředníkům a dalším přívržencům předpokládaného souhlasu nelíbí a trochu štítivě se zmiňují o zájmu novinářů o celý případ. Naopak bylo by s podivem, kdyby se o takovém skandálu nepsalo. Kauzou se zabývala policie, za ministra Davida Ústřední znalecká komise, Česká lékařská komora (ČLK) a vyšetřovací komise Parlamentu ČR. První tři organizace neshledaly nic podstatného. Davidova komise zjistila nepořádek v dokumentaci a v postupu lékařů před plánovaným odběrem orgánů k transplantaci. Parlamentní komise měla případ uzavřít do konce roku 2000. To se jí nepodařilo a závěrečný termín byl prodloužen do 30. června 2001. Pomalý postup komise komentoval loňského roku i zástupce Sdružení dialyzovaných a transplantovaných občanů pan Lubomír Jelínek slovy: "Jednou vyřčená a dlouhodobě nevyjasněná podezření velmi negativně ovlivňují vztah veřejnosti k dárcovství a transplantacím orgánů". Koncem roku 2000 se také ve vrátnici PSP ČR objevila bedna se ztracenou dokumentací týkající se ostravského případu. Předpokládám, že tyto skutečnosti jsou dobře známy i našemu ministrovi zdravotnictví. Pokud ne, asi by neměl dělat ministra. Pokud informován je, pak dobře ví, kdo má na svědomí "redukci počtu zachráněných pacientů" a mohl by se vystříhat zavádějících výroků. 2001-04-17
- -
|
|
|
| |