 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Předpokládaný souhlas
|
s odběrem orgánů vhodných pro transplantaci ministerský návrh zákona o transplantacích neruší. Tedy, pokud někdo zaživa, zcela jasně nedeklaruje, že si nepřeje aby po smrti nebyly jeho orgány použity k transplantaci, mohou být jeho orgány odebrány a dále použity. Předpokládá se, že zesnulý s odběrem orgánů pro účely transplantace jaksi automaticky souhlasí. Podle názoru MZ ČR by změna tohoto bodu v transplantačním zákoně mohla ohrozit celý transplantační program. Občanské sdružení na ochranu pacientů má k tomuto postupu MZ ČR výhrady a předloží svůj vlastní návrh zákona.
Odůvodnění návrhu "transplantačního zákona" zpracovaného Občanským sdružením na ochranu pacientů Ministerstvo zdravotnictví v návrhu zákona o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů (verze z 8. 2. 2001) přes proklamace v důvodové zprávě o sblížení s evropským právem nedodrželo požadavky Rady Evropy (mj. dodatkový protokol k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně, týkající se transplantací orgánů a tkání lidského původu). Tím nedošlo ani ke sblížení s transplantačními zákony vyspělých zemí včetně například i zákonů Řecka, Portugalska či Maďarska, které již do svých norem začlenily klíčové požadavky Rady Evropy (dále RE).
RE např. požaduje důslednou ochranu práv dárců (nedotknutelnost lidské bytosti a její důstojnost, dozor nezávislého orgánu nad transplantacemi aj.) i příjemců (vysledovatelnost dárce, účinné bránění zdravotním rizikům), transparentní pravidla systému odnímání a přidělování orgánů a tkání - otevřená veřejné kontrole, nezávislost poradenství dárcům i příjemcům, zesílení ochrany nezletilých a nesvéprávných osob, účinné mechanismy kontroly nad celou oblastí transplantační medicíny atd. V článku 16 dodatkového protokolu k bioetické konvenci RE upozorňuje na to, že existenci registru prohlášení občanů ohledně dárcovství nelze považovat za jedinou možnost, jak zjistit názor zemřelé osoby, neboť registrace není povinná. V čl. 16 bodu 98 RE poukazuje na možnost v případě pochyb o přání zemřelého zjistit jeho názor dotazem mezi příbuznými. V bodu 99 téhož článku pak RE uvádí, že tým určený k provedení odběru musí získat svědectví příbuzných, pokud jsou pochybnosti o přání zemřelého.
V podstatě nic z hlavních požadavků RE nebylo verzí návrhu zákona z 8. 2. ministerstvem splněno anebo důsledně zpracováno tak, aby zákon byl v praxi skutečně účinný. Například nebyla převzata všemi vyspělými, ale i méně vyspělými (Maďarsko aj.) státy akceptovaná přesná definice smrti (tzn. že mozek musí být vždy ve všech případech mrtvý celý včetně mozkového kmene). Nebyla pochopena či akceptována účinnější pravidla pro ochranu živých dárců (dohled nezávislého orgánu) ani příjemců (systémová organizace, která důsledněji vylučuje rizika). Organizační pojetí systému odběrů a transplantací ministerstvem bohužel nevylučuje možnost odběrů a nedovolené manipulace s orgány a tkáněmi bez vědomí centrální instituce (Koordinačního střediska transplantací). Tato centrální instituce by byla víceméně jen ve vleku nahodilých událostí v nemocnicích, teprve zpětně by se dovídala o odběrech - zcela v rozporu se západní legislativou a praxí.
MZ dále nepochopilo, v kterém okamžiku a za jaké situace smí být učiněn dotaz oprávněnou osobou u registru dárců (až po konstatování smrti), jaké povinnosti musí mít lékař před odběrem orgánu, rovněž neakceptovalo nutnost oddělit (nejlépe institucionálně) správu registru prohlášení občanů ohledně dárcovství od jiných činností (přidělování orgánů aj.) - jedině tak lze účinněji snížit riziko manipulace s údaji o přání občanů. Návrh MZ v porovnání s požadavky RE i zákony západních zemí vykazuje mnohé další nedostatky (např. povinnost pojistit se pro případ náhrady škody nutno zajistit u všech určených nemocnic ihned v okamžiku získání oprávnění k odnímání či transplantacím, nikoli až "před odběrem").
Všechny tyto nedostatky se Občanské sdružení na ochranu pacientů pokusilo napravit ve vlastním návrhu zákona, kdy jsme se důsledně řídili požadavky RE a zněním transpl. předpisů v podstatě všech západních států vč. těch méně vyspělých. K datu 19. 2. 2001 jsme sice nestihli do návrhu zapracovat několik málo ustanovení (např. ochranu osobních údajů či přechodná ustanovení), avšak klíčové "bezpečnostní právní pojistky" a základní nutná organizační a institucionální schémata předkládáme k diskusi a využití. Ze zahraničních norem - od Dánska přes SRN až po jih Evropy - jsme převzali shodná věcná řešení klíčových systémových prvků: zabezpečení práv zemřelých i živých dárců, definici smrti, její konstatování a způsob prokazování (dokumentování), lidský ohled na rodinu zemřelého (např. uvědomit příbuzné ještě před konstatováním smrti), institucionální oddělení vedení registru prohlášení občanů a odbornou i veřejnou kontrolu nad "přidělovací" organizací (i takové země, jako Řecko a další, umožnily veřejnou kontrolu řadovým občanům ve spolupráci s nezávislými právníky a odborníky na transpl. medicínu).
Jeden bod (zřízení instituce pro registraci prohlášení občanů) ponecháváme polootevřený a některé otázky předkládáme ve variantách, neboť záleží na politickém rozhodnutí (bez něho nelze předložit zcela přesnou formulaci ustanovení).
- Úřední instituce pro sběr prohlášení občanů může vzniknout ze zákona, anebo vláda může získat oprávnění k označení takové instituce (státní, nezisková). Důležité však je, aby za vedení registru nesly odpovědnost konkrétní osoby bez střetu zájmů.
- V některých ustanoveních týkajících se podzákonných předpisů by bylo vhodnější zvolit vládní nařízení (západní státy vydávají klíčové závažné podzákonné normy jako vládní nařízení, nikoli jako vyhlášku jednoho resortu), navíc jeho vznik by měl být podmíněn souhlasem dozorčího orgánu nad transplantacemi (ve vyspělejších demokraciích - ale splnilo to i Řecko - státní správa nemívá absolutní rozhodovací moc bez součinnosti se zástupci veřejnosti).
- Formy vyjádření souhlasu či nesouhlasu s dárcovstvím, práva pozůstalých a postupy příslušných lékařů předkládáme v nevýznamných variantách. Alternativy A a B jsou ze švýcarského zákona, alternativa C z německého zákona, avšak ve skutečnosti se neliší od většiny vyspělejších zemí.
Bohužel v návrhu MZ ČR zůstala nedořešena oblast pitev, klinických pokusů, umělého oplodňování či embryí a lidských plodů. MZ ČR tyto otázky nedořešilo nebo nezvolilo vhodné řešení ani v návrhu zákona o zdravotní péči. Ve zkratce by bylo možno tyto oblasti dopracovat v transplantačním zákonu například podle přehledného, úsporného švýcarského vzoru.
Svůj návrh transpl. zákona ještě dopracujeme, mj. co se týče formálních úprav, např. zpřehledníme členění odstavců jednotlivých ustanovení či řazení článků.
2001-02-26
Vladimíra Bošková, předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů
(autorka se spolupodílí na výzkumném úkolu Institutu zdravotní politiky a ekonomiky, který se týká srovnání právních úprav oblasti transplantací v zahraničí)
-  -
|
| |
|
| |
