 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Ad Předpokládaný souhlas
|
s odběrem orgánů k transplantaci a opačným názorem Občanského sdružení na ochranu pacientů. Rád bych souhlasil s tím, co navrhuje paní Bošková a její spolupracovníci. Totiž s tím, aby každý sám (nebo jeho pozůstalí příbuzní) rozhodoval o tom, zda jeho některé tělesné orgány budou k dispozici pro transplantace. Obávám se ale, že námitka MZ ČR je hodna zřetele. Ministerstvo tvrdí, že zrušení tzv. "předpokládaného souhlasu" ohrozí celý transplantační program v ČR.
Podívejme se na zdánlivě nesouvisející, právě probíhající sčítání lidu a odpor mnoha občanů k tomu, uvést do dotazníku údaje jako je rodné číslo, jméno a bydliště. Přes ubezpečování vysokých úředníků tohoto státu včetně mnoha politiků, je zde dost lidí, kteří odmítají dotazník vyplnit (přitom se jedná o povinnost ze zákona) nebo tvrdí, že raději uvedou údaje falešné. To probíhá nejen na stránkách tisku, ale samozřejmě houfně na internetu.
Internetová podoba návodu, jak se vyhnout sdělení (zřejmě jste již nějakou obdrželi), má sice lehce humornou formu a charakter "čínského psaníčka" (nepošleš-li toto sdělení dalším pěti …. potká tě neštěstí…), ale lidé jsou citliví. Reakce je těžko předvídatelná a neradno ji podceňovat. Co způsobila hysterie kolem sčítání lidu se snad (?) dozvíme až po sečtení výsledků Statistickým úřadem.
Přitom, o co jde? Pokud někdo použije (zneužije) údaje ze sčítacího formuláře k jinému účelu než k zjištění statistických údajů, co nám hrozí? Celkem nic. Snad jen to, že dámy obdrží více letáků na vložky s křidélky, pánové více pozvánek do erotických klubů a všichni dohromady návod, koho máme volit v příštích volbách. Tedy celkem nic, protože každý má přece svoji hlavu a reklamní papírky z poštovních schránek skončí většinou v koši.
Jinak by tomu ovšem mohlo být podle předpokládaného mínění publika, když uvedeme do superstřeženého seznamu (registru dárců), že souhlasíme aby naše tělo, respektive naše orgány, byly po smrti použity k transplantacím. Soudě podle mírně hysterického chování lidí při sčítání lidu, jen blázen by něco takového dobrovolně podepsal ještě zaživa ( snad vyjma dárcovství jednoho párového orgánu v případě smrtelného ohrožení blízké osoby). Co kdyby se takový seznam dostal do nepovolaných rukou? To by už nešlo o neškodné papírky v poštovní schránce! Stačí zalistovat novinami.
I u dárcovství krve je třeba lidi ochotné darovat krev pracně získávat a vést k dárcovství. Už si dovedu představit, jak se tváří lidé, kteří se cítí být ohroženi vyplněním dotazníku o sčítání lidu, když je někdo přemlouvá k podepsání souhlasu s dobrovolným dárcovstvím orgánů.
To je tedy velký problém, kterému se ministerstvo pravděpodobně snaží zabránit tím, že chce i nadále v novém transplantačním zákoně zachovat "předpokládaný souhlas". Tím jsme na tom všichni stejně a je to právě to, co lidem v Čechách vyhovuje. Kdo má nějaké zásadní důvody, proč se odlišovat, může tak jistě učinit nějakou formou prohlášení, že si nepřeje aby….
Vyloučíme-li tedy dobrovolný souhlas s dárcovstvím ještě zaživa, zbývají příbuzní. Jak se v tomto ohledu zachovají obyvatelé naší republiky, je velká otázka. Budou ochotni svolit k tomu, aby orgány jejich zesnulých příbuzných byly použity ve prospěch transplantačního programu?
Nebo souhlas nedají? Ministerstvo zdravotnictví asi neví (nebo snad ví ?), jaká bude reakce obyvatel. Jistě by nechtělo ohrozit republikový transplantační program.
Plně chápu návrhy Občanského sdružení na ochranu pacientů, které jsou v souladu s míněním Rady Evropy a celkem s nimi osobně i souhlasím. Obávám se pouze toho, že pro situaci v ČR je to příliš velká revoluce. V této souvislosti si na závěr dovolím připomenout jeden velmi starý (někdy kolem 1968 - 9 ??) snad pravdivý a bohužel i trochu smutný vtip.
2001-02-27
-  -
|
| |
|
| |
