 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Uran,
|
respektive ekologicko-zdravotní následky jeho používání jako prostředku na zvýšení průraznosti střel ve válečných konfliktech jsou nyní předmětem nejrůznějších dohadů. Přitom se zdaleka nejedná o nový problém. Asi sedm let před objevem Balkánského syndromu byly sdělovací prostředky plné syndromu Perského zálivu. Zde byla ve válce s Irákem poprvé použita munice obohacená nízkoradioaktivním uranem. Již tehdy se spekulovalo, že syndrom Zálivu je způsoben vdechnutím uranových par, které vznikají při nárazu projektilu obsahujícího uran na cíl.
Zde bylo ve hře na rozdíl od konfliktu na Balkáně ještě několik jiných faktorů jako například kouř z hořících ropných polí, podezření na únik bojových plynů z iráckých tajných skladišť a válečný stres, který ale provází každý válečný konflikt. Veteráni ze zálivu a veřejné mínění tehdy donutilo zdravotnickou službu USA (Velitel hlavní vojenské nemocnice USA generálmajor Ronald Blanck.) aby zkoumala několik let po sobě stav válečných vysloužilců ze zálivu. Není tedy žádným překvapením když se nyní objeví zprávy, že se o eventuelních účincích munice s obsahem uranu na lidský organismus vědělo. Vojáci jistě na základě měření z Perského zálivu dospěli k nějakým závěrům. Otázkou je zda nám něco nezatajují když uvádějí: "Naše stanovisko k možným rizikům spojeným s ochuzeným uranem, a to i pokud jde o malá množství uranového prachu, který vojáci sloužící v Perském zálivu vdechli nebo požili, je jasné. Myslíme si, že radiologická a toxikologická rizika jsou omezená".
Vzhledem k tomu, že data získaná z měření nejsou dostupná, nezbývá opět než spekulovat. V podobné situaci, ale mnohem delší dobu než vojáci se nacházejí horníci v uranových dolech. Expozice radioaktivním zářením je zde zřejmě větší a zejména biologický efekt záření působícího na organismus dlouhou dobu je nesporně větší. Také možnost kontaminace organismu vdechnutím prachu nebo požitím ústy je zde velká. Narozdíl od horníků vojáci mohou přijít do styku s uranovým prachem jen zřídka a po velmi krátkou dobu.
Z uvedeného lze tedy usuzovat, že tvrzení vojáků, že "radiologická a toxikologická rizika jsou omezená" se asi zakládají na pravdě. Balkánský syndrom s uranem asi tak moc nesouvisí, jak by se zdálo na první pohled.
2001-01-16
-  -
|
| |
|
| |
