 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Národ sobě (aneb o nadacích)
|
Národ skládá peníze na to, co ho nejvíc bolí. V minulém století to asi byla kultura, co bolela nejvíc. Koncem tohoto století a začátkem nového tisíciletí si lidé myslí, že to je zdraví, do kterého by se mělo investovat nejspíše. Dokládají to např. nedávno zveřejněné výsledky výzkumu IVVM a nebývalé množství nadací, které se snaží vybrat peníze na to, na co stát ve zdravotnictví nemá, nebo nechce dát.
Vzniklo již několik nadací, které se zabývají prevencí rakoviny a osvětovou činností, která s tím souvisí. Nejčastějším předmětem jejich snažení je prevence karcinomu prsu. Na dalším místě, co do počtu nadací, by se asi umístil karcinom tlustého střeva.
Dalším okruhem zájmu zdravotnických nadací jsou děti postižené onkologickými onemocněními. Jistě si sami některou z těchto nadací vybavíte a asi vás napadne mnoho dalších nadací působících ve prospěch zdravotnictví.
Nejčerstvěji je předmětem zájmu nadací a médií transplantační oddělení kostní dřeně, jediné v Čechách, umístěné t.č. v nemocnici v Motole v Praze. Ministerstvo zdravotnictví, které podle údajů pracovníků FN Motol na toto oddělení nedalo nikdy žádné prostředky, navrhuje řešit současný nevyhovující stav přestěhováním oddělení na podobná pracoviště mimo Prahu. S tím nesouhlasí ani pracovníci oddělení, ani vedení FN Motol a uvádějí rozličné argumenty, proč to nejde a jaký je to vlastně nesmysl, co MZ ČR ústy ministra Fišera navrhuje.
Nechci zde hodnotit, ani mi to nepřísluší, kde je pravda. Faktem je, že v této situaci se našly hned dvě nadace, které hodlají přispět výtěžkem své činnosti na rekonstrukci nebo chcete-li znovu postavení a vybavení celého pracoviště v Praze v Motole.
Jak je vidět, když se problémy dostatečně a vhodně medializují, najde se obvykle skupina lidí, která se věci chopí a začne vybírat na dobrý účel. Otázkou je, proč vnikají tyto neřešitelné problémy, které musí řešit občanské iniciativy, zejména ve zdravotnictví ? Jinde snad nejsou?
V souvislosti s problémy s dětským transplantačním oddělením v Motole nedávno prohlásil celkem trefně předseda LOK Milan Kubek, že problémy Motola jsou problémy, které způsobil (-y?) předchozí managment (-y?) FN Motol. Jistě má pravdu. Proč použil management peníze tak, jak je použil? Proč nevybudoval raději pořádné transplantační oddělení, než něco jiného?
Bohužel, odpovědi na takové otázky jsou už trochu složitější, než aby se na ně dalo tak snadno odpovědět. Kdyby peníze byly použity na transplantačním oddělení, možná by scházely jinde a vznikly by nadace na něco úplně jiného. Možná byly peníze promrhány zbytečně v betonu. Rozhodně je to věcí managementu (-ů). Otázkou je ale, kterého?
V Českém (a Československém) zdravotnictví se bohužel příliš dlouho postupovalo způsobem, kterému se říká "řešení průserem". Je to zažitý postup, kdy se nechá věc dojít na pokraj katastrofy, trochu se to přifoukne, začne se hrozit tím, kolik že lidí umře, když peníze nebudou. Peníze se pak často pod tlakem někde seženou.
Managmenty nemocnic, ministerští úředníci a poslanci dobře vědí, o čem mluvím. Ti jsou na tyto postupy zdravotníků zvyklí a musí být dostatečně otrlí, aby tlaku odolali a pokusili se investovat rozumně.
Jinak je tomu ovšem u nadací. Lidé se snadno zapálí pro dobrou věc, zejména když jde o lidské životy. Asi i proto je tolik nadací právě ve zdravotnictví a nenajde se skoro nikdo, kdo by nepřidal alespoň trochu.
Také je zajímavá otázka, zda je dobře, když je nadací pro stejný účel více. Nedávno jsem slyšel námitku, že se tak rozptylují prostředky, že by bylo lepší peníze soustředěně použít. Námitka bohužel asi v občanské společnosti neobstojí. Příliš navozuje představu osvíceného vševědoucího tyrana, který ví, co je dobře a co je špatně. To už tady bylo. Budeme se muset asi smířit s tím, že nadací pro tentýž účel bude více.
Co ovšem přinese "přenadacování" kromě rozptýlení prostředků, bude konkurence. Můžeme se s ní už také setkat v praxi. Nadace, která nic nevybere, nemá význam - jako by nebyla. Proto je třeba použít pro získání peněz co nejlepší metody, aby nadace ve které jsme, nezanikla a neztratila smysl.
Metody, jak získat peníze od lidí, mají různé formy. Od těch, které pouze informují o smyslu a účelu nadace s uvedeném konta a nejsou nijak vlezlé, až po ty které volí metody ostřejší. Zasílají přímo složenky, oslovují nás na ulicích s žádostí o dar, nebo zasílají různé předměty na domácí nebo firemní adresu společně s žádostí o zaplacení zaslaného a o menší či větší peněžitý dar.
Zajímavý způsob předvedla známá novinářka a předsedkyně občanského sdružení "Život dětem" Maria Křepelková, jejíž sdružení vybírá také na zmíněné transplantační oddělení FN Motol. Na tiskové konferenci, kde vysvětlila účel nadace, přidala také trochu "informací". Největší jednotlivý dar neznámého dárce prý byl 2000,- Kč a v parlamentu vybrali jenom něco více než 12.000,- Kč a že někteří poslanci dali pouze po pětikoruně. Zeman prý dal 100,- Kč! "Zatímco běžní lidé dávali dvoutisícikorunu, naši poslanci přispěli pouze v šesti případech pětistovkou," prohlásila předsedkyně Křepelková.
Co k tomu dodat. Zřejmě si paní Křepelková plete práci v nadaci s roznášením populistických drbů. Místo, aby byla ráda, že jí poslanci něco dali, staví jejich "lakomost" do kontrastu s neznámým brněnským dárcem 2.000,- Kč. Kopněte si do poslanců taky! Je to přece móda.
Asi jsem také pěkný lakomec. Kdybych přispěl všem nadacím, které mně osloví po dvoutisícovce, což je zřejmě důstojná částka, přišel bych na buben. Milodary prosícím v okolí mého bydliště již zásadně nedávám. Bydlím v Praze 1 a kdybych dal každému prosebníkovi u Wilzoňáku nebo u Prašné brány, kterého potkám, nezbylo by mi skoro nic a mohlo by se stát, že bych posléze řady těchto prosebníků z naprostého nedostatku financí, které jsem rozdal, rozšířil. Je ale fakt, že ti by mi za jakýkoli dar alespoň slušně poděkovali a netvářili by se, že jsem škrob.
V podobné situaci jsou asi i poslanci v parlamentu. Lezou za nimi všelijací a každý z nich chce peníze. Kdyby dali každému tolik, co by se slušelo vzhledem k jejich platu, nezbylo by jim vůbec nic. A to ty pány, tu rozhádanou a často malichernou sešlost, nemám nijak v lásce.
A když už jsme v těch drbech, pochlubila se nám paní Křepelková, že jde za Škromachem, jestli by to nešlo nějak udělat s tím Motolem.
Já bych teda zrovna této nadaci nedal ani korunu. Vybral bych si nějakou jinou, co má smysl pro fair play, co když něco dostane, tak alespoň poděkuje a neohrnuje nos, že je to málo.
Závěrem jeden návrh. Pro pracovníky nadací, kterým se nedostává přirozeného taktu a pletou si občas vybírání dobrovolných příspěvků s vyděračstvím, by měla platit nějaká, třeba nepsaná pravidla. Taková pravidla by určovala, co je ještě přijatelné a co už ne při získávání prostředků. Ať už jsou cíle nadace jakkoliv ušlechtilé. Možná by jako inspirace mohla sloužit pravidla prodejců časopisu Nový prostor (Patron).
2000-10-20
-  -
|
| |
|
| |
