 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Úterý, 18.Červenec 2000
|
Články
|
Zdravotnictví deset let poté
|
Tento rok uplynulo deset let od převratných politických změn v bývalém komunistickém bloku. Nastal tedy pravý čas k bilancování. Shrnout zkušenosti všech východoevropských zemí by se zdálo, alespoň na první pohled, být velmi obtížný úkol, který nemůže skončit jinak než velmi hrubými tvrzeními a zkreslováním faktů. O to překvapující je, že tomu tak není, a že reformy zdravotnictví v tak různých zemích vykazují tolik společných rysů.
Nejmarkantnějším společným rysem je posedlost východoevropských zemí v přechodu od státního zdravotnictví ke zdravotnímu pojištění. A to přesto, že to může v kontextu napůl rozvrácené ekonomiky, nedokonalého právního řádu a daňového systému přinést mnoho problémů. Podle všeho se jednalo o klasický kyvadlový efekt - západoevropské národní zdravotnictví bylo, jako příliš podobné komunistickému státnímu zdravotnictví, politicky předem mrtvou alternativou.
Kromě nesprávného ideologického zabarvení národního zdravotnictví, sehrála zajisté určitou negativní roli jeho závislost na státním rozpočtu. Víra ve financování z věčně prázdného státního rozpočtu byla oprávněně nízká. Vše je hrazeno výhradně z pojištění. Výsledkem finanční odluky od státu však zpravidla bývají pro změnu věčně prázdné rozpočty zdravotních pojišťoven. Následně muselo v rámci finanční stability dojít ke slučování pojišťoven, ať se jednalo o Českou republiku nebo Lotyšsko.
Jistou zajímavostí je, že s tak velkým nadšením a nekriticky byly získávány informace od expertů z USA nebo ze západní Evropy, a že tak o mnohem menší byla touha dozvědět se nové zkušenosti kolegů ze Slovinska, Maďarska či Litvy. Asi to bylo tím, že východoevropští experti nemají tolik peněz na cestování. Zatímco v Polsku trvalo zavedení zdravotního pojištění skoro deset let, v České republice se postupovalo poměrně rychle a radikálně. Mnozí zahraniční pozorovatelé to vysvětlují tím, že bývalé Československo byl "komunistický ledovec" ve středu Evropy. Naproti tomu jeho sousedé, Polsko a Maďarsko, byly vedeny mnohem liberálnějšími komunistickými režimy. Zřejmě z tohoto důvodu zde nevznikla tak silná "revoluční nenávist" vůči veřejnému sektoru. Pravda ovšem je, že po zavedení pojištění, přestože měli Poláci dost času, stejně nezabránili chaosu. V červnu jsem od rumunských kolegů viděl referát na téma "trh vyřeší problémy zdravotnictví". Měl jsem dojem, že jsem to už někde slyšel…
Východoevropané by už měli pochopit, že málo připravené radikální reformy do nepříznivého ekonomického a právního prostředí nemohou nic přinést, jen utopené peníze. Navíc takové "reformy" soustředí veškeré úsilí na organizační problémy a úplně se vytratí původní smysl - tj., alespoň doufám, zdraví populace.
Jeden klasický příklad. Nedávno jsem dozvěděl, že Kazachstán chystá zavedení zdravotního pojištění, a to již podruhé!, neboť první pokus zkrachoval. Nevím, v Kazachstánu jsem nikdy nebyl. Nevím, jak se jim podaří pojištění od zemědělců uprostřed pouští vybrat a jak bude nakupování od tamních nemocnic fungovat. Tak jestli náhodou o prázdninách budete brouzdat v těchto končinách, povězte, jaké problémy má několikanásobně bohatší česká společnost a kolik pojišťoven zaniklo než se systém stabilizoval.
Hezké prázdniny.
Ing. Martin Dlouhý, CSc. - VŠE
2000-07-18
-  -
|
| |
|
| |
