 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Rozdílné názory
|
Jsou diametrálně rozdílné názory pacientských organizací na možnost doplácení implantátů důvodem k znepokojení? Je tvrdý postoj jedné strany k představě ministerstva oprávněný, nebo je to zbytečné dramatizování běžného problému? Není lepší plně podpořit ministra v jeho jistě dobře míněné snaze dovolit pacientům aby si "za své " dopřáli toho, o čem se domnívají, že je lepší?
Nepovede to k " nekorektním a zcela zbytečným oškubáváním naivních pacientů" jak předpovídá předsedkyně Bošková? Je pravda, že "Ministerstvem zdravotnictví akceptovaný návrh Svazu pacientů ČR je pro pacienty významným krokem vpřed " , jak tvrdí předseda jiné pacientské organizace Olejár?
Takové otázky nám pochopitelně připadnou na mysl, čteme - li příspěvky: "Fišer neví, co mluví, anebo to ví až moc dobře " a "Podporujeme právo pacientů na doplatek za dražší materiál ". Pokusím se na ně odpovědět.
Rozdílnost názorů mně nijak neděsí, je to pochopitelné, že u tak velké obce jako jsou pacienti, bude na řešení různých otázek více různých názorů. Doufám, že názory jednotlivých organizací nevycházejí a nebudou vycházet z pozic stranických (nebo jinak lobbyistických), ale hájí a budou hájit pouze zájmy pacientů, kterým se jedná především o zdraví a ne o politiku. Organizace, která by postupovala jinak, je v očích veřejnosti odepsaná. V zásadě je ale dobře, že se o věci veřejně debatuje a zejména je dobře, že se začínají prosazovat pacientské organizace, které dříve nebyly nebo mlčely.
Po tom, co se u nás všechno stalo, docela dobře chápu obavami vyvolané tvrdé postoje vůči některým návrhům ministerstva. Vždyť některé ministerské postoje (i mlčení je postoj) nás stály již pěkné peníze. Dovoluji si zde připomenout nekoordinované nákupy drahých přístrojů, které jsou dnes nevyužité nebo málo využívané. Takový luxus si nedovolí ani daleko silnější ekonomiky, než je ta naše. Méně známější případ je z roku 1994, kterému se nedostalo téměř žádné publicity. Jedná se o naprostý chaos v úhradách generických léků. Léky s obsahem téže látky (namátkově sledovány přípravky s obsahem diklofenaku), byly hrazeny zdravotní pojišťovnou různým firmám za velmi rozdílné ceny (Marketing pro zdraví č.2 z roku 1994). Jenom na těchto preparátech se prošustrovalo hodně miliónů. V těchto případech je třeba si vždy klást okřídlené otázky: "Bylo to z hlouposti nebo naschvál?" a "Kdo z toho měl prospěch?" Uzavřel bych tím, že je dobře, že si pacienti prostřednictvím svých organizací začínají všímat, kudy, kam a za co tečou peníze ve zdravotnictví. Vždyť jsou to jejich peníze.
Jistě není nic špatného podpořit ministra, zejména když si vezme za svůj návrh pacientské organizace. Otázkou je, zda se ministerstvu podaří přijmout taková opatření, aby každý pacient dostal bez doplatku, co mu náleží a přitom měl možnost si doplatit něco nadstandardního a přitom nedocházelo k tomu, čeho se obává pí. Bošková. Vzhledem k tomu, co všechno se ve zdravotnictví "podařilo", k některým nechvalně známým finančním aktivitám ČLK (sponzorské dary pacientů) a článku Dr. Hávy "Je naše zdravotnictví transparentní?", bych byl velmi opatrný a připomínky paní předsedkyně bych nebral na lehkou váhu.
Rád bych zakončil tento příspěvek optimisticky. Je dobře, že se občané tohoto státu začínají starat více o své zdraví ale také, že se začínají starat prostřednictvím svých organizací o to zda se vybrané peníze investují v jejich prospěch. Pozitivní je také i to, že zdravotníci (nebo jak se teď hezky říká poskytovatelé a plátci zdravotní péče) ať už chtějí nebo ne, musí respektovat názory plátců zdravotního pojištění.
2000-06-13
-Čý-
-  -
|
| |
|
| |
