 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Středa, 29.Prosinec 1999
|
Články
|
Analýza činnosti ministra zdravotnictví
|
Cílem této analýzy je přiblížit působení MUDr. Ivana Davida, CSc. ve funkci ministra zdravotnictví České republiky. Je to pohled zvenčí, jak je vnímán občanskou veřejností, zejména některými pacientskými organizacemi, angažovanými ve zdravotnictví.
Úvodem je nutno konstatovat, že Ivan David se nám jeví jako první porevoluční ministr zdravotnictví, jehož cílem je prosazovat naplnění ústavního článku 31 - Listiny občanských práv a svobod, to jest zajištění kvalitní zdravotní péče pro všechny občany, hospodárně poskytované, v solidárně financovaném systému veřejného zdravotnictví.
Základním naším kriteriem pro posuzování práce ministra je prospěšnost jeho činnosti zejména pro pacienty, kvůli kterým je zdravotnictví organizováno. Tím ovšem vzniká jiný obraz o ministrovi, než kdyby kriteriem byl prospěch některé profesní skupiny lékařů, prospěch té které politické strany, nebo její frakce, ideologická hlediska a podobně.
Obnovení systému kontroly ve zdravotnictví
Ministr David nastoupil do funkce v době, kdy řešení základních problémů našeho zdravotnictví vázlo v rámci labilní rovnováhy ideologických a lobistických tlaků a v zajetí představ ignorujících možnosti současných informačních technologií. K neutěšenému obrazu zásadně přispěl úpadek kontrolního systému, ke kterému v předchozích letech, za předešlých ministrů a vlád, došlo.
Řízení zdravotnictví ztěžovaly a dodnes ztěžují také nevhodné zákonné úpravy, například špatné rozdělení kompetencí (stanovování maximálních cen léků na MF, tvorba sítě zdravotnických zařízení zdravotními pojišťovnami atd.) a nevyvážené stanovení pojistného (zaměstnanců - cca 1500 Kč, podnikatelů - cca 500 Kč a státních pojištěnců - cca 350 Kč měsíčně).
V těchto podmínkách bylo obtížné dosáhnout potřebné hospodárnosti a získat tak při zachování kvality a rozsahu poskytované péče prostředky na zlepšení odměňování zdravotníků, zejména v nemocniční sféře.
Kontrola jako nepřítel = ministr nepřítel lékařů
Jakmile ministr dal pokyn, že v kontrolní činnosti přitvrdí a bude více hledět na zájmy pacientů, než na zájmy profesních skupin lékařů, začaly se množit kritické hlasy a objevily se první trhliny v komunikaci s těmi, kterých se dotkla ministrova důslednost nebo poněkud strohý postup.
Na druhé straně se začala rozvíjet účelná komunikace s těmi, kteří přicházeli s návrhy věcného řešení. Ve srovnání s předchozími ministry lze zaznamenat podstatné zlepšení v přístupu k zástupcům občanské veřejnosti.
Zákony, ministr a Poslanecká sněmovna
Ještě před nástupem ministra Davida do funkce (červenec ´98) Poslanecká sněmovna odmítla některé návrhy základních zdravotnických zákonů, jako je Zákon o zdravotní péči a Zákon o zdravotním pojištění (za ministra Stráského a ministryně Roithové), a to lze považovat za správné, protože nebyly dobré. Jevila se nutnost nejprve dotvořit koncepci českého zdravotnictví a začít dobrými věcnými záměry těchto zákonů.
Ministr David po nástupu do funkce se řízení této práce ihned chopil. Ve spolupráci s připomínkovými místy ministerstva je už ve stádiu paragrafovaného znění dopracováván zákon o zdravotní péči. Práce na dalších zákonech (např. zákon o zdravotním pojištění) probíhají paralelně a lhůty pro složitý sled nezbytných kroků schvalovacího řízení jsou dodržovány.
Tvrzení, že ministr není v tomto směru úspěšný je nepravdivé. Konečně i Vláda považuje plnění legislativních prací a zadaných úkolů ze strany ministra Davida za 100%.
Platy nemocničních lékařů a sester - čí odpovědnost ?
Velmi živou otázkou jsou příjmy zdravotníků. Ministr může tuto oblast ovlivňovat jen nepřímo podporou opatření směřujících k hospodárnosti poskytování zdravotní péče a pomocí návrhů na úpravu pojistného u podnikatelů a pojistného placeného státem, protože u těchto kategorií pojištěnců náklady na zdravotní péči značně převyšují úhrn pojistného.
Při hledání úspor je nutná spolupráce a dobrá vůle lékařů a zdravotních pojišťoven, a při úpravě pojistného realistický přístup parlamentu. Právě největší kritici mají, jako představitelé profesních organizací, řešení ve svých rukou. Například zavedení správnějšího způsobu výpočtu úhrad za výkony zdravotní péče brzdí ti, kteří na úkor svých kolegů dostávají, co jim nenáleží (zejména za neodpovídající odpisy přístrojů). V mnoha případech jde o rozdíly v řádu desítek tisíc Kč měsíčně.
Zároveň je třeba říci, o platech nemocničních lékařů a sester v České republice rozhodují managementy nemocnic a to v souladu s vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Zejména místopředseda vlády, ministr Špidla je tou osobou, na kterou se měli a mají nemocniční lékaři a sestry, v čele s LOKem a ČLK, obracet.
Žel, nepochopitelně si vybrali jiného ministra, který s tím ale nic dělat nemůže, protože kompetenční zákon mu to neumožňuje. Buď jde o úmysl diskreditovat Ivana Davida nebo o čirý amatérizmus těchto skupin lékařů. Pocházejí v naprosté většině z nemocnic, ve kterých MZd provádí kontroly hospodaření, a to snad může být důvodem, proč ministrovi vyčítají věci, se kterými nemá nic společného.
Všeobecná zdravotní pojišťovna
Důležitým partnerem MZd je Všeobecná zdravotní pojišťovna. Zde došlo k problémům v souvislosti s tím, že pojišťovně byla až dosud svěřena tvorba neoficiální sítě veřejného zdravotnictví a státní správě náleží odpovědnost za tuto sít.
Problémy vznikající z tohoto nepřirozeného stavu zkomplikoval ještě Nejvyšší kontrolní úřad nepřiměřeně dramatickým vyhlášením výsledků provedené kontroly. V rámci kampaně ve sdělovacích prostředcích i toto bylo přihozeno na krk ministra.
Narovnání vztahů by však zde nemělo být problémem. Pacienti potřebují spolupráci těchto partnerů mimo jiné k uplatnění metody DRG, důležité zejména pro financování nemocnic a řešení jejich sítě v souladu se státem garantovanou stálou dostupností zdravotní péče v každém místě.
Odvolávání ředitelů nemocnic
Zabývali jsme se také případem odvolání ředitelky FN Královské Vinohrady a FN Motol.
Je třeba konstatovat, že v prvním případě odvolání proběhlo naprosto standardně a oprávněně (byly prokázány závažné nedostatky v hospodaření nemocnice, které měly vliv na kvalitu poskytované péče).
Ve druhém případě bylo odvolání provedeno zdůvodněně, ale poněkud nestandardním způsobem, i když v souladu se zákonem. V citlivé době přece jen mělo být dbáno na užití standardního postupu. Je však třeba vnímat neuvěřitelné napadání ministra ředitelkou nemocnice. Konečně neochota ředitelky řešit nedorozumění smírnou cestou, která byla nabízená ředitelce FN Motol, svědčí o úmyslu diskreditovat ministra. A to je nepřípustné!
Důvody k odvolání jsou nepochybné, bylo však třeba, aby veřejnost v té vypjaté době byla pravdivě informována. Stále bylo, například, v mediích opakováno, že byla vybrána nabídka na zajištění stravovacího provozu s nejvyšší cenou. Přitom o cenové výhodnosti nerozhoduje jen částka, ale také to, co je do ceny zahrnuto a další okolnosti. Není možné označit za vydírání upozornění na povinnost provést kontrolu, i kdyby k takovému upozornění došlo.
Proto lze odůvodněně odmítnout argumenty zpochybňující postup ministra zdravotnictví.
Činnost ministerstva
Je nutné se zmínit o zkvalitněné činnosti, zejména klíčových odborů ministerstva (zdravotní péče, kontrola, legislativa, zdravotní pojištění), pracovních komisí (jako je kategorizace léčiv a práce na úpravách seznamu výkonů zdravotní péče). Zejména je nutné vyzdvihnout změnu chování pracovníků ministerstva vůči občanům. Lidský přístup, který je patrný v jednáních a v přístupech při řešení stížností poškozených pacientů dává jasnou odpověď na působení stávajícího ministra.
Je třeba si uvědomit, co obnáší dělat tuto práci aspoň tak dobře, jako stávající ministr.
Komunikace
Zbytečnou chybou bylo přerušení komunikace mezi ministrem a představiteli zdravotnických odborů ČMKOS, přes kritiku, kterou prováděli. Příčina krize, kterou lze spatřit v tomto vztahu, není rozhodně jen na straně ministra. Přes četná doporučení k obnovení spolupráce a zejména pravidelné komunikace, ke které byly obě strany vyzývány, nebyla nalezená potřebná vůle a to z obou stran. Bylo však potřeba hledat různé úrovně komunikace.
Druhá skupina kritiků je soustředěná v Lékařském odborovém klubu. Je třeba vzít na vědomí skutečnost, že tyto odbory přece jen hájí výlučně zájmy nemocničních lékařů, kdežto každý ministr zdravotnictví by měl především hájit zájmy pacientů, obyvatelstva. Aspoň od sociálně demokratického ministra se to očekávalo, když u předchozích ministrů tomu tak nebylo.
Ve změně, která nastala, je třeba vidět hlavní příčinu námitek, odporu a nevole vůči ministrovi zejména od skupiny lékařů organizovaných Lékařským odborovým klubem v pozadí s prezidentem ČLK. Přiměřeně to platí i o širší zdravotnické veřejnosti a ani pravicovější část parlamentu si nechce přiznat, že tento ministr vadí právě proto, že dělá, co dělat má. Konečně i vyjádření představitelů z řad smluvní opozice, že předsedovi vlády do složení vlády mluvit nechtějí je pozoruhodná. Ale ministra zdravotnictví napadají.
Co mohl ministr udělat lépe
Předně je třeba říci, že kromě pravidelné komunikace se zástupci organizací pacientů a představiteli fakultních nemocnic, komunikace se zdravotnickou veřejnosti nebyla dostatečná k tomu, aby některá nedorozumění byla odvrácena. Ustavení konzultačního sboru ministra napomáhajícího konsensu, ve kterém by byly zastoupené významné subjekty organizací pacientů, profesních organizací lékařů, zdravotních sester, lékárníků a odborů působících ve zdravotnictví by bylo velmi vhodným řešením.
Ministr si tuto skutečnost uvědomuje, a je veřejným tajemstvím, že má jistý návrh na vytvoření takového konzultačního sboru.
Výtka, kterou na veřejnosti často slyšíme, že ministr neumí komunikovat, je lichá. Ministr nemusí komunikovat s těmi, kteří jej urážejí a neprávem napadají a tím neoprávněně diskreditují.
Ani premiér nejednal se zástupci nátlakových skupin lékařů, byť měli značnou mediální podporu.
Ani prezident republiky nejedná s těmi představiteli politických směrů, které nepovažuje za demokratické.
Ministr David neodmítal jednání o konkrétních věcných řešeních. Proto vytýkat ministru zdravotnictví, že se neschází každý týden s představiteli odborů nebo profesních komor je naprosto neopodstatněné. Zejména pokud jsou od něj požadovány věci, které z kompetenčních důvodů nemůže splnit.
Závěr
Přáním těch, kteří chtějí, aby ministr David odstoupil, je, aby toho s mediální podporou dosáhli, aniž by museli cokoliv ze svých invektiv a nepravd dokázat. Ono by to totiž ani nešlo. Pokud pozorujeme ministrovu činnost bedlivě a zblízka, musíme konstatovat, že pro odstoupení nejsou věcné důvody a podvolit se všem vysloveným lžím je nemravné. Případné odvolání nebo přijetí rezignace.
1999-12-29
-b-
-  -
|
| |
|
| |
