 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Tuberkulóza - prevence a léčba
|
Jaké je dnešní nebezpečí tuberkulózy
Tuberkulóza je infekční onemocnění, které ustoupilo z povědomí naší mladé generace podobně jako záškrt, spála nebo dětská obrna. Je však dobře známo generaci našich dědů a pradědů, neboť ještě v období druhé světové války a krátce po ní na tuberkulózu umíralo mnoho našich spoluobčanů mladého a středního věku a ani u dětí nebyly vzácností smrtelné případy tav. rychlé tuberkulózy mozkových blan a dalších orgánů.
Objev prvních vysoce účinných léků společně se zavedením očkování a zvýšením životního standardu po druhé světové válce zvrátil dřívější beznadějné vyhlídky na zvládnutí tuberkulózy v lidské společnosti a tato dříve neléčitelná choroba se stala u nás i v dalších ekonomicky rozvinutých státech vzácností. Avšak ani nejúčinnější protituberkulózní léčba a očkování ohrožených jedinců nedokázaly vymýtit tuberkulózu beze zbytku a stálé přetrvávání této infekce v lidské populaci je klasickým příkladem obtížnosti dosáhnout trvale udržitelného zdraví lidské společnosti a zbavit ji nejrůznějších chorobotvorných vlivů.
Jak vzniká tuberkulóza
Tuberkulózní infekci můžeme přirovnat k známému podobenství o ledovci. Skrytou část tuberkulózního problému představují jedinci, kteří byli infikováni zpravidla již v dětském věku a jejich infekce proběhla buď zcela bez příznaků, nebo pod obrazem běžných dětských onemocnění. Tato prvotní fáze infekce se u někoho zcela vyhojí, avšak v mnoha případech tuberkulózní zárodky v postižených orgánech přežívají v klidovém stavu a u převážné většiny infikovaných nevyvolávají v průběhu celého života žádné známky zjevného onemocnění. Důsledkem takovéto prvotní infekce je jen pozitivita kožní tuberkulinové reakce a u některých jedinců i přítomnost zbytkových vyhojených ložisek, např. ve formě plicního zvápenatění (kalcifikace).
Zjevnou část ledovce představuje tzv. tuberkulóza aktivní, která se vyvíjí jen u malé části prvotně infikovaných jedinců. Nejčastěji postihuje dýchací ústrojí, kde se prozradí známými příznaky, jako např. kašlem, malátností, zvýšenými teplotami nebo vykašláváním krvavého sputa a typickými změnami ve formě plicních zastínění a rozpadů. Jen u malé části nemocných vzniká tzv. tuberkulóza mimoplicní, která postihuje nejčastěji pohybové a urogenitální ústrojí a podkožní lymfatické uzliny.
Jak se tuberkulóza šíří
Tuberkulóza není dědičná ani vrozená a člověk se nakazí jen od nemocného, který vylučuje tuberkulózní bacily. Nejčastěji bývá zdroj nákazy v rodině nebo nejbližším okolí (rodiče, prarodiče, další příbuzní nebo učitel) a v mnoha případech jde o nemocné, kteří o své tzv. otevřené tuberkulóze nevědí, poněvadž probíhá bezpříznakově, nebo její příznaky podceňují. Často tedy onemocnění dítěte nebo mladistvého upozorní na dosud neznámý zdroj nákazy v rodině nebo okolí, který je odkryt teprve vyšetřením celé ho okruhu osob, jež byly s nemocným v kontaktu. V některých případech se však zdroj infekce nepodaří. zjistit, neboť nemocný může být nakažen i při krátkém náhodném kontaktu s neznámým vylučovatelem tuberkulózních bacilů.
Jak tuberkulóza probíhá
Tuberkulóza nemá typické příznaky a u některých nemocných může probíhat alespoň v počátečních stadiích dokonce bezpříznakově. Nejčastěji se však prozradí kašlem trvajícím déle než tři týdny a vykašláváním hlenového nebo hlenohnisavého sputa po ránu i v průběhu dne. Vzácně nemocný vykašlává krev nebo krvavé částice, ale dosti často bývá sputum zarůžovělé z nepatrné příměsi krve.
Častým příznakem bývá zvýšená teplota trvající déle než tři týdny, která se zvyšuje odpoledne a večer po celodenní pracovní tělesné nebo duševní námaze. Dalším příznakem bývá také pocení v nočním nebo odpoledním spánku. V oblasti postižené plíce udávají nemocní někdy ohraničenou bolest nebo píchání při dýchacích pohybech. Nemocní si mohou stěžovat dále také na stavy nezvyklé únavy, sníženou pracovní výkonnost při tělesné i duševní práci, dušnost, ubývání na váze, neurotické obtíže, poruchy spánku apod. U nemocných s mimoplicními nálezy odpovídají příznaky charakteru a lokalizaci příslušné formy onemocnění.
Jak se tuberkulóza zjišťuje
Lékař se nejprve zaměřuje na přítomnost možného zdroje infekce v rodině a okolí nemocného. V předchorobí se často vyskytují tzv. rizikové vlivy zdravotního stavu, jako je diabetes mellitus (cukrovka), nebo stavy, které snižují odolnost organismu k infekci, zejména virové nákazy včetně onemocnění AIDS nebo předchozí léčby hormonovými preparáty. Riziková zatížení sociálně ekonomické povahy se zjišťují zejména u migrantů, bezdomovců, drogově závislých, alkoholiků a u osob s nízkým životním standardem a materiální chudobou.
Hlavním vyšetřením, které informuje o lokalizaci a rozsahu nálezu u plicní i mimoplicní tuberkulózy, je rentgenová diagnostika a další zobrazovací techniky, jako např. počítačová tomografie. K upřesnění nálezu a odlišení tuberkulózy od jiných afekcí včetně nádorových procesů se dále používá bronchoskopie (vyšetření průduškového stromu speciálním aparátem), punkcí nebo incisí k odstranění výpotků a získání vzorků tkání k vyšetření apod.
Rozhodujícím diagnostickým kritériem je průkaz tuberkulózních bacilů, který se provádí mikrobiologickým vyšetřením sputa, moči a dalších vzorků v závislosti na lokalizaci onemocnění. Nález tuberkulózních bacilů nejen potvrzuje správnost diagnózy, ale je také důležitým kritériem nebezpečnosti nemocného jako zdroje infekce pro okolí. V některých stadiích a formách onemocnění je průkaz tuberkulózních bacilů negativní a tyto případy se jako zdroje infekce pro okolí neuplatňují.
Jak se léčí tuberkulóza
Po dobu několika prvních týdnů je nemocný hospitalizován na lůžkovém oddělení, kde se upřesní jeho diagnóza, zahájí léčebný režim a pacient si osvojí nezbytné hygienické návyky.
Základním léčebným přístupem je podávání léků, které potlačují růst a množení tuberkulózních bacilů. Podávají se pod dozorem lékaře nebo sestry zásadně v kombinaci tří i více preparátů, které nemocný musí užívat pravidelně a bez přerušení po celou dobu léčby trvající nejméně 6 měsíců. U většiny nově zjištěných nálezů je kombinovaná dlouhodobá léčba vysoce účinná a již po několika týdnech dochází k vymizení tuberkulózních bacilů ve sputu i k vymizení subjektivních příznaků a postupnému hojení chorobných ložisek. Hojivé pochody však zvláště u rozsáhlých nálezů probíhají pomalu a v postižených orgánech zůstávají zbytkové změny ve formě např. jizev nebo zvápenatělých ložisek. Příčinou neúspěšné léčby, která se vyskytne jen u malého procenta nemocných, může být nejčastěji pozdní záchyt a velký rozsah chorobných změn, celková snížená odolnost nemocného nebo přítomnost průvodních netuberkulózních komplikací.
K recidivám, tj. k novému vzplanutí nálezů, dochází nejčastěji u nemocných, kteří přerušovali léčbu nebo jinak nedodržovali léčebný režim.
Nejzávažnějším důsledkem nesprávné léčby je vznik lékové odolnosti, kdy tuberkulózní bacily získávají schopnost množit se v chorobných ložiscích i v přítomnosti podávaných léčiv. Léčba nemocných s lékově odolnými tuberkulózními bacily je obtížná a v mnoha případech neúspěšná, takže nemocný na tuberkulózu i dnes může zemřít. Neméně závažným důsledkem navození lékové odolnosti je nebezpečí nemocného jako zdroje nákazy pro okolí, kdy ohrožení jedinci jsou již od prvopočátku infikováni lékově odolnými tuberkulózními bacily a dnešní léčebné režimy jsou pro ně neúčinné.
Jak se chráníme před tuberkulózou
Z preventivního hlediska platí zásada, že bez zdroje tuberkulózní nákazy není tuberkulózního onemocnění. Základem protituberkulózního programu je proto odkrývání neznámých zdrojů infekce a jejich zneškodnění účinnou léčbou. Jejich vyhledávání je cíleno na nemocné s příznaky, které nasvědčují tuberkulóze (kašel, zvýšené teploty, vykašlávání aj.), s nimiž nemocný obvykle vyhledá svého lékaře. úlohou lékaře je posoudit celkový stav nemocného a podle následných vyšetření tuberkulózu potvrdit nebo vyloučit.
Pozornost je dále také zaměřena na vyšetřování tzv. rizikových skupin obyvatelstva, u nichž je vyšší pravděpodobnost záchytu neznámých onemocnění. Jsou to především jedinci z rodin a okolí nemocných, dále nemocní trpící některými chorobami (cukrovkou, AIDS) nebo pacienti léčeni přípravky, které snižují odolnost proti tuberkulóze a konečně také osoby ze sociálně ekonomických a etnických rizikových skupin (bezdomovci, přistěhovalci, osamělí a chudobní jedinci, drogově závislí, alkoholici, Romové apod). Pro malou účinnost bylo u nás upuštěno od dříve často používaných hromadných akcí, při kterých bylo obyvatelstvo vyšetřováno snímkováním hrudníku.
Povinné ochranné očkování tzv. BCG vakcinou je u nás nařízeno zákonem. Jeho účinnost není ovšem absolutní, ale ochraňuje před nejzávažnějšími formami tuberkulózního onemocnění v dětském věku a zvyšuje odolnost proti atakám infekce při náhodném styku se zdrojem infekce. Provádí se u novorozenců i starších jedinců vpichem očkovací látky do ramene a účinnost očkování se kontroluje tuberkulinovou zkouškou, při které se do předloktí vpichuje tuberkulin a výsledná reakce se odečítá po 24--48 hodinách. Jedinci úspěšně očkovaní BCG vakcinou reagují přechodným zavadnutím a lehkým zánětlivým otokem v místě vpichu tuberkulinu. Děti, které na tuberkulin nereagují, se přeočkují BCG vakcinou.
Tuberkulinová reakce se také využívá k diagnostickým účelům, neboť její pozitivita svědčí o probíhající nebo prodělané tuberkulózní infekci. V těchto případech je rozsah reakce větší a je zřejmé, že u vakcinovaného jedince musí lékař následným vyšetřením rozhodnout, jde-li o projev infekce, nebo jen o výraznější postvakcinační reakci.
Zdravý člověk se musí chránit před tuberkulózou dodržováním všeobecných zdravotních a hygienických zásad. Podezření na možnou tuberkulózní infekci vzbuzují již zmíněné příznaky, zejména přetrvávající kašel spojený s vykašláváním, zvýšené teploty, únavnost apod. V takových případech se musí postižený obrátit na svého lékaře, který provede potřebná vyšetření k vyloučení nebo potvrzení onemocnění.
Je nezbytné, aby osoby z uvedených rizikových skupin samy dbaly na dodržování pravidelných kontrol a při výskytu podezřelých příznaků se samy obracely na lékaře
se žádostí o přešetření zdravotního stavu.
JAK SE MÁ CHOVAT TUBERKULÓZNÍ PACIENT
Hlavní zásadou nemocného je usilovat o co nejrychlejší uzdravení, což znamená především dodržovat termíny užívání léků po celou dobu léčby, která trvá šest a více měsíců. Tyto zásady jsou povinni dodržovat všichni nemocní především v době po záchytu onemocnění, kdy se pomocí léků rychle zbavují nepříjemných příznaků a normalizují jejich životní funkce. Je však nezbytné, aby nemocný i po této době, kdy se již cítí zcela zdráv, užíval léky podle předpisu lékaře a léčbu nepřerušoval nebo dokonce předčasně neukončil.
Neukáznění nemocní, kteří někdy v období zdánlivého uzdravení nedodržují tuto zásadu, riskují recidivu, tj. znovuvzplanutí nedoléčeného onemocnění. Recidiva vrací nejen onemocnění znovu na samý začátek a zatěžuje nemocného opět nepříjemnými příznaky, ale její léčba vyžaduje složité přehodnocení léčebného režimu zejména v případech, kdy došlo ke vzniku odolnosti na původně podávané léky. Za těchto okolností se může stát, že léčebný režim je neúčinný a z nemocného se stává chronik, u kterého nelze ovlivnit vylučování tuberkulózních bacilů a nemocný může i v dnešní době svému onemocnění podlehnout.
Nemocný musí bezpodmínečně dodržovat ve zvýšené míře obvyklé hygienické zásady, tj. nekašlat bez zakrytých úst, neplivat a vykašlávat do kapesního plivátka nebo do kapesníku. Musí používat vlastní jídelní a toaletní potřeby a dle možnosti se musí vyvarovat blízkého kontaktu se zdravými osobami v rodině, na veřejnosti i ve styku se zdravotnickým personálem, zejména v časných fázích onemocnění, kdy ohrožuje kapénkovou infekcí své okolí.
Převážná většina nemocných se plně vyléčí a může pokračovat obvykle ve svém dřívějším zaměstnání nebo se může rekvalifikovat do jiného oboru. Každý správně motivovaný vyléčený Jedinec si je vědom závažnosti překonaného onemocnění i jeho možných důsledků pro okolí a společnost. Proto dbá, aby osoby, které s ním byly v kontaktu, zejména před vypuknutím onemocnění, byly odborně vyšetřeny, jejich zdravotní stav sledován a u dětí byl zkontrolován stav po očkování proti tuberkulóze, případně aby byly děti přeočkovány. Tímto postupem pacient přispěje k tomu, aby byl co nejúčinněji přerušen řetěz šíření tuberkulózy ve zdravé populaci a aby byly co nejdříve zachyceny a kontrolovány všechny případy tuberkulózní infekce, které se mohou v okolí nemocného vyskytnout.
Autor: MUDr. Milan Kubín, DrSc.
Recenze: prof. MUDr. Bohumil Ticháček, DrSc.
© Státní zdravotní ústav, Praha, 1998
-  -
|
| |
|
| |
