O drogách se v poslední době hovoří velmi často, protože do naší republiky je jich stále více nelegálně dováženo. Míst, na kterých se drogy prostřednictvím překupníků (říká se jim dealeři) objevují, je stále větší množství. Stoupá počet lidí, kteří chtějí drogy třeba jen ze zvědavosti vyzkoušet a mnozí se na nich stávají závislými. Pronásledují je velké problémy zdravotní a finanční, potíže v mezilidských vztazích i jiné. Možná by se podobným problémům vyhnuli, kdyby o drogách věděli více. Říkám možná, protože je známé, že samotné vědomosti o čemkoli ještě nejsou zárukou změny našeho chování.
Je velmi pravděpodobné, že jste o drogách mluvili ve škole s některými z vašich učitelů nebo doma s rodiči. Zcela určitě mluvíte o drogách i se svými spolužáky a kamarády.
Slyšeli jste, že drogy jsou zajímavé a báječné, i to, že jsou velmi nebezpečné. Slyšeli jste rady, poučení, zákazy, příkazy,prosby i holá fakta.
Nic z toho nenajdete v dalších řádcích. Alespoň ne v podobě, kterou očekáváte od instituce s názvem Státní zdravotní ústav.
Chci vás seznámit s názory vašich vrstevníků, s nimiž jsem se setkávala při besedách a rozhovorech o drogách nebo kteří se zúčastnili různých výzkumů. Doplňující informace najdete v závorkách.

Co je to droga?
Po této otázce většinou vaši vrstevníci jmenují jednotlivé drogy, jako např. heroin - háčko, braun, pervitin - perník - péčko, kokain, marihuana - marjánka - mařena, hašiš, LSD - trip, toluen, extáze.
(Drog je opravdu celá řada a rozdělují se do několika skupin: opiáty
- morfin, heroin, braun, kodein; hypnotika - rohypnol; stimulační látky - kokain, pervitin, amfetaminy, extáze; produkty konopí - marihuana, hašiš; halucinogeny - LSD; těkavé látky - toluen, organická rozpouštědla.)
Hodně vašich kamarádů řadí mezi drogy i cigarety a alkohol, ale i kávu a čaj. (A je to docela správné. Jsou to tzv. legální drogy, které se běžně koupí v obchodech. Jejich užívání je společností tolerováno, i když, zvláště cigarety a alkohol, způsobují velké zdravotní, sociální a ekonomické problémy na celém světě.)
Někteří z vás se také pokusili o jakousi definici všech drog a chápou drogy jako látky ovlivňující naše duševní stavy i náš organismus, na které vzniká návyk.
(To není vůbec špatná definice!)

Proč někteří lidé berou drogy?
Vaši vrstevníci dovedou najít celou řadu důvodů, o kterých si myslí, že vedou lidi ke zneužití drogy. Např. uvádějí zvědavost, touhu zažít dobrodružství, zbavit se nudy, snahu zapomenout na nějakou neshodu s rodiči nebo přáteli. Důvodem může být i neúspěch ve škole, rozchod s partnerem, bolesti při nemocech, pocit vlastní méněcennosti pro skutečnou nebo domnělou tělesnou vadu. Často bývá udávána snaha vyrovnat se partě nebo kamarádovi. Někteří mladí lidé braním drog vyjadřují svůj vzdor proti světu dospělých nebo uspokojují touhu po poznání světa nebo sebe sama z jiného úhlu pohledu.
(Tento výčet příčin je sice dost obsáhlý, ale určitě ho sami umíte obohatit o další.)
Také jsme společně došli k názoru, že hodně problémů nebo potřeb každý z nás dobře zná a zažívá je dnes a denně. Vedlo nás to k přesvědčení, že u člověka, který umí problémy řešit a své potřeby úspěšně uspokojovat, je pravděpodobnost vzniku potíží třeba s drogami menší.

Jak drogy působí?
O účincích drog mladí lidé ve vašem věku většinou vědí z různých knížek, publikací, časopisů a filmů, někteří z vyprávění od těch, co mají s drogou vlastní zkušenost.
Tyto znalosti o účincích se dají roztřídit do tří skupin. Podle vašich vrstevníků jedna skupina drog způsobuje nadměrnou utlumenost a lhostejnost, další naopak veselost a vzrušený tělesný i duševní stav a třetí skupina způsobuje prožitky v podobě přeludů, zkresleného vnímání a halucinací. Někteří vědí i to, že takové prožitky nemusejí být zdaleka vždy příjemné, jak se traduje.
(Samozřejmě, že tyto účinky jsou závislé na druhu drogy, ale všeobecně se dají takto popsat.)

Co drogy způsobují?
Ze závažných následků, ke kterým vede zneužívání drog, nejčastěji vaši vrstevníci jmenovali vznik závislosti, ale také poškození důležitých tělesných a duševních funkcí organismu. Konečná fáze závislosti byla často popisována stejně, jak je většinou v různých zdrojích uváděna: vyzáblý, nemocný, zanedbaný člověk, který má kromě velkých tělesných obtíží také zpřetrhané kontakty s rodinou a přáteli a nemá práci ani střechu nad hlavou. Někteří z vašich kamarádů zcela správně poukazovali na skutečnost, že pád člověka do poslední a nejhorší fáze závislosti trvá delší dobu, než si většina lidí myslí.
(Ne tak často vaši kamarádi uměli popsat dvojí závislost na droze. Jednak tělesnou, kdy se droga stane součástí látkové přeměny organismu a člověk pak musí v těle hladinu drogy trvale udržovat, aby se nedostavily tzv. abstinenční příznaky, jednak závislost duševní, která spočívá v neustálé potřebě zážitek s drogou opakovat.)

Umíme říci ne?
K prvním kontaktům s drogou dochází často za okolností, kdy nám vrstevník nebo o málo starší kamarád “něco” nabídne. To “něco” může být cigareta, víno, pivo, ale také třeba cigareta-joint marihuany nebo jiná droga. I když jsme byli přesvědčeni, že tyto látky nechceme a pro svůj život nepotřebujeme, neumíme najednou účinně odmítnout. Ten druhý nás prostě umluví. Bude asi umět využít jeden velmi působivý argument - řekne nám, že jsme srabi, když se drogu bojíme zkusit. Nikdo z nás není rád, pokud ho někdo považuje za zbabělce a jsme schopni udělat cokoli, jenom abychom tomuto nařčení unikli.
Vaši kamarádi, když jsme si s nimi povídali o drogách, vymysleli spoustu způsobů, jakými nabídku odříci. Často se objevovala odmítnutí zároveň se snahou o vysvětlení, proč si drogu nemohu vzít. Třeba: “Nechci, nemám čas, pospíchám domů.” Nebo: “Nechci, už jsem to zkusil, ale nesnáším to.”
Někteří vaši vrstevníci použili vůči svým kamarádům, dalo by se říci, nabídnutí jiné možnosti. Tedy: “Nechci, ale jdu právědo kina, nechceš jít také?”
Na zmíněné útoky proti našemu sebevědomí typu “Ty srabe, neboj se,” odpovídali kamarádi např.: “Nechci, podívej se na sebe, jak vypadáš.” Také: “Srab jsi ty, zkus zaběhnout čtyřstovku tak rychle jako já.” Nebo “Ty taky nejsi moc hrdina, když se drogy neumíš vzdát.” Zazněla i taková odpověď: “Nejsem rád, když mě někdo z lidí nebo nějaká věc, jako třeba droga, může ovládat.”
(Kdykoli ale použijeme jakékoli vysvětlení, nabídku nebo protiútok, hrozí nebezpečí, že nám protivník bude naše argumenty vymlouvat a přemlouvat nás dál. Proto je asi nejúčinnější a nejbezpečnější rychlé jednoznačné odmítnutí, vyjádřené třeba jen posunkem, zavrtěním hlavy nebo důrazným vyřčením slůvka “NE”, po kterém navíc následuje hrdý odchod. Nikoli útěk, ačkoli i ten by byl jistým způsobem řešení, když si nevíme rady.)
Vaši kamarádi se také shodli na názoru, že se jim lépe odolává nepříjemné nabídce, když si přesně uvědomují, co by přistoupením na ni mohli ztratit. Co by jim mohl návyk, v našem případě návyk na drogu, vzít nebo jaké plány do života překazit. Zahráli jsme si proto takovou malou hru. Každý si vzal list papíru a na jeho levou polovinu napsal vše, co by mohl drogou získat, např. zvláštní zážitek, pocit uvolnění, možnost zapomenout na chvíli na problém. Na pravou stranu jsme psali plány a jistoty, které by nám droga určitě mohla vzít, např. vzdělání, poznávání, zážitky z úspěchu, vysněné povolání, kamarády, dobré vztahy v rodině, sportovní výsledky apod. Ta pravá strana byla vždycky mnohem obsáhlejší. Vaši kamarádi říkali, že si vlastně ani pořádně neuvědomovali, kolik mají přání a co všechno kladného a příjemného jejich život obsahuje. Také jsme dospěli k myšlence, že by každý z nás měl vědět v čem je dobrý, co umí lépe než většina ostatních, co se na něm líbí druhým. Někdy ani nevíme, jakou cenu máme pro ostatní lidi, pro rodinu a kamarády.

A co teď s tím vším?
Vaši vrstevníci většinou vyslovovali názor, že je asi lepší drogy nepokoušet. Jistotu, že drogu zkusím a víckrát se k ní nevrátím, nemá nikdo z nás. To je teorie.
Ti, co drogy berou a mají už problémy, co s nimi zažili rozlet i pád, říkají, že je určitě lepší drogy nebrat. Byli přesvědčeni, že návyk zvládnou bez problémů, ale nezvládli. To je praxe.
(A vám nezbývá, než o těchto informacích zapřemýšlet a rozhodnout si o svém vlastním životě každý sám, protože všechna rozhodnutí nakonec leží jen na vás.)

Autorka: Mgr. Dagmar Nováková
Recenze: MUDr. Hana Sovinová
© Státní zdravotní ústav, Praha, 1998