 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Maixner Emerich
|
Obor: vnitřní lékařství
* 5. 11. 1847 Nová Huť
+ 27. 4. 1920 Praha
Na gymnaziální studia v Praze navázal studiem na pražské lékařské fakultě, kde získal v roce 1871 doktorát medicíny. Pracoval ve Všeobecné nemocnici v Praze a v roce 1876 se stal asistentem lékařské kliniky u Bohumila Eiselta. V roce 1880 habilitoval ze speciální patologie a terapie nemocí vnitřních ještě na nerozdělené pražské lékařské fakultě. Mimořádnou profesoru v tomto oboru získal v roce 1884 a řádnou v roce 1888. Od roku 1886 byl přednostou české propedeutické kliniky, která byla v následujícím roce přejmenována na II. lékařskou (interní) kliniku. Byl tedy jejím prvním přednostou a v jejím čele stál do roku 1902. Od tohoto roku převzal po Bohumilu Eiseltovi vedení I. lékařské kliniky, v jejímž čele stál do roku 1918. Byl uznávaným diagnostikem a vědcem. Vydal první soubornou učebnici vnitřního lékařství, která měla čtyři díly, hojně publikoval hlavně kardiologické a laryngologické práce a kasuistiky. Na klinice založil klinickou laboratoř, která se stala základem české biochemie a hematologie. V roce 1903 se mu po značném úsilí podařilo získat rentgen, který potom sloužil I. i II. interní klinice. Kromě jiného se intenzivně věnoval problematice tuberkulózy a velmi se zasloužil o zřízení celé řady institucí, které se zabývaly bojem proti tuberkulóze. Hlavně jeho zásluhou vzniklo plicní sanatorium na Pleši. Základní kámen k výstavbě sanatoria byl položen v roce 1908, ale provoz v něm začal až v roce 1916. Přesto, že hlavní oblastí jeho vědeckého zájmu byla kardiologie, je považován za spoluzakladatele laryngologie u nás. Jeho přístup k pacientům byl kultivovaný a velmi humánní.Kromě různých ocenění byl v roce 1918 povýšen do šlechtického stavu s predikátem “z Roblínova”.
-  -
|
| |
|
|
