 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Ošetřování nemocného dítěte
|
Třebaže bychom přáli našim dětem stálé zdraví, život přináší i nemoci. Statistiky jsou neúprosné a jedna z nich tvrdí, že dítě onemocní od narození do 10 let až 100x. Nemoc tedy není vzácností, ale nepříjemnou skutečností. Abychom dítěti zmenšili jeho trápení v nemoci na co nejmenší míru, měli bychom být na ni připraveni.
První podmínkou je nemoc co nejrychleji poznat. Ještě před příznaky, které máme s nemocí spojeny, např. teplotou, přichází změna chování dítěte. Jindy veselé, temperamentní dítě začne být unavené, polehává, je málomluvné. To by pro nás mělo být signálem, že se cosi děje. Dá se tedy paradoxně říci, že přestane-li dítě zlobit, nemělo by nás to uklidnit, ale naopak zneklidnit.
Nejčastějšími nemocemi v dětském věku jsou katary horních dýchacích cest. Jedná se většinou o virové onemocnění spojené dosti často s vyššími teplotami. Znamená to tedy pro nás, že vyslovíme-li podezření, že dítě je nemocné, měli bychom mu změřit teplotu. Teploměrů se dnes vyrábí velké množství, je tedy možné si vybrat. Pro děti je – z bezpečnostních důvodů – lepší teploměr nertuťový. V každém případě by měl být teploměr součástí vybavení domácí lékárničky a pro mne je dodnes nepochopitelné, že tomu tak v mnohých rodinách není. Je třeba si uvědomit, že pro lékaře se údaj o tom, kdy horečka vznikla, jak dlouho trvá, jak byla vysoká, zdali je trvalá či kolísá, velmi důležitý a pomáhá mu v určení diagnózy.
Důležitý je správný způsob měření teploty. U nás je nejvíce vžitý způsob měření teploty v podpaží. Používáme-li stále ještě nejrozšířenější rtuťový teploměr, je třeba, aby dítě drželo teploměr v podpaží pevně, ale klidně asi 3 – 5 minut, tj. do doby, kdy se již teplota na teploměru dále nezvyšuje. Pokud by bylo dítě neklidné, „šilo“ s sebou, mohli bychom vlivem tření získat falešně teplotu vyšší, při nepevném držení teploměru naopak nižší.
I z těchto důvodů je lepší měřit teplotu teploměry, které nám ukáží hodnotu teploty podstatně rychleji. Na čele měříme teplotu páskovými teploměry, u kojenců je výhodné měřit teplotu v konečníku tzv. rychloběžkou. Zde u dětí starších 1 měsíce odečítáme od naměřené hodnoty 0,5 oC. Velmi výhodné – u větších dětí – je měřit nertuťovými teploměry teplotu v ústech. Přesné a rychlé jsou také teploměry, kterými měříme teplotu v uchu. Ty jsou – bohužel – poněkud dražší.
Zjistíme-li, že má dítě teplotu, musíme nějak reagovat. V tomto okamžiku naše reakce bude určována následujícími faktory:
a) jak je dítě staré;
b) má-li krom teploty jiné příznaky nemoci;
c) jak je teplota vysoká;
d) jaký je celkový stav dítěte, jak se chová;
e) za jakých podmínek jsme zjistili teplotu.
Průběh teploty bývá u dětí různého věku různý. Kojenci a batolata „vynikají“ tím, že u nich teplota nastupuje velmi rychle a může rychle dosáhnout hodnot okolo 39 °C, i více. Stejně tak rychle však obvykle teploty klesají. Varujícím příznakem před nástupem teploty a v jejím průběhu jsou obvykle ztráta chuti k jídlu a mrzutost dítěte. Není to však stoprocentní pravidlo. Znám batolata, která při teplotě 39 °C řádí jak černá ruka.
Starší děti většinou při teplotě spontánně tlumí své fyzické aktivity, samy si jdou lehnout v době pro ně netypické. Batolata a předškolní děti si obvykle stěžují na bolesti bříška. Zdá se, že pro tento věk je bříško pupkem světa a většinu nepříznivých jevů děti soustřeďují právě tam. Méně si stěžují na bolest hlavy. To je naopak při teplotě typická stížnost dětí školního věku.
Jak tedy postupovat, zjistíme-li, že dítě má teplotu?
Především se chováme klidně, abychom svůj klid přenášeli i na dítě, kterému není dobře, a podáme mu nějaký lék proti teplotě . U dětí do 15 let je to paracetamol nebo ibuprofen – dětem nesmíme dát přípravky, jejichž základem je kyselina acetylosalicylová (Acylpyrin, Aspirin, Aspro apod.).
Lék podáváme v množství, které odpovídá hmotnosti dítěte!!! Podání vyšších než příslušných dávek efekt nezvyšuje, a naopak může dítě poškodit. Na druhé straně poddávkování nemusí přinést efekt a jen zatíží trávicí systém. Lék dáváme dítěti zapíjet neutrální chladnou, spíše studenou tekutinou – nejlépe černým, lehce oslazeným čajem, minerálkou bez příchuti či vodou. Nepřidáváme šťávy, nepoužíváme džusy. Při teplotě je zažívací trakt citlivější a nevhodná tekutina může vyvolat zvracení, které situaci zhorší.
Pokud je teplota vysoká, přes 39 °C, použijeme ke snížení teploty i fyzikální metody – zábaly nebo sprchování. Zvláště u kojenců a batolat se snažíme teplotu rychle snížit, neboť u nich hrozí nebezpečí křečí z horečky – febrilních křečí. Zábal provádíme tak, že dítě svlékneme do naha, položíme pod ně nějakou nepropustnou podložku, abychom nezamokřili lůžko. Dítě zabalíme do osušky či prostěradla, namočeného do chladné vody a lehce vyždímaného. Zabalíme je od podpaží až po kolena, paže necháme volné. Nezapomeneme přiložit studený obklad na hlavu, odvádíme tak až 1/4 tepla! Nebo naopak, zabalíme do chladného zábalu horní i dolní končetiny, přiložíme obklad na čelo a trup necháme volný. Obklad necháme na těle tak dlouho, pokud není vysloveně teplý – obvykle 5 až 10 minut. Ničím dítě nepřikrýváme!! Snažíme se totiž dítě chladit, nikoli zapařovat!
Po tomto prvním kole z dítěte obklad sejmeme, necháme je nahé vlhké asi 3 minuty odpočinout, necháme na ně proudit vzduch, a po této přestávce znovu ještě jednou zábal opakujeme. Teplotu musíme nadále hlídat, protože zvláště v začátku onemocnění teplota velmi rychle kolísá. Naším cílem v této fázi onemocnění není to, aby dítě bylo zcela bez teploty, ale snažíme se držet teplotu pod 39 °C.
Jak již bylo uvedeno, převážnými původci onemocnění jsou viry. Virové onemocnění má svůj určitý cyklus, obvykle 4 – 5denní. Po tuto dobu, přes naše veškeré snažení – dítě mívá střídavé teploty a naším cílem je udržet je pod 39 °C. Po 4 dnech obvykle teploty tak rychle, jak nastoupily, také odcházejí.
První zjištění teploty není důvodem k okamžitému lékařskému zákroku. Naší povinností je naopak postarat se o co největší pohodlí dítěte, tzn. uložit je do postele, podat mu chladnou tekutinu, zajistit příznivou teplotu lékem nebo zábalem a zaopatřit mu klid okolí. Dítě pečlivě pozorujeme, abychom byli schopni dát pokud možno co nejpřesnější informaci v případě lékařské návštěvy.
Kdy vyhledáme lékařskou pomoc?
Jestliže se nám nedaří snížit teplotu, jestliže dítě opakovaně zvrací, stěžuje si na prudké bolesti břicha, pozorujeme-li výraznou změnu chování – dítě je zmatené, blouzní, je agresivní, nebo naopak nereaguje a je nápadně netečné. Rozhodneme-li se navštívit lékaře, volíme vždy raději návštěvu u svého praktického lékaře pro děti a dorost v jeho ordinaci. Návštěvu na pohotovosti volíme v krajní nouzi, pokud je to nezbytné. Rozhodně není důvodem k návštěvě pohotovosti zvýšená teplota.
Je-li příčinou teploty zjevně přehřátí – jarní a letní úžehy a úpaly – zajistíme pro dítě chladné klidné prostředí, podáme mu chladné tekutiny a volíme spíše fyzikální způsoby snížení teploty (tj. již zmíněné zábaly nebo sprchování).
Lehké analgetikum – paracetamol či ibuprofen – podáme dítěti při bolestech hlavy. Zajistíme-li mu podmínky výše uvedené, obtíže rychle ustupují. Pozor! K horečkám z přehřátí může velmi rychle dojít při dlouhodobé jízdě v létě v automobilu
Rovněž velmi častým onemocněním, především kojenců a předškolních dětí, jsou průjmy. Ty bývají velmi často spojeny se zvracením, což vytváří velmi riskantní situaci dehydratace (ztráty a nedostatku vody v organismu) a metabolického rozvratu (narušení látkové přeměny). Čím je dítě mladší, tím je toto nebezpečí větší.
Jak tedy postupovat?
Nezávisle na tom, co průjem způsobilo, zdali dietní chyba, viry (nejčastěji) či bakterie, vysadíme stravu a snažíme se dítěti nahradit ztráty tekutiny a minerálů. Průjem nezastavíme, pokud se nám nepodaří dodat stolicí ztracené tekutiny a soli. Existují vypracované rehydratační a remineralizační roztoky (na doplnění vody a minerálů do organismu). Jsou to směsi solí v sáčku, které ředíme vodou. Složení je opět závislé na věku dítěte. U kojenců a batolat vysazujeme stravu na 4 hodiny, u starších dětí na 6 hodin. Po tuto dobu podáváme remineralizační roztoky. Potom u kojených dětí pokračujeme v kojení, u jinak živených kojenců jejich obvyklou stravou. U batolat a starších dětí přidáváme nejprve mrkev, jablko, banán, rýži a solené brambory.
Toto podáváme prvních 24 hodin. Druhý den přidáme bílý jogurt, kousek vařeného kuřecího masa do rýže či brambor, tvaroh s banánem apod. Zásadně nedáváme dítěti dietu nijak dlouho. Dnes prakticky neužíváme žádné léky na dezinfekci střev, výhodné je podat dítěti preparát k obnovení střevní flóry (např. Hylak), stejně dobře ale poslouží i jogurty s obsahem Lactobacilu.
Z tekutin podáváme čaj nebo minerálku bez příchuti. Některým dětem dělají dobře ledové „kolové“ nápoje, které však musíme u dětí předškolního věku ředit vodou na polovinu. Tyto nápoje použijeme pouze tehdy, jestliže není dítě ochotno cokoliv přijmout a podáváme je jen krátkodobě v nouzi.
Nemáme-li k dispozici remineralizační roztok, postupujeme stejně - vysadíme stravu, podáváme ledovou minerálku nebo černý (ne ovocný!) lehce slazený čaj.
Odmítá-li dítě tekutiny a má-li silný průjem s vodnatými častými stolicemi, je nutné lékařské vyšetření, někdy s krátkodobou hospitalizací k zajištění nitrožilní rehydratace a remineralizace.
Pozor! Malý kojenec se může dostat do metabolického rozvratu během několika hodin! Průjem u kojenců tedy nesmíme v žádném případě podcenit.
S průjmem bývá často spojeno zvracení. To situaci ještě více komplikuje. Nezklidní-li se zvracení vysazením stravy a podáváním ledových neutrálních tekutin v častých dávkách po lžičkách, je třeba vyhledat lékařské ošetření.
Již jsem zmínil, že velmi častou stížností dětí jsou bolesti břicha. Bolest břicha je vždy závažný údaj, který může svědčit pro náhlou příhodu břišní, vyžadující okamžité řešení. Často je však bolest břicha pouze výrazem určitého narušení pohodlí dítěte.
Uvádím to proto, že i u bolestí břicha musíme dítě dobře pozorovat a sledovat, abychom mohli uvažovat o závažnosti tohoto příznaku. Obecně lze říci, že neprovází-li mírnou přechodnou bolest břicha žádný další alarmující příznak (zvracení, teploty), bolest neomezuje dítě ve fyzické aktivitě, dítě nemá průjem, má normální chuť k jídlu, pak se nebude jednat o nic závažného, co by vyžadovalo okamžité řešení.
Zde je třeba se zmínit, že oznámení bolesti břicha dítětem bývá dosti často, zvláště u předškolních a mladších školních dětí, snahou o tzv. útěk do nemoci. Dítě má zkušenost, že ohlásí-li bolení bříška, dostává se mu určitých úlev – nemusí jít do školky, školy, nemusí cvičit, jíst to, co nechce apod. I s tím je nutno počítat. V žádném případě však bolest břicha nebudeme podceňovat. Naopak, prudká bolest břicha s dalšími příznaky či opakované bolesti břicha spojené s dalšími projevy neprospívání a bolest budící dítě ze spaní vyžadují vždy důkladné vyšetření.
Je-li dítě nemocné, dostává obvykle nějaké léky. Pokud jsou správně předepsané, měly by být i účinné. Podmínkou účinnosti je však také jejich správné podávání. A zde se dopouštíme řady chyb.
Snad nejvíce chyb se dělá při podávání antibiotik.
Řekneme si tedy několik zásad:
1. O nasazení antibiotika rozhoduje výlučně lékař. Situace „začalo mě bolet v krku, tak jsem si vzal jeden den Penicilin,“ je otřesná, ale bohužel častá. Častá je také situace, kdy lékař rozhodne o podání antibiotika, ale rodiče je nenasadí, a co víc – lékaře o svém rozhodnutí ani neinformují.
2. Lék se musí podávat v pravidelných intervalech.
Aby bylo antibiotikum účinné, musí být udržována jeho určitá hladina; prodloužíme-li intervaly mezi podáváním, jeho účinná hladina klesne, stává se neúčinným a současně napomáháme vytváření rezistentních, tj. odolných kmenů bakterií.
3. Je-li uvedeno, že lék se podává nalačno, je třeba tento pokyn dodržovat. Nalačno se rozumí 1 hodinu před jídlem nebo 2 hodiny po jídle. Nedodržíme-li toto doporučení, klesá účinnost léku až hluboko pod 30 %.
4. U některých léků bývá uváděno, že nelze kombinovat podání s jinými léky nebo potravinami. To je rovněž upozornění, které je nutné dodržet.
5. Lék se musí podávat určitý počet dnů. Někteří pacienti se dopouštějí hrubé chyby tím, že ukončují léčbu při odeznění příznaků nemoci někdy již druhý třetí den. To opět zvyšuje riziko nedoléčení a nárůst odolných kmenů bakterií.
6. Řada dětí má ve zdravotních záznamech uvedenou alergii na některé antibiotikum (ATB). Samozřejmě tyto alergie existují, ale ukazuje se, že většinou za alergii na ATB byla vyhlášena vyrážka při různých virových onemocněních. Vyrážíme si tak zbytečně zbraně z ruky a uchylujeme se ke stále složitějším a složitějším antibiotikům. Dnes je možnost alergii na ATB otestovat a zjistit tak skutečnou situaci.
Podařilo-li se nám ve spolupráci s lékařem dobře zvládnout akutní onemocnění dítěte, dostáváme se do fáze rekonvalescence (zotavování). To je kapitola, která, bohužel, nebývá naší silnou stránkou. Rodiče rychle spěchají do práce, někdy z oprávněné obavy, že o zaměstnání přijdou. Oslabené dítě se urychleně vrací do dětského kolektivu, kde je možnost další nákazy velmi vysoká. Je to nedobrá situace a podepíše se na celkovém zdravotním stavu dítěte. Doporučuji proto dobu rekonvalescence minimálně stejně dlouhou, lepší dvojnásobnou, době akutního onemocnění. Pokud dobu rekonvalescence nedodržíme, pak dítě velmi záhy onemocní znovu. Dnes chce každý člověk užívat takový lék, aby byl druhý den znovu zdravý. Jsme ochotni kupovat drahé léky na posílení imunity (obranyschopnosti organismu) i v případě, kdy žádná ztráta imunity nebyla prokázána (mnohdy ani vyšetřena). Většinou jsou tyto léky podávány zcela zbytečně a neoprávněně.
Je proto třeba na závěr zdůraznit, že k době rekonvalescence je třeba přistupovat stejně zodpovědně jako k vlastnímu akutnímu onemocnění. Každá nemoc vyžaduje svůj čas a trpělivost. Pokud to pochopíme, budeme v naší péči o nemocné dítě úspěšní.
Autor: MUDr. Petr Karger
Recenze:doc. MUDr. Ivan Novák, CSc.
© Státní zdravotní ústav Praha, 2000
-  -
|
| |
|
|
