 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Pelnář Josef
|
Obor: vnitřní lékařství
* 16. 11. 1872 Domažlice
+ 28. 10. 1964 Praha
Během studií na české lékařské fakultě v Praze pomáhal na II. lékařské klinice, kde externě pracoval i po své promoci v roce 1897.  V následujícím období pracoval v ústavu patologické anatomie, v posádkové nemocnici na Pohořelci, jako asistent patologicko-anatomického ústavu prof. Obzruta ve Lvově. 1901 - 1902 byl asistentem na psychiatrické, 1903 - 1907 na II. lékařské (interní) klinice u prof. Josefa Thomayera. Během asistentury absolvoval studijní cesty do Německa, Nizozemí, Francie, Belgie, Švýcarska, Anglie, Španělska a Itálie.
V roce 1905 se habilitoval z odborné patologie a terapie nemocí vnitřních. V roce 1912 získal titul mimořádného a v roce 1921 řádného profesora speciální terapie a patologie nemocí vnitřních. Zároveň byl pověřen vedením II. lékařské kliniky.
V roce 1939 byl nacisty násilně penzionován, ale kliniku fakticky vedl až do roku 1942.
Vytvořil koncepci rozvoje interních oborů a vlastní vědeckou školu, ve které navázal na tradice školy J. Thomayera. Na jeho klinice byly jako první v republice zavedeny Františkem Vanýskem dynamické metabolické testy, Alexandar Gjurič (popraven 1944) zde založil moderní diabetologii, Antonín Vančura nefrologii a Jaroslav Teisinger první poradnu pro choroby z povolání. Výraznými osobnostmi Pelnářovy kliniky byli Bohumil Prusík a Josef Charvát.
Prof. Pelnář měl neobvyklý přehled celém oboru vnitřního lékařství. Napsal 170 prací, ve kterých se zabýval infekčními nemocemi, nemocemi pohybového aparátu, cévními chorobami, endokrinologií, gastroenterologií, nefrologií, kardiologií, hepatologií. Napsal také několik monografií a učebnic. Patří k zakladatelům československé neurologie, které zasvětil většinu svých prací.
-  -
|
| |
|
|
