 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Pondělí, 07.Červenec 2003
|
Články
|
Přestaňme z pacientů dělat nesvéprávné blbce
|
a nebojme se konečně pojmenovat věci pravými  slovy, píše pan Simkanič, v článku, který reaguje na nedávné návrhy poslance Tlustého (ODS) na stanovení jediné sociální dávky, ze které by si pak daňoví poplatníci hradili zdravotní a sociální služby podle svých potřeb (a možností konta). Celý text, který se ovšem netýká pouze zdravotnictví následuje.
Zaveďme daň z hlavy a pacienti konečně na trůn
Při příležitosti finanční reformy, kterou chystají obě naše nejsilnější politické strany, se znovu dostane na přetřes, co vlastně je a co není pravicové. Odpověď je až směšně jednoduchá. Pravicová politická orientace totiž velí vše mířit k maximální svobodě jednotlivce a k co největšímu potlačení role státu. Pro ekonomiku tato nezpochybnitelná poučka znamená jediné – míra svobody velmi úzce souvisí s tím, aby člověk rozhodoval o co největším podílu svých financí. Z tohoto pohledu pak platí, že cokoliv, co zvýší mé finanční odvodové povinnosti je levičácká nehoráznost a naopak vše, co je sníží – a to jakýmkoli způsobem, je pravicové opatření, které zvyšuje moji míru svobody.
Nechci se příliš zabývat paskvilem, který připravuje naše vláda a který nemá s finanční reformou nic společného. Jde o velmi nebezpečný souhrn kroků, které neuvěřitelně zvýší daňovou zátěž a hrozí dokonce prolomení hranice, kdy státu každý občan odevzdá více než polovinu svých hrubých výdělků, a to velice netransparentním
způsobem, aby si toho pokud možno nebyl vědom a alespoň někdo by zůstal jako volič všech těch sociálních inženýrů a daňových zlodějů.
Zdánlivě nelogický návrh ODS stanovit jednu jedinou sociální dávku, vyplácenou každému, splňuje pravicový atribut a stejně jako plošně vyplácené dětské přídavky se stává něčím, co mi vrací peníze, které mi stát zhůvěřile odebírá. Ani já však příliš nevěřím na to, že by se občané naučili s těmito penězi hospodařit odpovědněji než s
jakýmikoli jinými a slabina celého návrhu je pak v tom, že bychom ve společnosti asi nenašli dost síly nechat zcela svému osudu ty, kteří by takovou dávku spotřebovali okamžitě. Podstatně logičtější se pak zdá jiné řešení – co nejnižší a maximálně transparentní daň z hlavy jako základ daňové soustavy a několik nejzákladnějších sociálních dávek vyplácených tam, kde to lze, proti výkonu veřejně prospěšných prací a tam, kde to možné není /například důchody/ proti vzdání se části občanských práv – mimo jiné třeba práva volebního. Nebojme se
rozlišovat, že zcela odlišný vztah k budoucnosti svého státu má třicetiletý podnikatel a úplně jiný – při vší úctě – dožívající nemohoucí člověk v domově důchodců. To není nic nehumánního, to je prostě realita a dokud si budeme lhát do očí, tak toho moc nevyřešíme.
V poslední době se zase tak nějak periodicky dostává na veřejný přetřes naše zdravotnictví. Je to dobře, protože jde o oblast, které se dost dobře nemůže čas od času vyhnout žádný z nás a přitom je to jedna z nejostudnějších kapitol našeho polistopadového vývoje. Málokde si můžete tak dobře zavzpomínat na reálný socialismus, jako právě v téměř každém zdravotním zařízení, které navštívíte.
Je dobré si uvědomit, že přes všechny ty žvásty, které jsme museli vyslechnout od našich politiků, je dodnes ústřední a řídící legislativní normou v této oblasti Zákon o zdraví lidu z roku 1966. To už samo o sobě hovoří za všechno. Jako by si nikdo nechtěl uvědomit, že stát má garantovat svým občanům právo na život – to je jeden ze základních důvodů existence státu, ale v žádném případě právo na zdraví. Zdraví je pojem velmi relativní a výsostně individuální a péče o něj ze strany lékařů je služba jako kterákoli jiná.
Díky mimořádně silné lékařské lobby si nikdo nedovolí trvat na tom, že stejně jako v restauraci je pánem zákazník, musí být ve zdravotnictví absolutním pánem pacient. Ten do něj totiž přináší peníze a bez tohoto principu bude nadále zdravotnictví černou dírou. Pokud mají lékaři pocit, že jsou špatně placeni, musí stejně jako kdokoli jiný přemýšlet nad kvalitou svých služeb a nad svoji produktivitou a nikoliv přispívat ke zbytňování státního aparátu, který jim určené peníze z velké části spotřebovává na platy úředníků. Nebojme se konečně pojmenovat věci pravými slovy a přestaňme z pacientů dělat nesvéprávné blbce.
Před návštěvou indické restaurace přece nikdo nestuduje kulinářské příručky, aby věděl, co si má objednat k jídlu a zrovna tak od televizního opraváře očekáváte, že Vás před provedením zákroku bude informovat o způsobu „léčení“ přístroje a současně i o jeho ceně. Vy pak sami rozhodnete o tom, která z navrhovaných možností bude realizována. Nechceme přece, aby se naši lékaři podobali africkým šamanům, kteří možná léčí, ale vlastně ani nevědí jak.
1.7.2003
Autor: Ing. Michal Simkanič
Zdroj: www.ceskapravice.cz
-  -
|
| |
|
|
