 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Pondělí, 14.Červenec 2003
|
Články
|
Souhlas pacienta
|
je nutný k provedení lékařského zákroku. Lékařský zákrok provedený bez souhlasu pacienta může být předmětem žaloby, i kdyby se jednalo o zákrok, který pacientovu zdraví jednoznačně prospěje. Zdravotníci by si to měli uvědomit. Rizika těžkých soudních sporů jsou vysoká a není daleko doba, kdy nastanou. O tom všem se píše v článku „Souhlas pacienta –povinnost, ne luxus“, který následuje.
Souhlas pacienta - povinnost, ne luxus
Lékařský zákrok může být proveden pouze se souhlasem pacienta. Takto zní jedno ze základních pravidel medicínského práva. V zahraničí jde dokonce o zásadu z nejdůležitějších. To potvrzuje i množství soudních sporů, ve kterých pacienti častokrát úspěšně tvrdí, že byli na tomto svém právu zkráceni. V České republice však situace zdaleka tak růžová není. Naopak, praxe nemocničních zařízení dokazuje, že stále vznikají situace, které v oblasti svobodného a informovaného souhlasu pacienta před lékařským zákrokem neodpovídají právnímu stavu. Tvoří se tak značné šance na uplatnění pacientských práv před soudem. V našem právu je souhlas pacienta upraven v zákoně o péči o zdraví lidu. Stejnou problematiku však obsahuje také Úmluva o lidských právech a biomedicíně, platná pro ČR od října 2001. Vzhledem ke skutečnosti, že jde o mezinárodní úmluvu podle čl. 10 ústavy, je přímo aplikovatelná a má přednost před běžným zákonem. Není tedy nutné zdůrazňovat, čím se musíme řídit. Otázky souhlasu jsou v úmluvě vymezeny velmi široce. Článek 5 již ve své první větě konstatuje, že jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Z toho vyplývá zásadní skutečnost, že každý lékařský zákrok provedený bez souhlasu pacienta je protiprávním zásahem do jeho tělesné integrity. Znamená to také, že jeho provedení může zakládat trestněprávní nebo občanskoprávní odpovědnost. V trestním právu platí, že i zákrok provedený správně, avšak bez souhlasu pacienta, může naplnit skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví. Vznik občanskoprávní odpovědnosti bude záviset zejména na tom, zda zákrokem provedeným bez souhlasu vznikla škoda. V obou případech není podstatné, zda byl zákrok vykonán v souladu s pravidly lékařské vědy (lege artis). Pokud zákrok nebyl krytý souhlasem, jeho správné provedení nezbavuje lékaře odpovědnosti. To platí i tehdy, když je zákrok úspěšný. Učebnicovým příkladem je krevní transfúze provedená u svědka Jehovova, který ji odmítl. I v případě, že by taková transfúze byla nezbytná pro záchranu života a nezanechala žádné nepříznivé následky na zdraví, vznikla by odpovědnost, škodou by byla psychická újma. Předmětem ochrany není totiž v tomto případě zdraví pacienta, ale jeho právo na svobodné rozhodování. Podle tradiční lékařské etiky je zdraví pacienta pro lékaře hlavní hodnotou, obnovit a udržovat zdraví je úkolem plynoucím z jeho povolání. Je tedy pochopitelné, že se pečlivý lékař cítí být oprávněn, dokonce povinen zakročit, kdykoli je ohroženo pacientovo zdraví nebo život. Podle nové právní úpravy však hranice tohoto oprávnění lékař skutečně překračuje v případech, kdy se jeho činnost dostává do střetu s právem pacienta o sobě rozhodovat, jako třeba tehdy, pokud lékař zahájí léčebný postup, aniž by pacienta dostatečně informoval o povaze léčby a jejích následcích. Tyto principy, které kupříkladu německý Spolkový soud judikoval již v 50. letech 20. století, jsou nyní iu nás nezpochybnitelné a je nutné se jimi řídit. Výjimky však existují i zde. Předně jde o děti (svolení zákonného zástupce) a osoby s duševní poruchou, které nejsou schopné samy dát souhlas. Kontroverzní ale mohou být neodkladná řešení. V naléhavých situacích se mohou lékaři ocitnout před konfliktem dvou povinností, poskytnout ošetření a získat souhlas pacienta. Článek 8 úmluvy opravňuje lékaře v takových situacích okamžitě jednat i bez souhlasu. Jde však o výjimku spojenou s podmínkami. Předně musí stav nouze lékaři znemožňovat získání řádného poučeného souhlasu. Příkladem je stav pacienta v kómatu. Za druhé je tato možnost omezena na nezbytné zákroky, které nesnesou odkladu. Poslední podmínkou je, že zákrok musí být proveden pro přímý prospěch dotyčného. Ačkoli si iluze o povědomí práv a povinností lékařů i pacientů dělat nelze, je nanejvýš nutné tento neutěšený stav změnit. Rizika těžkých soudních sporů jsou vysoká a není daleko doba, kdy nastanou.
10. 7.2003
Autoři: Ondřej Dostál, Petr Šustek (Autoři jsou studenti Právnické fakulty UK)
Zdroj: Právo
-  -
|
| |
|
|
