 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Středa, 16.Červenec 2003
|
Články
|
Současná situace ve zdravotnictví a jeho reforma
|
Byla předmětem rozhovoru Tomáše Julínka, senátora, šéfa zdravotního výboru Senátu a stínového ministra zdravotnictví ODS. Otázky kladla redaktorka Barbora Tachecí. Rozhovor proběhl 8.7.2003 na Frekvenci 1 v pořadu Press klub. Zkrácený text rozhovoru naleznete dále.
Barbora Tachecí (dále jen BT): V květnu příštího roku vstupuje naše země do Evropské unie. Jakým způsobem bude našim občanům, kteří se rozhodnout krátkodobě, dlouhodobě, trvale žít v zahraničí, v některé ze zemí Evropské unie, jakým způsobem jim bude hrazena zdravotní péče v momentě, kdy tady si samozřejmě platili třeba celá léta zdravotní pojištění. Jak to bude?
Tomáš Julínek(dále jen TJ): Je to garantováno příslušnými směrnicemi, které upravují sociální zabezpečení pohybu osob. Takže občané se opravdu nemusí bát o zajištění při pobytu v zahraničí. Musí se řídit pravidly toho zdravotního systému té země, ve které budou žít samozřejmě. Tam to může být do jisté míry třeba omezeno. Do nějakých nemocnic nebudou moci přijít, do některých ano, že nějakou péči si budou muset doplácet, některou ne?
BT: Kdo bude těmto zahraničním nemocnicím v případě například důchodců, kteří se rozhodnout žít třeba, řekněme, v Londýně, tak kdo těm nemocnicím bude hradit to jejich ošetření?
TJ: Většinou se to vyřídí jako refundace mezi pojišťovacími společnostmi v té zemi, tak jak to ta jednotlivá země má určeno.
BT: To znamená, že třeba naše Všeobecná zdravotní pojišťovna pak bude poukazovat platby do londýnské nemocnice. Je to tak?
TJ: Je to tak v podstatě, zjednodušeně.
BT: Ale pokud se nemýlím, tak náklady na zdravotní péči ve vyspělých evropských zemích jsou vyšší, než je tomu v Česku. Nemůže tohle být další čerpání vyšší než předpokládané právě z účtů třeba Všeobecné zdravotní pojišťovny?
TJ: Je to pravda. Samozřejmě to může být vyšší. Je zase pravda, že je tam zároveň již zmíněná spoluúčast, dost často je to v evropských zemí. Na druhé straně u nás zase například není spoluúčast, to znamená, ta péče jakoby se prodražuje pro ty klienty ze zahraničí tím, že jejich pojišťovny musí uhradit veškerou péči u nás. Samozřejmě u nás je zase levnější. Pak do
toho vstupuje ještě faktor doby přeúčtování, protože někdy to přeúčtování mezi těmi státy trvá i několik let. Takže ta ... jak doopravdy dopadne ta rovnováha nebo nerovnováha těch závazků, to se dá velmi těžko předpovědět. Je pravda, že by se ministerstvo zdravotnictví tím mělo zabývat a modelovat některé situace, velmi pečlivě to sledovat.
BT: Z toho, co jste řekl, pane senátore, vyplývá, že pro Česko z této případné péče v zahraničí vyplývají dvě rizika. První riziko je pro naše zdravotní pojišťovny, aby je to nestálo moc. A druhé riziko je pro samotné pacienty, kteří mohou být na místě překvapeni tím, že nemocnice je ne všechny třeba přijmou a ne všechno jim budou hradit, tak jak byli zvyklí tady v České republice. Říkám to správně?
TJ:No, v tom druhém případě ... obvykle když tam někdo jde na trvalý pobyt, tak je dobře seznámen s tím prostředím a s tím zdravotním systémem, tak by tak překvapen neměl být, ale musí s tím počítat samozřejmě, že je to jinak než u nás.
BT: Jinými slovy, každému doporučujete, než se případně přesune do jakékoliv země, si tam prostudovat ...
TJ: No, zcela určitě, to je předpokladem toho pobývání trvalého tam a zaměstnání eventuálně v té zemi, zjistit si sociální a zdravotní systém.
BT: Jak vysoká v průměru bývá v zemích Evropské unie spoluúčast pacienta? Na co by se měli připravit alespoň velmi rámcově?
TJ: Je to velmi rozdílné, je to tak paušálně těžko říct, jako nějaké procento. Často bývá paušální spoluúčast u ambulantního ošetření, u praktického lékaře bývá paušální platba, je to v různých zemích. Taxa nemocniční bývá taky samozřejmě ... některé výkony prostě nejsou hrazeny, tak jak u nás třeba jsou hrazeny téměř všechny výkony, tak tam ne všechny výkony musí být hrazeny, tou spoluúčastí se to ... má spoluúčast pacient.
BT: Jestliže takový občan České republiky, který žije třeba střednědobě v cizí zemi, zjistí, že toto nejsou výdaje, které by byl schopen či ochoten v rámci tamní lékařské péče zaplatit, bude tedy přicházet v úvahu to, že se zkrátka vrátí na daný lékařský zákrok do České republiky a podstoupí ho
tady?
TJ: Takovou situaci teda neumím spekulovat přesně, ale já předpokládám, že ty doplatky, pokud někdo tam bude zaměstnaný,tak ty doplatky nemůžou dopadnou takhle tvrdě, tak, aby ho to přinutilo se vrátit.
BT: Musím se přiznat, že teď jsem neměla přímo na mysli lidi zaměstnané, ale třeba případy studentů nebo důchodců, u kterých se očekává, že třeba se budou chtít dlouhodobě jet podívat za svými příbuznými. A protože staří lidé, chtě nechtě, bývají více nemocní, tak to riziko třeba hospitalizace je u nich vyšší a oni mohou přijít v průběhu toho pobytu na to, že tu hospitalizaci potřebují, pak zkrátka že na ty doplatky nebudou mít.
TJ: Já myslím, že pokud životně zvládnou ten pobyt tam, že by měli zvládnout i toto. Je to obvyklé v těch evropských systémech, aspoň jak je znám, že to není takhle jako zničující.
BT: Ale rozhodne v případě, že si tedy celoživotně platili to zdravotní pojištění, tak jim tady nebude odepřeno, když se vrátí do země, je to tak?
TJ: No, těžko se to bude posuzovat, jak přeruší trvalý pobyt. Neznám přesně ty podmínky.
……..kráceno …..vynecháno…..
BT: Vy už jste sám naznačil, že nic z toho, co zatím vláda nastínila v rámci oné rozpočtové reformy, se podle vás netýká zdravotnictví. Nicméně něco podle mého názoru alespoň trochu, to jsou ty kroky k navýšení sazeb zdravotního pojištění, což navrhuje paní ministryně Součková, za státem hrazené pojištěnce a návrh ke zvýšení těch paušálních plateb zdravotního pojištění u osob samostatně výdělečně činných. Oba tyto kroky směřují k tomu zkrátka zvětšit ten objem peněz, které tečou do zdravotnictví. Pokládáte to za správný krok?
TJ: Ten krok a obecně kroky paní ministryně mají jedno společné,mají velmi malou ... jsou velmi málo cílené na ty problémy, které ten systém momentálně má. Tohle je ten příklad. Výnos tady tohohle opatření je okolo osmi set milionů, to je kapka v tom celém systému, který má sto šedesát miliard. A ten dopad zase naopak na ty osoby samostatně výdělečně činné je poměrně velký, protože jim znemožňuje, nebo ztěžuje podnikání. Není to
jenom to opatření okolo zdravotního pojištění, je to i větší daňová zátěž, komplikovanější vedení účetnictví a tak dále. Takže když se to všecko sečte, tak je to vlastně útok na podnikání jako takové. My spíš bychom měli podnikání podporovat a umožňovat a ulehčovat, než ztěžovat.
BT: Mluvme nyní o podnikání, protože jste stínovým ministrem zdravotnictví. Řekněte, v čem vidíte největší chyby, nebo nedostatky všeho, co paní ministryně Součková navrhuje? Protože to nejsou jenom tyto úpravy ve zdravotním pojištění, je tam také jakési metodické řízení krajů, řekněme, v optimalizaci sítě zdravotnických zařízení, což zní nesmírně složitě, ale v podstatě jde o redukci počtu nemocnic. Navrhuje také zvýšení účasti státu v dozorčích radách zdravotních pojišťoven, pokud se nemýlím. Zkrátka co sumě všech těchto kroků říkáte vy jako stínový ministr zdravotnictví?
TJ: Snad během těch posledních měsíců těch návrhů padlo snad patnáct, odhaduji. Všechny byly dílčí, nebyly na sebe provázány, jedny popírají druhé. Dopad, tak jak už jsem se zmínil, většinou je velmi malý do toho systému. Já nevím, vezmeme si třeba příklad toho, že se má zmenšit rezervní fond zdravotních pojišťoven. My víme, že ve VZP žádná rezerva není, takže nepoplyne do toho systému zdravotního pojištění nic. Takže jsou tam změny. I to OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné) je velmi malý přínos do systému. Obecně je to snaha dostat do systému více peněz různými kroky, to se týká celého toho návrhu té reformy veřejných financí, ale v tom zdravotnictví se to jaksi nedaří, nebo aspoň ty opatření, které navrhuje ministryně Součková, k nim nesměřují.
BT: Podívejme se tedy teď, jak by takovou reformu celého toho systému zdravotnictví navrhovala ODS. Jenom pro zajímavost, Mirek Topolánek odmítá zveřejnit celý návrh rozpočtové reformy z dílny ODS. Doufám, že v oblasti
zdravotnictví budete sdílnější a řeknete nám, jak by si tedy reformu zdravotnictví vaše strana představovala.
TJ: Ano. Samozřejmě je potřeba navrhovat koncepce pro dobu převzetí vlády. Jako stínový ministr na tom pracuji a kabinet taky. Nebylo by korektní materiál, který není projednaný kabinetem stínovým, jaksi předvádět teďka v rozhlase. Nehledě na to, že jsme ve fázi jakýchsi principů a znovu přehodnocujeme expertně tyto principy. Takže abych nechodil do detailů, nicméně v o těch principech se zmínit mohu. Fakt je ten, že já teďka pominu ty akutní měny, které je potřeba udělat v systému, které jsem kritizoval před chvílí, protože si myslím, že jsou operativního rázu a je potřeba je jenom správně cílit a stabilizovat ten systém, který se trošinku řítí do velkých dluhů. Ne trošinku, hodně.Každopádně je důležité to konstatování, že ta reforma musí být zásadní. Když si to uvědomím, tak od roku devadesát dva se vlastně v tom systému vůbec nic nezměnilo, jenom se tak jako koriguje, aby se nesesypal, nebo aby se nehnal do nerovnováhy. Je potřeba zásadně změnit postavení těch jednotlivých hráčů, jak já tomu říkám, v tom systému, nebo na zdravotním trhu, abych to říkal takovým odbornějším ...
BT: To znamená, lékaři - pacient myslíte? Nemocnice.
TJ: To znamená pacienti samozřejmě, lékaři a nemocnice a zdravotní pojišťovny. Samozřejmě je potřeba taky určit úlohu státu v téhle situaci, popřípadě krajů.
BT: Tak. Mohu nejprve od toho obecného a globálního. Myslíte si, že celý ten systém, ve kterém změníte postavení těch hráčů, jak jste naznačil, že potřebuje větší přísun peněz, než má teď, nebo nepotřebuje a jde jen o systém jeho rozdělování?
TJ: Já to nedokážu posoudit. Důležitým krokem eventuální reformy je to, aby se velká část rozhodování, pokud možno co největší, co to jen lze, přesunula na pacienta, na občana. Jeho individuální rozhodnutí předurčí, jaký podíl peněz půjde na zdravotnictví. To znamená, on se musí dostat trošinku do situace, jestli bude volit mezi jinými vydáními, jestli na zdraví nebo na, já nevím, na chatu nebo na jídlo. Tam je to potřeba jako dostat.
BT: Tak. To už jste naznačil, že tedy kromě toho povinného zdravotního pojištění byste počítali s tím, že takzvané cashové peníze, jak se moderně říká, od pacienta směrem do systému zdravotní péče by šly ještě navíc, kromě základního pojištění.
TJ: V tomto ... takhle to přesně není, protože na rozdíl od paní ministryně Součkové, která před rokem slíbila, že zdravotnictví bude zadarmo, tak my jsme nikdy ... ODS nikdy neříkala, že to je možné, že vždycky je potřeba jakási spoluúčast a motivace toho pacienta. Ale nepovažujeme to za nějaký zásadní zdroj do toho systému. Paní ministryně to teďka loví a hledá v rozporu s tím, co slíbila voličům. Snaží se dostat tuhle poplatek za ležení v nemocnici, tuhle poplatek za recepty. Najednou bez skrupulí tohle říká. Dělá to právě proto, aby tam dostala víc peněz, podobně tak jak jsem se bavili o těch jednotlivých opatřeních. Tady jde spíš o to, že je potřeba zavést určité poplatky, třeba pokud se chce regulovat, zmírnit nějaké nadbytečné čerpání. A samozřejmě je především důležité umožnit pacientovi, aby si mohl zaplatit některou péči, kterou by chtěl lepší, nad normální standard, aby prostě tak mohl učinit. To momentálně sociální demokracie nedovoluje pacientům.
BT: Máte už přesně definováno, to asi těžko v tuto chvíli, ale jestli máte alespoň přesnější představu o tom, co v rámci systému zdravotní péče by v té vaší koncepci by měl mít šanci pacient si zaplatit. Bezpochyby to bude, řekněme, nadstandardní prostředí třeba v nemocnici, ale pokud jde o vlastní zdravotnické zákroky, tak si myslíte, že ten pacient, který by měl peníze na to, si zaplatit lepší, jak jste řekl, kyčel, tak by si ho měl zaplatit. A ten, který by jel jenom na to základní zdravotní pojištění, ten by dostal jako horší kyčel? Nebo ...
TJ: Není to taky tak. Není základní pojištění ... není úplně v mé vizi. Chci, aby bylo možné, aby zdravotní pojišťovny nabízely určité alternativy, to znamená takzvané zdravotní plány, to znamená, aby si mohli občané vybírat tady z těchhle plánů. Ty potom obsahují nějakou porci služeb, které ty pojišťovny nabízí, samozřejmě za jakou i ...
BT: Čili každý občan by platil zdravotní pojištění to základní podle zdravotního plánu, který by si vybral v rámci hrazení tou pojišťovnou.
TJ: Může být i provázanost samozřejmě i na tu platbu.
BT: V případě, že by potom shodou okolností nešťastnou potřeboval něco, co si nevybral v tomto zdravotním plánu, tak by tedy doplácel v hotových penězích. Rozumím tomu dobře?
TJ: No, nešťastnou náhodou se mu stane to, že bude mít všecko v té porci zajištěno, to je samozřejmě garancí těch plánů. Tedy to znamená, jakýsi background toho plánu je zajištěn a garantován v takovéhle představě.
BT: Tak já to zkusím ještě jinak, pane senátore. Jestliže dnes máme nějaký okruh státem garantované péče v rámci pojištění, které si platíme, ve vaší koncepci reformy zdravotnictví by se na tomto okruhu něco změnilo? Zmenšil by se ten okruh státem garantované péče v závislosti na čemkoliv, nebo by byl neměnný na té dnešní úrovni?
TJ: Některé detaily by se změnily, ale to není podstata toho systému.
BT: Tak v čem je podstata toho systému?
TJ: Podstata je v tom, že se nabízí nějaký produkt, já nevím, já bych to přirovnal například k povinnému ručení za automobil, nebo něco podobného, velmi zjednodušeně samozřejmě. To znamená, míním tím, že by se to hodně blížilo systému pojištění na zdravotní péči, pojištění na zdravotní péči. Tam ta možnost si vybrat je větší samozřejmě.To znamená, není předurčeno, co tam bude, je to volba toho dotyčného s jasnou garancí tedy toho nezbytného.
BT: S jasnou garancí nezbytného, přičemž to, co je nezbytné, by se v porovnání s dnešním stavem neměnilo. Říkám to dobře?
TJ: To neříkáte, protože ani já jsem to nepřipustil. Nicméně lze to vymezit negativně, to znamená, co nemusí být v tom zdravotním plánu.
BT: A co nemusí být v tom zdravotním plánu, tak to by si ten člověk posléze platil v hotových penězích.
TJ: Ne, podle toho by si potom vybral ten zdravotní plán. Buďto by to v něm měl a měl by samozřejmě širokou péči, nebo by počítal se spoluúčastí.
BT: Tak když to podtrhnu a sečtu, nevím, jestli to všechno bylo úplně srozumitelné, ale tak platí to, že ODS počítá s finanční spoluúčastí pacientů na ...
TJ: ODS to říkala odjakživa. A ty pojistné plány můžou zajistit i to, že bude v podstatě bezplatná, až na některé věci, které jsou opravdu v dnešním pojištění zbytečně zahrnuty.
BT: Pane senátore, pokud jde o takzvanou, už jsem to zmínila, optimalizaci sítě zdravotnických zařízení, která je dnes v kompetenci krajů, jakým způsobem by po vaší reformě, kdybyste se dostali k moci, vláda postupovala v této oblasti? My víme dnes, že ministerstvo zdravotnictví ty kraje nějakým způsobem takzvaně metodicky řídí, ale v podstatě je v pravomoci krajů tu síť optimalizovat, čili redukovat nebo navyšovat. Jaká si myslíte, že by byla správná cesta?
TJ: Správná cesta by byla každopádně neurčovat administrativně, která zařízení tam mají zůstat a která tam nemají zůstat, a to ani z pozice krajů, natož státu. Správná pozice by byla, aby to prostředí bylo ekonomicky natolik zdravé, že ty nemocnice by se transformovaly pod tlakem toho ekonomického prostředí. Jinak to vysvětlit nejde než tak, že by se ocitly v konkurenci těch ostatních zdravotnických zařízení a svou nabídku služby by přizpůsobily této konkurenci.
BT: V momentě, kdy drtivá většina bývalých okresních nemocnic, která dnes přešla právě do pravomoci řízení krajů, je tak obrovským způsobem zadlužena, myslíte si, že mají tyto nemocnice nějakou šanci se z těch, tuším, že se hovoří o šesti miliardách, se z těchto dluhů vymanit?
TJ: Samozřejmě nějakou šanci mají, některé nemocnice jsou opravdu problémové a potřebují individuální řešení. Kraje, které našly řešení například převodem na akciové společnosti, našly řešení ...
BT: Paní ministryně Součková dělá všechno pro to, aby to řešení nebylo realizováno, pokud se nemýlím.
TJ: V tomto je to velice nekorektní, protože nachystala krajům, nebo ministr Fišer nachystal krajům obrovskou past, že jim převedl zadlužená zdravotnická zařízení, zakázal jim určité dispozice s těmito zařízeními. A když kraje našly zákonnou možnost jak tu situaci vůbec zvládnout tak, aby se nedotkla ... aby se to nedotklo jejich rozpočtů, tak paní Součková chce
zavřít únikovou cestu z té pasti a chce, aby se v tom utopily. Já skoro mám dojem, že to může být i úmysl, že je taková tendence centralizovat zdravotnictví. Ta optimalizace, když si tam uděláme rovnítko, tak může znamenat centralizaci. Já mám trochu strach, občané si to možná neuvědomují, že budou muset jezdit do nějaké jedné centrální nemocnice a že jim bude určen ten spád, jako to bylo za toho socialismu ... Ten trend takový je.
BT: Ale pochopila jsem správně z toho, co vy říkáte, že plánovaný záměr paní ministryně Součkové udělat čáru přes rozpočet krajům a těm nemocnicím zakládáním těch akciovek nepokládáte rozhodně za správný a budete tedy nějakým způsobem prosazovat, aby ten jejich model, jak se zbavit těch starých dluhů, aby jim vyšel přes ty akciovky. Rozumím tomu dobře?
TJ: Já už jsem se o to zasazoval, protože oni opravdu nemají jiné řešení jak dobře spravovat ty nemocnice, nebo jak lépe spravovat ty nemocnice. On to není žádný úžasný cílový stav, ale je to metoda jak vyjít a spravovat ten majetek a nenavršovat další a další dluhy.
BT: Pokud jde, pane senátore, o téma platy doktorů, dnes se průměrný plat lékaře v tom veřejném sektoru pohybuje, pokud se nemýlím, kolem pětatřiceti tisíc korun. Jeví se vám tento plat lékařů jako úměrný situaci?
TJ: Já ... samozřejmě takhle při srovnání úměrný se zdát nebude, ale já se na to dívám zcela jinak. Já si myslím, že výše platu má být provázána velmi silně na výkonnost podniku, tím míním nemocnici teďka momentálně. Takže je velmi nešťastné, že plat našich lékařů je určován tabulkami a že je vlastně předurčen, jak je lékař starý a jestli má první nebo druhou atestaci. On by měl být určen podle toho, jak dobře pracuje ten lékař, jestli je kvalitní, měl by být určen podle toho, jak prosperuje celý ten podnik. Na to by měly být provázány potom odměny. Já se divím, že lékaři se brání tomuhle principu, protože sice by byla asi větší diference mezi nimi, ale mohli
by dosáhnout i mnohem vyšších platů.
BT: Rozumím tomu dobře, že toto by byl princip, tento princip odměňování by byl principem, který byste vy jako případný ministr zdravotnictví ODS prosazoval?
TJ: Zcela určitě.
BT: Přímá navázanost platů lékařů na výkon.
TJ: Nemocnice prodává své služby zdravotní pojišťovně, to znamená, má charakter podniku. V našich podmínkách se trošinku potácí jako příspěvková organizace někde v rozpočtové sféře, chviličku jako ano, chviličku ne. A tudíž je nerozumné, aby byl provázaný na tabulky, podle kterých se odměňují policisté a vojáci.
DOTAZY
Posluchač I.
Já jsem pacient, kterej je skoro osmdesát let starej. Stalo se mi v takovej velikej známej nemocnici, že mně vyšetřili křečový žíly, pak mě poslala ta lékařka za panem docentem, pan docent si mě pozval do svý soukromý ordinace a chtěl na mě za píchnutí do jedný žíly pět set korun. Kdyby ty páni docenti a páni profesoři dělali svojí práci v nemocnici dobře a ta nemocnice dělala komplexní léčení, pak by nemusely se nemocnice topit v dluzích a oni by neodsávali platy do svejch kapes ve svejch soukromejch ordinacích. Já bych nepovolil špičkovýmu pracovníkovi ve zdravotnictví, aby měl ještě vedle soukromou ordinaci, kde prostě saje z lidí takovýmhle způsobem peníze.
TJ: No, pan posluchač zmínil jednu ožehavou věc, to je korupce ve zdravotnictví. Trošku to souvisí s tou optimalizací. Když jsem tak trošku strašil, že optimalizace znamená centralizace, myslím si, že to nebylo až tak ... že to není až tak nereálné, tak právě ta nemožnost zvolit si u pacientů ... a ta malá konkurence mezi zdravotnickými zařízeními, špatné promítnutí toho ... výkonnosti toho zařízení do odměňování je potom výsledkem toho, že lékaři si často říkají o černé peníze. A kroky paní ministryně právě směřují k tomu, aby se ten prostor vytvářel větší. Jestliže budeme mít pořád tabulky, které budou předurčovat plat podle věku, tak potom si budou další peníze lékaři chtít dovybírat takto.
BT: Vážně jste přesvědčen, pane senátore, o tom, že se zmizením tabulek a s návazností, řekněme, nebo se zavedením návaznosti platů lékařů na výkon nemocnic zmizí úplatky?
TJ: Já si myslím, že ten prostor se o hodně zmenší. Protože pokud bude fungovat nemocnice jako podnik, tak pak ten prostor je daleko menší.
Posluchač II.
Dobrý večer. Prosím pěkně, chtěl jsem se zeptat pana senátora, jestli si myslí ťedkom, když v této situaci, kdy se ruší různé špitály a kdy je situace taková, že na jednu stranu jako říkají, že situace pacienta se má zlepšovat. Na druhou stranu třeba například v Ivančicích se rozhoduje o tom, jestli se má rušit špitál nebo ne, jestli se má rušit dětské oddělení a zároveň jako porodnické oddělení a jestli ten špitál si zaslouží, aby se zrušil, a pacient jestli si zaslouží, aby místo v Ivančicích byl ošetřenej, aby cestoval do Brna, kde už těch lidí je jako více méně dost, a čekal tam čekací doby jako od rána více méně do odpoledne, nebo po obědě, do večera. Jestli je to jako v zájmu pacienta nebo v zájmu státu. Děkuji.
TJ: Já už jsem zmínil nebezpečí spádových oblastí, sektorů, přidělení nemocnice a tím pádem narůstání front a jakési žadonění o zdravotní péči. Ta hrozba samozřejmě je. Pokud se administrativně řeší okresní nemocnice, že podle nějakého údajně parametru připadá lékař na lůžko nebo něco podobného, rozhodne o zrušení oddělení, tak může opravdu dojít k situaci,že v té oblasti, ačkoliv je tady tohle například blízko Brna, tak se může stát, že ta péče tam bude méně dostupná a že ti pacienti se k ní nedostanou, že bude menší kvalita i v tom potom velkém městě, v tom Brně, pokud tam budou dojíždět.
BT: Dobře. A, pane senátore, vy si myslíte, že v případě, že by ODS dělala reformu zdravotnictví, tak že by nedocházelo k rušení některých oddělení a některých nemocnic a tato situace by byla zcela vyloučena?
TJ: Ano, situace by vyloučena nebyla, ale spíš by docházelo a mělo docházet k přirozené transformaci těch nemocnic. To znamená, jejich nabídka by měla být adekvátní té poptávce, která v tom místě je, ale neměla by tam vymizet základní péče. Jestliže administrativně rozhodnete o nemocnici a ještě avizujete, že tam bude zrušeno oddělení, tak to je okamžitě signálem pro kvalitní lékaře, aby odešli. Tím pádem se naruší celé spektrum dalších a dalších služeb.
Posluchačka III.
Tady Helena Fousková, doktorka Fousková, viceprezident České lékařské komory. Chtěla jsem se zeptat pana senátora na jednu věc, které trošku nerozumím. Já patřím mezi sympatizanty ODS a velmi fandím všem aktivitám ODS, nicméně nechápu jednu aktivitu, kterou inicioval pan senátor Julínek. To je aktivita, která se týká podání k Ústavnímu soudu na zrušení vyhlášky, kterou vydal pan ministr Fišer v roce 2002, vyhláška 2001, která zajišťovala to, že automaticky dochází každoročně k valorizaci úhrad na režie zdravotnických zařízení. Pan senátor plus dalších deset nebo jedenáct senátorů toto napadalo a je proti tomu, aby automaticky byly valorizovány tyto náklady na zdravotnická zařízení ...
TJ: To nebylo trošku přesné, jak to řekla paní viceprezidentka. My jsme napadli dvě vyhlášky ministerstva zdravotnictví a obě ze stejných důvodů, a to kvůli tomu, že ministerstvo zdravotnictví opakovaně, už i předtím dvakrát a nyní opět, porušilo zmocnění v zákoně. To znamená, ústava říká, že vyhláška může být vydána jenom na základě přesného zmocnění v zákoně. A opakovaně ministerstvo zdravotnictví přes upozornění Ústavního soudu, přes upozornění Legislativní rady vlády vydalo vyhlášku, která byla nad rámec tohoto zmocnění. To jsme napadli, ne ten samotný obsah té vyhlášky. Tam je nám líto, že tam možná bylo něco pozitivního, ale paní viceprezidentka bude se mnou souhlasit, že nemůžeme chtít byť i něco dobrého provedeno nesprávnou cestou.
Posluchač IV.
Já bych měl dotaz na pana senátora, protože si myslím, že ne zcela přesně pochopil otázku prvního posluchače. A to je o tom, že lékaři pracující ve státních zařízeních, to znamená v nemocnicích, mají soukromou praxi, kdy nechávají si dělat v nemocnici vyšetření pacienta, kterého si potom berou do své soukromé praxe, nechávají s to znovu od něj soukromně platit. O tom ...
BT: Tak, pane senátore. Já se musím přiznat, v návaznosti na tady toho posluchače, že mám spíš zkušenosti jiné, že ta ambulantní dobře placená léčba, tak tu si provozují lékaři ve svých soukromých ordinacích, ale jakmile jde o složitější zákrok, tak ho posílají do nemocnice.
TJ: To samo o sobě třeba není ještě nic proti ničemu. Důležité je, jestli, a to by měla hlídat především zdravotní pojišťovna, zda nedochází k újmě na tom fondu zdravotního pojištění, zda se z něho nekorektně čerpá. To namená, zda se tam přece jenom nenahrávají nějaké výkony, nezdvojují a nepodvádí se, když to úplně zjednoduším. Ale můžete si představit i jinou oblast, třeba ne pražskou, kde nemocniční lékař, který je lůžkový lékař, nad rámec ještě svého úvazku v nemocnici má krátký ambulantní úvazek a dělá tam potřebné ambulantní služby odborníka v místě, které třeba není úplně dostupné. Takže ono to není tak jednoduché.
BT: Čili obecně proti souběhu práce na nemocničním pracovišti, práce lékaře, myslím, v nemocnicích a v jeho soukromé ordinaci, obecně proti tomu souběhu nic nemáte.
TJ: Musí být za korektních podmínek. Je to věc ředitele toho zařízení, je to věc zdravotní pojišťovny a samo o sobě to nemusí být úplně špatné. Ale samozřejmě ta praxe někdy není dobrá, to mají pravdu posluchači.
Posluchačka V.
Já bych se ráda zeptala pana senátora, jestli bude možno použít něco ze zdravotní reformy, kterou vypracoval pan doktor Macek. Děkuju.
TJ: Některé principy jsou pořád aktuální z té jeho reformy samozřejmě. Například soutěž pojišťoven, kterou jsem možná ... nevím, jestli jsem ji přesně zmínil, ale soutěž pojišťoven, konkurenční prostředí mezi pojišťovnami určitě je stejný princip.
Posluchač VI.
Dobrý večer. Já volám z Jablonce a chtěl bych se zmínit, jestli pan senátor prostě správně pochopil ty předešlý otázky. Skutečně u nás třeba v Jablonci je taky pan primář, kterej prostě má svojí ordinaci, potom prostě si vyšetřený vzorky prostě odnese do práce, tam prostě to za nemocniční náklady vyšetří a pak to odnese zpátky a je všechno hotový. Čili prostě je to, jako když třeba lakýrník ze servisu si odnese barvu, je to krádež. A navíc se ještě jedná o člena ČSSD, čili prostě řeknu, starej komunistickej postup.
BT: Tak. A ještě je zajímavé, co řekl pan posluchač. Je to primář a vy jste říkal, že by to mělo být pod přísným dohledem šéfů nemocnic. Tak to je pikantní. Tak jak byste komentoval takovou situaci?
TJ: Já jsem se zmínil, že samozřejmě ty ... že se u toho podvádí. Já to připouštím, že to tak je a že to prostor pro podvádění je, ale že je potřeba najít pro to korektní prostředí. A třeba to ...
BT: Ale kdo by měl být tím hlídačem?
TJ:Já jsem v té první odpovědi možná nevysvětlil úplně jasně, kam mířím. Jestliže se nacházejí tito primáři v pracovním poměru, tak jak nám to ukládá Zákoník práce, a pod tabulkami, tak se tam neotvírá prostor pro žádný jiný vztah s tou nemocnicí, který by byl korektní na základě smluvního vztahu například. Například totiž, že by ten lékař byl na volné noze a mohl nabízet služby nemocnici, tam by bylo jasně stanoveno za
jakých podmínek, zároveň by měl třeba svou soukromou praxi. Bylo by to daleko čistější, dají se ... ale mají pravdu, že tenhle ...
BT: Ale vy říkáte, že by se to mělo hlídat v těch dnešních podmínkách. Kdo by měl být tím hlídačem, když často sami členové managementu těch nemocnic mají ty svoje soukromé praxe a chovají se tak, jak to popsal posluchač z Jablonce?
TJ: Protože jsou v příspěvkových organizacích a nejsou v podnicích.
BT: No, ale ta léčba je tedy jaká na ten současný stav?
TJ: Ta současná ... já jsem říkal, prostě jasný statut podniku, který musí hospodařit ...
BT: A dokud bude nemocnice příspěvkovou organizací ...
TJ: To se vracím třeba k těm akciovým společnostem.
BT: Rozumím. Ale dokud budou nemocnice příspěvkovými organizacemi, tak v podstatě na to není mechanismus jak to kontrolovat a hlídat podle vás?
TJ: Ano, přesně tak. Podle našich zákonů je to velký problém.
Posluchač VII.
Pane senátore, já bych měl takový dotaz. Máte vy nějakou představu o tom, jak a za jak dlouho by se dala adekvátním způsobem řešit příšerná situace dětské nemocnice v Motole? Mám na mysli technický stav.
TJ: V tomhle vás musím trošinku zklamat, protože přece jenom nevládnu aparátem ministerstva a nejsem současný ministr. Vím jenom, že ta potřeba dětské nemocnice v Praze je nepochybná. A taky vím, že takovéhle investice potřebují velmi přísnou kontrolu a potřebují být velmi dobře vyhodnoceny z hlediska budoucí provozní efektivity. Já teďka nedokážu říct, jestli je to správně, jestli to má být sedm, osm miliard nebo tři nebo čtyři, ale každopádně nezpochybňuju potřebu dětské nemocnice v Praze.
BT: Tak to říká náš dnešní host, stínový ministr zdravotnictví a senátor za ODS Tomáš Julínek. Na poslední odpověď máte dvacet vteřin, použiji proto mailový dotaz. "Pane senátore, co si myslíte o euthanasii, jste zastánce?"
TJ:Nejsem zastánce euthanasie.
BT:"Vzal jste někdy obálku od příbuzných, úplatky doktorům? Za obálku bude operovat primář. Setkal jste se někdy s tím vy osobně?" Jenom ano, ne.
TJ:Já osobně ne.
ŽIVOTOPIS
Senátor Tomáš Julínek se narodil v roce 1956 v Brně, vystudoval tu Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity a svou profesionální dráhu začal v plicní léčebně v Jevíčku. Praxi anesteziologa získával v nemocnici ve Svitavách a poté pracoval jako sekundární lékař na Anesteziologicko-resuscitační klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. Na začátku devadesátých let se stal primářem ARO nemocnice v Ivančicích, pracoval tu rovněž ve funkci náměstka ředitele a nakonec i ředitele. V roce 1998 byl zvolen senátorem v senátním obvodu Brno-venkov. Do ODS vstoupil v roce 1996. Tomáš Julínek je ženatý a má dva syny.
-  -
|
| |
|
|
