 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Pátek, 12.Prosinec 2003
|
Články
|
Spekulace o novém ministrovi zdravotnictví
|
proběhly nedávno tiskem. Bude to Milada Emmerová (ČSSD), Jozef Kubinyi (ČSSD), Zuzana Roithová (KDU-ČSL) nebo snad některý ze současných náměstků ministryně zdravotnictví?  Úvahy o budoucím ministrovi zdravotnictví podporuje více okolností. Mohl by to být skandál s hejtmanem Petrem Bendlem, který obvinil ministryni Marii Součkovou z toho, že nařídila pražským nemocnicím nepřijímat pacienty ze středočeského kraje. Sice se zřejmě jedná o nedorozumění, ale pro opozici je to dobrý důvod jak zaútočit na oslabenou pozici ministryně.
Jiným příznakem značně otřeseného postavení Součkové je také neúspěch jednání s koaliční komisí, která byla ustanovena aby jí pomohla s řízením rozkolísaného zdravotnictví. Komise se nedohodla s ministryní téměř na ničem. Dalším a podle mě zásadním neúspěchem Součkové, který je dostatečným důvodem k jejímu odvolání nebo odstoupení, je prohraný boj o peníze s krajskými hejtmany.
Nedlouho po nástupu Součkové do ministerské funkce, začala velmi tvrdošíjně a celkem sympaticky trvat na tom, že hejtmanům na financování špatně hospodařících okresních nemocnic nepřidá. Nakonec po dlouhém smlouvání učinila to co všichni její předchůdci. Poskytla nemocnicím s dluhy finanční injekci a to při plném vědomí toho, že máme nemocnic jednou tolik, než potřebujeme (ve srovnatelných státech totiž stačí jedna nemocnice pro 100.000 obyvatel). Součková tím jasně potvrdila, že nemá dost síly k nastartování zásadních změn, které by vedly k hospodárnému chování nemocnic.
Otázkou je kdo o změny, kromě Součkové vážně stál. Občané jsou se zdravotní péčí spokojeni. Zdravotníci také vážně o žádné změny, kromě zvyšování příjmů nestojí. Ani jedna z těchto skupin si nepřeje nepopulární rušení nemocnic a zdravotnických zařízení. Zdravotníci by přišli o práci a pacienti o pohodlné služby v blízkosti jejich bydliště. Pochopitelně ani krajští hejtmani, kterým se dostalo Černého Petra v podobě zadlužených nemocnic nemají zájem na jejich rušení. Jistě by i nadále rádi zastávali svěřené funkce a pokud budou rušit nemocnice nebudou je za to voliči příliš chválit.
Pak jsou tu ještě zdravotní pojišťovny. Ani ty nemají zájem na nějakých zásadních změnách. Jejich pozice „přečerpávacích stanic“ na peníze poplatníků jim jak se zdá plně vyhovuje. Nemají motiv pouštět se do selektivního uzavírání smluv o poskytování zdravotní péče se zdravotnickými zařízeními a vybírat pro své pojištěnce ta nejlepší a nejlevnější. Pokud se o to pokusí, pouze ztratí pojištěnce. Na místo pojišťovny, která se pokusí hrát roli, která jí přísluší, totiž roli regulátora trhu se zdravotní péčí, nastoupí okamžitě další zdravotní pojišťovna, která ráda uzavře smlouvu s opuštěným zdravotnickým zařízením. Získá tak další pojištěnce, kteří se rádi přehlásí k nové pojišťovně, než aby museli za zdravotní péčí jezdit jinam, než byli zvyklí.
Jediný kdo se tvářil, že má zájem na změnách byla ministryně zdravotnictví Marie Součková, když prohlašovala, že nebude podporovat ty kdo špatně hospodaří. Bohužel výsledkem jejího snažení je naprostý debakl. Hejtmani podporovaní opozicí zleva i zprava donutili ministryni, aby přes všechny předchozí deklarace zadluženým nemocnicím peníze poskytla. A to i přes to, že se dá předpokládat, že nemocnice si dluhy pořídily účelovým chováním.
Peníze nalité do zdravotnictví sice momentálně pomohou vyřešit periodicky se opakující situaci, ale na druhé straně jenom potvrdí, že dobrý manažer nemocnice v Čechách dělá dluhy. Přes všechna velká slova stejně dojde k tomu, že vláda podlehne a scházející peníze do systému přidá. Ti co hospodaří dobře nedostanou nic. Ti kteří udělají rozumný dluh dostanou přidáno. Zdá se, že toto periodické řešení nedostatku peněz ve zdravotnictví se stává dobrým zvykem.
Zdravotní pojišťovny ale i zdravotníci poukazují na to, že stát za tzv. státní pojištěnce (děti, důchodci atp.) platí mnohem méně než odvádějí do systému ostatní pojištěnci (výdělečně činní občané). Přitom právě oni tvoří skupinu pojištěnců, která čerpá nejvíce zdravotní péče za nejvíce peněz. Pokud by stát pravidelně zvyšoval příspěvek na své pojištěnce, podobně jako tomu je u ostatních pojištěnců, žádné peníze by v systému nescházely. Ovšem zdá se, že je jednodušší a úspornější řešení, každé 2 – 3 roky přidat do zdravotnictví 3- 4 miliardy a tak zajistit vyrovnaný rozpočet zdravotnictví, než pravidelně zvyšovat platby za své pojištěnce. Přeci jen se tak podaří něco usmlouvat a držet na uzdě mazané manažery.
27.11.2003
-  -
|
| |
|
|
