 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Středa, 31.Prosinec 2003
|
Články
|
Debata o členství ve zdravotnických komorách
|
vzrušila závěr předvánočního jednání parlamentu. Když hrozilo, že v zákoně bude zrušeno povinné členství, vláda nakonec stáhla předlohu zákona o komorách těsně před konečným hlasováním. Řešení se snad dočkáme v roce následujícím. Pro zrušení členství v komorách byli poslanci KDU-ČSL, kteří se tak o celé vzrušení postarali.
"Preferuji, aby členem komory byl ten, kdo vykonává samostatně výkony a je za ně také odpovědný. Tzn. jakýkoli soukromý lékař, který vykonává ambulantní či lůžkovou praxi. Jeví se mi nadbytečné, aby v komorách museli být i absolventi vysokých škol. Také lékaři v zaměstnaneckém poměru by se mohli dobrovolně rozhodnout,“ uvedla ministryně zdravotnictví Marie Součková. Podobný názor zastává i předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Jiří Schlanger, který říká, že „"Povinné členství v profesních komorách nemá smysl v případě zaměstnaných lékařů, zubařů a lékárníků.“
Naopak pro povinné členství jsou všichni tři prezidenti zdravotnických komor, David Rath (ČLK), Jiří Pekárek (ČSK) a Lubomír Chudoba(ČLeK).
Zajímavý komentář k problematice zdravotnických komor nedávno publikoval bývalý ministr zdravotnictví Ivan David (ČSSD). Celý text proto uvádíme dále:
Nejde o Ratha; zákon o komorách potřebuje dobré pozměňovací návrhy
Demokratické zásady snad získají podporu napříč politickým spektrem
Nemá-li být lékařská komora občanským sdružením, jako je odborně i společensky daleko prestižnější Česká lékařská společnost J.E.Purkyně, má-li převzít některé kompetence státu, pak je třeba jasně stanovit které. Ostatní je vnitřní záležitostí komory a zákon by to rozhodně neměl upravovat. Komora nesmí být „státem ve státě“, v komorách nesmí platit jiná pravidla než ve státě.
V čem je podstata
Právní normy ve zdravotnictví musely být podle požadavků Evropské unie upraveny tak, aby rozhodovací pravomoci měli pouze státní úředníci, kteří v rámci státní správy smějí konat jen to, co jim zákon ukládá, nemohou tedy rozhodovat libovolně. Naproti tomu občané smějí konat vše, co jim zákon nezakazuje. Proto museli být hygienici „změněni“ na státní úředníky, jinak by jejich rozhodnutí nebyla platná. Ve slušné demokratické společnosti platí, že povinnosti lze občanům ukládat jen zákonem. Podrobnosti, které nepřesahují smysl zákona, mohou být obsahem vyhlášky. Neexistují žádné další obecně platné právní normy.
Rath není nemoc, ale příznak
Při bagatelizaci stavu České lékařské komory se nejčastěji argumentuje tím, že příčinou problémů je Dr.Rath
osobně. Nebýt jeho, k výstřelkům a deformacím by prý nedocházelo, a zákon je prý docela dobrý, je potřeba ho jen zdokonalit, přidat zmocnění, upravit vnitřní strukturu komory...
Je to mu ale právě naopak. Dr.Rath se svým známým chováním může být prezidentem právě jen proto, že mu to zákon umožňuje. Je pravda, že Dr.Pekárek a Dr. Chudoba se jako prezidenti České stomatologické resp. České lékárnické chovají vůči svým členům korektně i když jim to zákon neukládá, aspoň na rozdíl od České lékařské komory nevím o záplavě stížností, ale kvůli slušným lidem se zákonná omezení stanovovat nemusí, ta jsou nutná po zkušenostech s výskytem neslušných.
S trvalými pokusy nerespektovat demokratické zásady se lze setkat i ve všech politických stranách. Dokud jsou
úspěšně potlačovány, je vše v pořádku. Členové politických stran jsou však vycvičeni v trvalém vzdoru vůči jedincům ze svých řad, kteří by chtěli obcházet demokratické procesy. Takové pokusy jsou trvalé, protože ne všichni chtějí přijmout dobrovolnou kázeň, kterou účast v demokratické politické straně předpokládá. K vyspělé demokracii česká společnost teprve dorůstá, ale strany buď diktátorům ve svých řadách nedají vyrůst, nebo takovou stranu občané smetou i s jejím vůdcem tak jako „Sládkovce“. Jiné příklady ze zahraničí jsou však
varující. Recidiva potlačení vnitrostranické demokracie je stále možná.
Česká lékařská komora však funguje jako politická strana v níž vládne diktátor. Jinak by nebyly možné excesy, které se viditelně projevily vyhrožováním Ratha ODS, že zaplatí proti této straně před volbami kampaň (tedy z peněz lékařů, z nichž podstatná část jsou voliči ODS) jako odplatu za legitimní projevy reprezentantů strany. Důvodem proč ho to nestálo „prezidentství“, ale naopak byl ve funkci potvrzen, je v rozdílu mezi straníky- politickými aktivisty a lékaři. Lékaři umějí vládnout skalpelem a fonendoskopem, ale ve stanovách a volebních řádech kovaní obvykle nejsou, a tak, když se jim něco nelíbí, rezignují stejně jako valná část občanů republiky. „Povinní členové“ se proto okresních konferencí neúčastní a jejich mlčení využívají „političtí aktivisté“ v ČLK napojení na politickou moc komory (politická, protože zasahující do veřejného zájmu). Přestože se konferencí účastní kolem 10% členů, vedení ČLK respektuje volby delegátů na těchto konferencích jako platné a sjezd se skládá převážně z aktivistů svým zájmem bezprostředně navázaných na vedení ČLK- zejména jejího prezidenta. Jestliže kontrolní orgány komory v letošním roce unikly kontrole Rathem a kontrolovaly proti dosavadnímu zvyku i to, co si pan prezident nepřál, nebyli již znovu zvoleni s poukazem, že kazí komoře pověst. Ti, kteří byli ve zřetelné opozici proti Rathově diktátu v krátké době po sjezdu pocítili jeho tvrdou ruku.
Lékaři mají také právo na korektní a nezaujatou správu svých věcí
S lékaři je to zatím ve vztahu ke „jejich“ komoře jako s občany druhého řádu v diktatuře. Rozhodují o nich „nezaujatě“ jiní lékaři a to dokonce nikoli podle zákona, ale podle „stavovských předpisů“. Ne dosti na tom,
stavovské předpisy připouštějí „uvážení“, tedy volné posouzení jakýmisi komisemi, zda lékař předpisy splňuje nebo ne. Tak Rath sám byl zhodnocen jako vyhovující, neboť „nezávislá“ komise přimhouřila oko nad délkou praxe.
Splňuje-li žadatel podmínky „stavovských předpisů“ nemá vyhráno, protože zákon nestanoví, že komora rozhoduje ve správním řízení. Nevztahuje se na ni lhůta 30 dní. Běžná doba projednávání bývá kolem půl roku. Odvolat se účinně k soudu nelze, protože soud pouze posuzuje, zda byl porušen zákon a protože zákon komoře
žádná pravidla nestanoví. Bylo by možno se odvolat k Ústavnímu soudu a napadnout příslušný zákon a je lastně překvapující, proč to nikdo z tisíců nespokojených lékařů neudělal. Lépe je zákon novelizovat. Lékaři tedy v otázkách posouzení kvalifikace reálně nemají naději na „spravedlivý proces“.
Dalším problémem je povinné členství, protože podle „Listiny“ nesmí být nikdo k členství v organizaci nucen. Formálně vzato, lékař „nucen“ není, může se přece vzdát svého povolání…
Jako radikální demokrat v tomto bodu souhlasím se stanoviskem ODS s jeho odporem proti „korporativismu“.
Jsem přesvědčen, že občan smí být podroben pouze autoritě státu v němž jsou zákony demokraticky přijaty. Občan má svobodné právo se sdružovat, nikoli povinnost se sdružovat a smí o něm rozhodovat jen stát, ne sdružení v němž je navíc povinně a které zastupováním svých zájmů nezmocnil.
Lze si představit uspořádání, v němž je část pravomocí státu svěřena nestátní „ze zákona“ vzniklé organizaci, ale tato organizace pak musí rozhodovat jako státní úředník podle zákonného zmocnění v souladu s obecně platnými právními předpisy a ne podle „stavovských předpisů“ navíc vykládaných případ od případu.
Proto je především nutno pozměňovacími návrhy komorám v zákoně stanovit povinnost a nikoli „oprávnění“ posuzovat splnění zákonných podmínek specifikovaných v obecně závazném právním předpisu (vyhlášce). Je tedy nepřípustné jakékoliv „volné“ zvažování. To umožňuje lékařům- žadatelům účinné odvolání k soudu. Soudy bohužel rychleji a lépe pracovat nebudou, proto by mělo být odvolacím orgánem ministerstvo, které samozřejmě musí odvolání vyřídit v zákonné lhůtě 30 dní a nikoli jako dosud komora za půl roku a déle. Pokud by nadále komora nebyla schopna dostát svým povinnostem a chovat se korektně, bylo by nutno svěřit posouzení splnění kvalifikačních předpokladů nejspíše krajským úřadům…
Totéž jako o kvalifikaci platí i o splnění podmínek technického a personálního vybavení v nestátních zdravotnických zařízeních.
Zůstává problémem, jak se vypořádat s důsledky chybného rozhodnutí komorou, zda by měla komora odškodňovat poškozené z členských příspěvků svých členů… Lze dovodit, že pokud by vykonávala některé pravomoci místo státu, zodpovídal by za její rozhodnutí stát. Také z toho důvodu bude nutné podobně
jako například v Rakousku podrobit komoru státní kontrole…
O tom, že komoře nepřísluší role odborové organizace, i když to má Rath rád, snad není pochyb. Stejně absurdní je požadavek, aby byla komora zákonem zmocněna jako jediná vést registr všech lékařů, ale je jistě nutné umožnit jí, aby vedla členskou evidenci.
Pokud jde o mediálně nejfrekventovanější problém povinného členství, je to ve skutečnosti méně důležité než zákonem daná procesní pravidla. Jsem si jist, že s nepovinným členstvím se komory nejen nerozpadnou, ale ona Česká lékařská nepochybně získá na prestiži, protože její vedení nebude diktátorsky vládnout lékařům již přivyklým demokratickým poměrům, ale bude muset usilovat o jejich kolektivní přízeň. Zlepší se „kvalita členství“, protože se nutně zlepší atmosféra v organizaci. Lékaři totiž budou stát o členství pouze v takové organizaci na níž mohou být hrdí, nebudou členy takové, za niž by se museli stydět.
Ani stomatologové a lékárníci ze „svých“ komor neodejdou. Pokud by začali odcházet, bylo by to jasným dokladem, že jim organizace nevyhovuje a signálem pro vedení, že musí svým členům více vyjít vstříc.
Nelze podporovat korupci a šedou ekonomiku
Zmínil jsem se o nejasných pravidlech rozhodování, kdy se žadatel jen těžko domáhá splnění požadavku, protože ho nelze porovnat s jasnou normou. To je klasický korupční prostor. Může však sloužit i protekci (jako v případě Rathovi licence) nebo k sankcím vůči neposlušným… Pokus kontrolního orgánu ČLK kontrolovat hospodaření a tvrdá odveta Ratha jasně ukázaly, že je co skrývat. Dokonce natolik, že vedení komory přestalo vydávat podivný časopis Osobní lékař, sloužící zjevně jako nosič na inzerci. Příjmy z inzerce zjevně nebyly řádně „evidovány“. Podobně to skoro určitě je i s příjmy za schvalování „kreditů“ na firemní školení v ordinování léků firem školení
sponzorujících. Je evidentní, že hospodaření komor musí podléhat nezávislé kontrole. Některá ustanovení některých připravovaných novel skrývají další korupční prostory. Jsme povinni tyto prostory likvidovat a ne rozšiřovat. Má někdo jiný názor?
17. prosince 2003
Autor: Ivan David
Zdroj:4D
-  -
|
| |
|
|
