Vítejte na ZDRAV.cz
  Hledat

Rozšířené hledání

  Menu
· Všechna témata
· Archiv
· Statistiky
  Přihlášení
Uživatelské jméno

Heslo

Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled...
  Uživatelské menu

  Bezcigaret.cz
Do nového dne
uh, uh, uh
s cigaretou
  Redakce
· Reklama
· Redakce
· Prohlášení
  Archiv html
· Adresář firem
· Zákony a vyhlášky
· Marketing pro zdraví
  Zdrav.cz

Přidat zdrav.cz
do Oblíbených položek

Ikona na Vaše stránky
www.zdrav.cz

Zdrav.cz
jako Výchozí stránka

Pátek, 30.Leden 2004 Články 

Na toto téma vedla rozhovor s Matrinem Janem Stránským, lékařem žijícím střídavě ve Spojených státech a v České republice, redaktorka Milena Štráfeldová. Zajímavý pohled odborníka, který zná důvěrně nejen naše ale i zdravotnictví v zahraničí přetiskujeme dále.

Štráfeldová: České zdravotnictví je dlouhodobě v krizi. Jak by bylo možno z Vašeho dvojího pohledu tuto krizi řešit?

Stránský: "Já si myslím, že je asi důležité zmapovat vývoj polistopadového českého zdravotnictví a pak teprve se může řešení nalézt. Stručně řečeno české zdravotnictví v roce 1990 začalo tím, že do něj bylo vpuštěno kapitalistické financování určitých západních firem a jejich produktů. Zdravotnictví se přitom řídilo českou korunou, která byla k dolaru asi čtyřikrát slabší než dnes. To znamenalo, že najednou tady byl český lék a německý lék, který byl čtyřikrát dražší, byly tady americké přístroje, magnetická rezonance, která dovedla všechno, ale za americké peníze, které musely být financovány českou korunou. Na to nikdo nedohlížel a pochopitelně ty nůžky se prostě začaly rozevírat. Proč se tím nikdo nezabýval, je čistě politické rozhodnutí. To mohu říct zcela otevřeně, poněvadž prakticky od roku 1991 až do roku 1995 jsem sloužil jako ad hoc poradce všem ministrům zdravotnictví. Ti byli na své posty postaveni více méně proto, aby nezlobili a aby hlavně drželi ten resort nějakým způsobem pohromadě, poněvadž český volič v žádném případě nebyl připraven měnit svou vnitřní psychickou koncepci zdravotnictví a přizpůsobit ji evropskému, natož americkému modelu. Heslo "státe, starej se o mne!" platí ještě dodnes, a nejen ve zdravotnictví, ale i v pracovní morálce mnoha občanů.
Pro to, aby se zdravotnictví z krize dostalo, je naprosto klíčové, aby veřejnost byla vládou,parlamentem, nevládními organizacemi či cestováním, nesejde na tom jak, upozorněna a pomalu překormidlována k tomu, že zdravotnictví za prvé stojí peníze, a za druhé, že každý občan se musí spolupodílet na péči o vlastní zdraví. To se teď teprve začíná dělat, ale ještě ne dost, je to pořád politicky naprosto choulostivá věc. Sami vidíme ty debaty, které se vedou kolem toho, jestli pacienti si vůbec mají připlatit dvacet nebo padesát korun, když jdou do lékárny nebo když jdou do nemocnice na více než několik dnů. Zatím to neprošlo."

Štráfeldová: Ten mentální postoj českých pacientů se bude určitě měnit velmi dlouho, ale je třeba přijmout nějaká systémová opatření. Jak by podle Vás měla vypadat?

Stránský: "Jak by měla vypadat a jak budou vypadat, jsou dvě různé věci. Podle mého názoru by mělo dojít k poměrně rychlé, čistě statistické analýze. Ty statistiky by se měly více méně přizpůsobit tzv. průměrné evropské statistice. To znamená, že bychom zjistili, kolik lékařů máme u nás na jednoho českého občana v porovnání s evropským průměrem. Zjistíme, že je to skoro o dvacet procent více, a proto by měly lékařské fakulty snížit počet studentů o těch dvacet procent. Dále kolik máme nemocničních lůžek na jednoho občana oproti Německu, Francii, Anglii atd.. Zjistíme, že je to jednou tolik a do roka by se mělo rozhodnout, která oddělení se zavřou a která lůžka se přemění na jiné kapacity, jako například domy důchodců. Dále kolik máme státních pojišťoven oproti Francii - sedmnáct proti jedné. To znamená, že šestnáct pojišťoven, které tady existují, by se mělo přeměnit na pojišťovny sekundárního typu, tedy připojištění na tzv. lepší, nadstandardní péči, což vyřeší celou otázku nadstandardní péče. Pouze jedna pojišťovna by měla zastupovat stát tak, jak je to v každé jiné zemi. Tady jsou prostě určité bolševické pozůstatky, které musí být odstraněny. Jak to ve skutečnosti bude vypadat, to bude záležet čistě na politické rozhodnutí těch, kteří na tom budou participovat."
17.1.2004
Zdroj:Radio Praha


- Vytisknout stránku -

  Související odkazy
 Více z Tématu - Články