 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Přerozdělování zdravotního pojištění
|
Cílem přerozdělování není nalézt nové zdroje financování ale především vhodný způsob optimálního využití stávajících zdrojů. Vzhledem k tomu, že si občané mohou svobodně vybrat mezi více zdravotními pojišťovnami,stane se, že některá pojišťovna má více starších a nákladnějších pojištěnců. Pokud toto nestejné rozložení pojištěnců dostatečně nerespektuje způsob přerozdělování finančních prostředků, pak se v důsledku nestejného“kmene pojištenců“ v některých pojišťovnách peníze hromadí a naopak v některých se peněz nedostává. To se snaží vysvětlit následující text Institutu zdravotní politiky a ekonomiky.
Přerozdělování příjmů zdravotních pojišťoven
Příjmová stránka hospodaření zdravotních pojišťoven je jednou z mnoha problémových oblastí současného zdravotnictví. Hlavním problémem zdravotních pojišťoven je bilanční nerovnováha, tj. nerovnováha mezi příjmy a výdaji, resp. mezi výnosy a náklady. Jednou z příčin této nerovnováhy je nedostatečné přerozdělování příjmů zdravotních pojišťoven.
V současné době je přerozdělováno 60 % z celkového vybraného pojistného. VZP ze zákona zřizuje zvláštní účet všeobecného zdravotního pojištění, jehož je správcem. Na tento účet plynou veškeré platby zdravotního pojištění, které jsou dále přerozděleny mezi jednotlivé zdravotní pojišťovny podle jejich pojištěnců do 60 a nad 60 let. Čtyřicet procent vybraného pojistného dostane příslušná zdravotní pojišťovna přímo bez jakéhokoli přerozdělování.
Přepočteme-li stávajících nepřerozdělených 40 % příjmů každé zdravotní pojišťovny na jednoho pojištěnce, pak je tento ukazatel u jednotlivých pojišťoven značně rozdílný. Jelikož 40 % není nezanedbatelný podíl z celkových příjmů, vznikají tím, i po přerozdělení 60 %, značné disproporce mezi pojišťovnami navzájem.
Cílem přerozdělování není nalézt nové zdroje financování, ale především vhodný způsob optimálního využití zdrojů stávajících.
V praxi vidíme, že v oblasti veřejného zdravotního pojištění je nevyrovnaná situace, kdy VZP nemá dostatek finančních prostředků, zatímco ZZP takové problémy nemají.
Příjmy a výdaje zdravotních pojišťoven jsou ovlivňovány skladbou pojištěnců. Hlavně jde o rozdíly ve věkové a sociální struktuře pojištěnců mezi jednotlivými pojišťovnami. Starší pojištěnci (důchodci) mají velkou spotřebu zdravotní péče (jsou to drazí pojištěnci) ale do zdravotního pojištění příliš nepřispívají (státní pojištěnci).
Pojišťovny, zejména VZP, strukturou pojištěnců někdy vysvětlují své hospodářské výsledky. Do hospodaření pojišťoven a plánování jejich činnosti se promítá i mobilita pojištěnců. Od vzniku zaměstnaneckých pojišťoven se VZP potýká se stálým úbytkem pojištěnců. Zaměstnanecké pojišťovny využívají k „přetahování“ pacientů řadu nadstandardních služeb. Tyto služby ale ve výsledku zneefektivňují celý systém poskytování zdravotní péče, protože veřejné prostředky jsou používány jiným způsobem, než bylo původně zamýšleno.
Autoři práce se proto soustředili mimo jiné i na následující otázky:
Proč a jak rychle dochází ke změnám v přesunech pojištěnců mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami?
Jaké jsou rozdíly ve věkové struktuře pojištěnců u jednotlivých zdravotních pojišťoven?
Přesuny pojištěnců
VZP si udržuje dominantní postavení, přestože se počet jejích pojištěnců v posledních letech snižuje. V roce 1998 bylo u VZP pojištěno 74,5% všech pojištěnců, v roce 2002 se tento počet snížil na 68,1% všech pojištěnců, v důsledku přelivu pojištěnců k zaměstnaneckým zdravotním pojišťovnám. V roce 1999 byly tyto přesuny pojištěnců podpořeny stagnující zadlužeností VZP vůči zdravotnickým zařízením a z toho vyplývající propagací zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven lékaři. V letech 2000 a 2001 se projevily i takové vlivy jako například vyrovnané a stabilní hospodaření ZZP. Motivačním faktorem byla propagace atraktivních preventivních programů, hrazených z Fondu prevence.
Rozdíly ve věkové struktuře pojištěnců
Podstatně vážnějším důsledkem pro situaci jednotlivých pojišťoven než pohyb absolutních počtů pojištěnců mezi pojišťovnami má věková struktura pojištěnců. Srovnáme-li věkovou strukturu pojištěnců u VZP a u zaměstnaneckých pojišťoven, zjistíme, že mají naprosto odlišné složení. Čím je vyšší věk pojištěnce, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že bude pojištěn u VZP. V roce 2002 bylo pojištěno u VZP 90% všech občanů starších 85 let. Srovnáme-li změny ve věkové struktuře pojištěnců mezi lety 1998 a 2002, zjistíme, že největší přesun ve prospěch zaměstnaneckých pojišťoven byl v kategoriích 0-14 let a 25-29 let. VZP tak ztrácí "méně nákladné" pojištěnce, zatímco nejnákladnější pojištěnci, tedy pojištěnci nad 80 let, jí zůstávají.
Z uvedeného je zcela zřejmé, že pokud se míra přerozdělování nezměnila, ale zásadně se změnila struktura pojištěnců, někde se budou finanční prostředky hromadit a někde se jich bude nedostávat. A to je celá podstata problému a současného konfliktu mezi VZP a ZZP. Předmětem sporu je podle údajů IZPE asi jedna miliarda korun ročně. Není to sice suma, která by sama o sobě zachránila rozpočet VZP ani suma, která by položila ZZP, ale její celkem oprávněný přesun tam kde se financí nedostává pomůže k částečnému řešení problému.
25. února 2004
Institut zdravotní politiky a ekonomiky, Kostelec nad Černými lesy
-  -
|
| |
|
|
