 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Čtvrtek, 25.Březen 2004
|
Články
|
AIDS? O tom se přece nemluví...
|
Problém AIDS v asijském a tichomořském regionu začíná být alarmující: je tu 7 miliónů HIV pozitivních, každý den zde na následky nemoci AIDS zemře 1 500 lidí. Postup šíření nemoci je vesměs dobře známý - jako první přicházejí na řadu drogově závislí, později dochází k masovému šíření nemoci skrze komerční sex a následně je postižena většinová populace.
Nemocní AIDS v Thajsku.Různé státy v regionu si na této křivce vývoje pandemie stojí jinak. Zatímco například Kambodža a Thajsko prožívají první, počáteční, fázi, ve které AIDS teprve proniká do povědomí široké veřejnosti, v některých oblastech Číny již epidemie propukla naplno. Jednotný model vývoje ani prevence
AIDS neexistuje. Je tu ale řada aspektů, které má pandemie všude v Asii společné.
Před měsícem jsem se zúčastnil semináře organizovaného britskou organizací ActionAid. Výstupem tohoto semináře byla zpráva o AIDS v Asii, příznačně nazvaná Time to Act (Čas jednat). Mezi účastníky byli i zástupci organizací, které s lidmi nakaženými HIV/AIDS přímo pracují. Přednášeli nám výhradně HIV pozitivní. Mluvili o problémech, kterým musí ve svých zemích čelit, od vyřazování ze společnosti přes běžné denní ústrky až po fyzické a psychické problémy způsobené
nemocí a zhoršované nedostatkem lékařské péče.
Nezavírejte narkomany do táborů!
Například v Indii nyní žije okolo 4 miliónů lidí nakažených HIV/AIDS. Jejich počet rychle roste. Hlavním šiřitelem nákazy se už stal sexuální styk, ani tato hrozba ale nedonutí populaci k používání kondomů. Na vině je postavení ženy ve
společnosti, které znemožňuje vynutit si na manželích používání ochrany. Když se nakazí, je pozdě. Dostupnost anti-retrovirálních léčiv, tedy takových, která snižují hladinu viru v krvi, je pro chudé minimální. Dovolit si je nemohou i
přesto, že většina je vyráběna bez licence právě indickými firmami, s bezplatnou léčbou postiženým začal zatím jen stát Kerala. Přitom nákaza má za následek pád do sociální propasti.
Dvě ženy z indické oblasti Bangalore mluvily o práci s ovdovělými ženami, nakaženými HIV a
ponechanými svému osudu bez peněz a s malými dětmi na krku. Jejich situaci ještě zhoršuje zavržení ze strany manželovy i jejich vlastní rodiny. Vzhledem k nedostatečnému vzdělání jsou tyto ženy často nuceny pracovat za 200 rupií (asi
100 korun) měsíčně. Mezi těmito případy je vysoké procento sebevražd.
Kambodža je ve srovnání s Indií a Čínou postižena AIDS relativně málo. Problém je, že tato chudá země není schopna zajistit pro svých 150 000 HIV pozitivních lékařskou ani sociální péči a musí se spolehnout na pomoc mezinárodních organizací. Ta může mít různou podobu: od klasické pomoci nemocným, přes spolupráci nakažených žen, až po duchovní léčení prostřednictvím buddhistických
textů prováděných mnichy.
Vietnamská epidemie AIDS postupovala v posledním desetiletí relativně pomalu. Podobně jako v okolních zemích se HIV/AIDS šíří převážně mezi drogově závislými a také zásluhou rozvíjející se prostituce.
Pro narkomany bylo zřízeno několik center, takzvaných převýchovných táborů. Že s převýchovou je to tam myšleno doslova, napoví už fakt, že narkomani jsou do táborů umisťováni nuceně. Podmínky v táborech jsou jen na nejzákladnější úrovni, s častými výpadky v zásobování
jídlem. Proto ani humanitární organizace působící ve Vietnamu nemají na výběr: buď musí pracovat v táborech, což de facto dává za pravdu státní represivní politice, a nebo snažit se o aktivity mimo tábory, a to zase vzhledem k vládní
represi takřka nejde a de facto se rovná přihlížení tomu, jak nakažení umírají.
Přístup Malajsie je značně odlišný a v mnoha ohledech efektivnější než vietnamská represe. Malajská rada pro AIDS (Malaysian AIDS Council, MAC) iniciovala pro čerstvě vyléčené narkomany právní výchovu, narkomani také působí
v protidrogových centrech. Právní výchova posiluje ve vyléčených vědomí vlastních práv, sebejistotu a povzbuzuje jejich iniciativu.
Hledá se univerzální lék
Mnoho asijských politických vůdců začíná chápat rozsah problému. Na druhou stranu ale brání v činnosti neziskovým organizacím, které jsou pro boj proti HIV nezbytné. V Barmě neziskový sektor vůbec neexistuje, v Číně a Vietnamu je nezisková činnost vládou velmi neoblíbena a je tudíž velmi rizikovou aktivitou, v Thajsku s drogově závislými takřka nikdo nepracuje (nedávná "válka proti drogám," vyhlášená thajskou vládou, sklidila ve světě ostrou kritiku hlavně ze
strany lidskoprávních organizací, jež odsoudily mimosoudní popravy více než 2 000 lidí).
Šíření HIV/AIDS v Asii souvisí také s ekonomickým růstem regionu, který doprovází migrace lidí tam, kde mohou nalézt práci. Množství dělníků ve velkých, rychle se rozvíjejících městech láká i obchodnice s prodejnou láskou, což způsobuje šíření nemoci i do dříve nezasažených oblastí.
Co v boji proti HIV/AIDS v Asii pomůže? Recept obsahuje tři hlavní body: umožnit přístup k moderním lékům, skoncovat s právní i společenskou diskriminací postižených a - což bude v tamních autoritativních podmínkách daleko nejtěžší -
začít budovat občanskou společnost.
5.3.2004
Autor:John Berry; britský humanitární pracovník, dlouhodobě působící v jihovýchodní Asii
Zdroj: Infoservis – Člověk v tísni
-  -
|
| |
|
|
