 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Středa, 28.Červenec 2004
|
Články
|
Po Kubinyim bude nuda
|
Jozef Kubinyi odvedl v křesle ministra zdravotnictví za pár měsíců víc práce než většina jeho předchůdců za dobu daleko delší. Jednal přímočaře, neztrácel čas politikařením a co slíbil, splnil. Minulý čtvrtek představil veřejnosti základní teze svého návrhu reformy zdravotnictví. To je názor redaktorky Hany Čápové z Respektu. Celý text následuje.
Plať a šetři
„Slyšel jsem od vás otázku: Jaký to má smysl, když je vláda stejně v demisi?“ byla první ministrova slova k několika desítkám přítomných novinářů, jimž přišel vysvětlit svou vizi reformy tuzemského zdravotnictví. A hned vysvětlil: „Dostal jsem to za úkol a dal slovo, že úkol splním. Navíc nová vláda bude mít na stole dokument a může se od něj distancovat nebo ho přijmout. Může také přijmout jen něco z něj.“
Když měl slovenský reformní tým ministra Rudolfa Zajace letos v zimě jednou větou shrnout podstatu tamní reformy, zněla: Je to jednoduchá rovnice – výdaje se musí rovnat zdrojům. Jozef Kubinyi uvedl svůj návrh úplně jinými slovy: „Ústředním prvkem systému je pacient.
Teoreticky s tím bude souhlasit každý, ředitel nemocnice stejně jako farmaceutické firmy. Ale aby to nebyla jen prázdná slova, musí mít občan informace o kvalitě a ceně péče. Jinak se nemůže svobodně rozhodovat. Zákon o povinnosti zveřejňovat informace o kvalitě budu
prosazovat bez ohledu na to, zda budu ministrem, nebo ne,“ zdůraznil Jozef Kubinyi, jak moc mu právě na tomhle záleží. Český pacient totiž zatím neví, která nemocnice umí jeho nemoc léčit dobře, a které je naopak lepší se vyhnout. Lobby lékařů a ředitelů velké části nemocnic se dosud publikaci informací o svých dovednostech úspěšně bránila.
Ještě citlivější je další Kubinyiho změna. Ministr navrhuje, aby pacient aspoň něco platil přímo, a ne jako dnes vše jen ze zdravotního pojištění. Smyslem přímých plateb přitom není ani tak dostat do systému víc peněz (proto chce ministr naopak snížit o procento zdravotní pojištění) jako spíš zabránit plýtvání. Když totiž musí pacient u lékaře vytáhnout peněženku, rozmyslí si, zda to či ono opravdu potřebuje. Ministr navrhuje poplatek za návštěvu u lékaře, za jídlo a za lůžko v nemocnici, za sanitku a za recept. Platit by se podle něj mohlo také za „mimostandardní“ lékařskou péči s tím, že odborné lékařské společnosti by měly určit, co je
standard. Ministr zároveň vysvětlil, že schválně neužívá slovo nadstandardní péče – do pojmu mimostandardní se podle něj stejně dobře vejde možnost, že pacient si bude připlácet za kvalitnější umělý kloub jako Slovenskem inspirovaná možnost platit třeba za léčbu banálních onemocnění, jako je rýma nebo zubní kaz (náklady na ně jsou malé, ale vzhledem k velkému počtu nemocných ukrajují velký díl peněz). Na rozdíl od svých slovenských kolegů chce ministr Kubinyi stanovit horní hranici, nad kterou by už pacient platit nemusel. Strop ale ministr neurčil s tím, že je to politické rozhodnutí, které čeká na jeho nástupce.
Dvouletá nuda
Reformní vizi je ale třeba vytknout, že nepočítá s trhem. Rozhodující slovo, pokud jde o síť nemocnic a ceny péče, by stejně jako dosud měl mít úředník, a ne zdravotní pojišťovny. Stát spolu s kraji bude rozhodovat o zápisu zdravotnických zařízení do sítě. Zároveň bude stát nadále zasahovat do dohadovacích řízení jednotlivých poskytovatelů a pojišťoven o cenách péče.
„V návrhu je několik nápadů, které jsou potřebné,“ říká bývalý ředitel pražské nemocnice Motol Pavel Vepřek, který se dnes reformou zdejšího zdravotnictví zabývá profesionálně jako expert a poradce. Konkrétně se mu líbí Kubinyiho idea o dostupných informacích o kvalitě péče a o zapojení občanů do odpovědnosti za část peněz, které systémem tečou. „Ale stát by měl zajišťovat jen nutnou solidaritu a hlídat dodržování pravidel,“ říká Vepřek. „Nic víc. Rozhodovat o síti zařízení a o cenách nemá.“
Kubinyiho návrh je za svobodných patnáct let teprve druhý dokument s ministerským podpisem, kterému se dá právem říkat reformní. Skutečná změna našeho zdravotního systému se odehrála naposledy začátkem devadesátých let za ministra Martina Bojara, který státní
zdravotnictví změnil na systém se zdravotními pojišťovnami. A soudě podle slov senátorky Heleny Rögnerové, o které se uvažuje jako o Kubinyiho nástupkyni v nové vládě, může být na dlouhou dobu také poslední. „Vážím si toho, že se ministr do věci pustil. Návrh přímých plateb pacientů je na sociálního demokrata opravdu revoluční a do budoucna to bez nich nepůjde,“ říká Helena Rögnerová. Zároveň ale zdůrazňuje, že ona sama by byla opatrnější. „Rozhodnost je dobrá vlastnost manažera. U politika nemusí být vždy výhodou. Ten by měl
nejdřív hledat shodu napříč politickým spektrem, a pak teprve přijít s konkrétními návrhy. Jinak se mu může stát, že proti svému návrhu vyvolá takovou averzi, že už se mu pak politickou shodu najít nepodaří.“ Sama by se v křesle ministra do žádných reformních návrhů
v tuto chvíli nepouštěla. „Dva roky jsou na to krátká doba,“ říká. „Ministerstvo má dost možností, jak systém zefektivnit i bez nových zákonů. Může například kontrolovat nemocnice, motivovat jejich ředitele, aby nedělali dluhy, rozhodovat, kam půjdou investice a
které léky a v jaké výši budou placeny ze zdravotního pojištění.“
Zdroj:Respekt - 31/04
Autor: Hana Čápová
-  -
|
| |
|
|
