Vítejte na ZDRAV.cz
  Hledat

Rozšířené hledání

  Menu
· Všechna témata
· Archiv
· Statistiky
  Přihlášení
Uživatelské jméno

Heslo

Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled...
  Uživatelské menu

  Bezcigaret.cz
Do nového dne
uh, uh, uh
s cigaretou
  Redakce
· Reklama
· Redakce
· Prohlášení
  Archiv html
· Adresář firem
· Zákony a vyhlášky
· Marketing pro zdraví
  Zdrav.cz

Přidat zdrav.cz
do Oblíbených položek

Ikona na Vaše stránky
www.zdrav.cz

Zdrav.cz
jako Výchozí stránka

Čtvrtek, 23.Září 2004 Články 

Identifikační karta pojištěnce, kterou se má občan prokazovat při návštěvách u lékaře je předmětem právě probíhající veřejné diskuse.
Nepřeberné množství více či méně relevantních argumentů o vhodnosti, nevhodnosti, přednostech i rizikách použití „identifikátoru“ zastírá hledání odpovědí na zásadní otázky: „Komu zavedení identifikátoru nejvíce prospěje?“ a „Kdo ho nejvíce potřebuje?“ Tyto dílčí otázky by měli vyústit v odpověď na otázku: „Kdo to všechno zaplatí?“

Posláním identifikátoru je uchovávat a zprostředkovávat údaje. Podle toho komu údaje slouží pak logicky odvozujeme zainteresovanost jednotlivých subjektů na jeho využití a taky financování. Jako je však z diskuzí a prohlášení hlavních zúčastněných aktérů zjevné; jedná se zde o dvojí povahu údajů, které by měl identifikátor obsahovat.

Údaje sloužící potřebám zdravotních pojišťoven
Údaje o pacientech, poskytovatelích zdravotnických služeb a taky o výkonech, o předepsaných lécích a jejich spotřebě sbírají zdravotní pojišťovny. Slouží jim k evidenci a pro vyhodnocování hospodaření a také jako podkladový materiál pro analýzy nejrůznějšího druhu. Jsou tedy denním chlebem pojišťoven protože reflektují jejich podnikání. To jak se vypořádají se sběrem, tříděním, vyhodnocováním a archivací dat je jejich starost. Musí si proto při zavádění identifikátoru uvědomit, že požadavek na spolufinancování ze státního rozpočtu, které Všeobecná zdravotní pojišťovna požaduje, je přehnaný. Jedná se totiž o financování vnitřního systému evidence klientů pojišťoven. Je to obdobné jako kdyby pojišťovny fakturovali například náklady za úklidové služby svých prostor ministerstvu. Při této, obsahově užší verzi identifikátoru, pojišťovny neoprávněné požadují spoluúčast státu, poskytovatelů nebo pacientů. Celých 100 % nákladů by měly nést pojišťovny samotné.

Údaje týkající se zdravotního stavu – zdravotnická dokumentace
Jiná situace nastává pokud by součástí identifikátoru měla být i dokumentace týkající se zdravotního stavu občana. Například ve formě v jaké je resp. byla (už není povinná) zaznamenávaná do zdravotních karet u obvodních praktických lékařů. Údaje ze zdravotnické dokumentace slouží lékařům a jsou zaznamenávány také ku prospěchu pacienta. Podle záznamů v dokumentaci je lékař schopný rychleji a přesněji určit diagnózu, volit postup léčby. Je tedy v zájmu ošetřujícího lékaře aby měl k dispozici pacientovu zdravotní dokumentaci. K tomu by měl přispět tím, že z vlastních zdrojů vytvoří předpoklady pro fungování elektronického systému zdravotní dokumentace ve své ordinaci – PC, Internet, čtečka karet. Nejedná se vůbec o přehnaný požadavek. Každý podnikatel pracující s hotovostí musí mít registrační pokladnu pro evidenci hotovosti, stejně tak lékař pracující s pacienti by měl mít zařízení sloužící k evidenci pacientů a lékařských úkonů, které provedl. Pochopitelně, že tato zařízení musí hradit z vlastních prostředků.
Pacient by se měl účastnit na nákladech, konkrétně v procesu editace nových záznamů alespoň symbolickou částkou (navrhuji max. Kč 5,- za jednotlivou editaci). Tím, že pacienti přispějí na chod informačního systému, dostane se jim kvalitnějších a adresnějších služeb.

Právě zahrnutím zdravotní dokumentace (jejího vedení, editace a archivace) do identifikační karty pojištěnce se rozšiřuje pole zájmu o identifikátor taky na poskytovatele (lékaře) a samotné pacienty. Tím identifikátor nabírá na váze jako potenciální veřejný zájem a aspiruje na finanční prostředky z veřejného rozpočtu.

Finanční podpora projektu (byť by i prokazatelně splňoval kriteria naplňování veřejného zájmu) ze strany státu je krajně nepravděpodobná. Zejména když současná vláda jasně deklaruje úmysl v nejbližších dvou letech šetřit. Podle projektu IZIP by přitom celá ČR měla být pokryta identifikátorem do roku 2006.
Ministryně Emmerová zdravotní dokumentaci považuje za potřebnou a užitečnou – úplně však podle jejího názoru postačí pokud bude vedena v papírové formě, tak jako je tomu ve většině případů dosud. Proti elektronické verzi argumentuje vysokou finanční náročností na zavedení a provoz a také nedostatečným zajištěním bezpečnosti údajů před zneužitím.
Rovněž od ministra financí Sobotku se nedá očekávat že v nejbližších dvou letech státními zdroji podpoří miliardovou investici do technologie bez které se Česká společnost jistě zatím obejde.

VZP, která projekt elektronického identifikátoru od začátku podporuje, bude muset počítat s tím, že jejich dobrá vůle spojit identifikaci klientů s jejich zdravotní dokumentací proběhne pro obecné blaho za prostředky pojišťovny. Pokud se tak nestane, nově zaváděný identifikátor bude nejspíš obsahovat jen nevyhnutné údaje o pojištěnci bez jeho zdravotní dokumentace.
23.9.2004
Autor:Peter Kokavec, Institut zdravotní politiky a ekonomiky


- Vytisknout stránku -

  Související odkazy
 Více z Tématu - Články