Vítejte na ZDRAV.cz
  Hledat

Rozšířené hledání

  Menu
· Všechna témata
· Archiv
· Statistiky
  Přihlášení
Uživatelské jméno

Heslo

Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled...
  Uživatelské menu

  Bezcigaret.cz
Do nového dne
uh, uh, uh
s cigaretou
  Redakce
· Reklama
· Redakce
· Prohlášení
  Archiv html
· Adresář firem
· Zákony a vyhlášky
· Marketing pro zdraví
  Zdrav.cz

Přidat zdrav.cz
do Oblíbených položek

Ikona na Vaše stránky
www.zdrav.cz

Zdrav.cz
jako Výchozí stránka

Středa, 15.Prosinec 2004 Články 

Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejnil 8. prosince data o vývoji nemocnosti v ČR za uplynulých 14 let. Celospolečenská roční ztráta z pracovní neschopnosti byla za rok 2002 vyčíslena ČSÚ na neuvěřitelných 82,2 mld. Kč. Za uplynulých 14 let klesl počet těch osob, které se pojistily proti nemoci, a to přibližně o jeden milion. Ročně téměř o 1,6 %.


Čím je to způsobeno? Jednak tím, že vzrostla nezaměstnanost (ze 40 000 na přibližně půl milionu), ale také tím, že se zvýšil počet studentů, kteří se nepojišťují. Dále i tím, že se lidem s živnostenským listem v roce 1994 umožnilo, aby se nemocensky pojišťovali pouze dobrovolně. Dnes je tak pojištěný přibližně jen každý třetí živnostník.
Počet nahlášených pracovních neschopností za rok se za posledních 14 let se průměrně každoročně snížil o 1,1 %. V roce 1989 tak ještě na sto pojištěných osob bylo 101 hlášených pracovních neschopností, kdežto v roce 2003 už jen 81,7. Jako důvod pracovní neschopnosti byly čím dál méně úrazy a čím dál více nemoci.
Výrazně jiné hodnoty byly spočítány u OSVČ. Pravděpodobně platí, že si živnostníci nemohou nemoc jen tak lehce dovolit, neboť na 100 pojištěných živnostníků připadlo v roce 2003 34,6 nově hlášených případů pracovní
neschopnosti. Naopak u zaměstnanců v soukromém sektoru tato hodnota všeobecně činila 91,5!
Ještě v roce 1989 činila průměrná doba pracovní neschopnosti 17,1 dne, v roce 1990 už vzrostla na 18,39 dne (tj. o 7,5 %) a v roce 2003 na 30,45 dne. Délka pracovní neschopnosti se tak za uplynulých 14 let prodlužovala průměrným tempem 4 % ročně.
Nejvýrazněji se prodloužila doba pracovní neschopnosti u těhotných a rodících matek a matek v šestinedělí, v průměru z 44,1 dne v roce 1990 na 90,5 dnů v roce 2003. Ženy ovšem i všeobecně stonají o půl dne déle než muži.
Delší je i pracovní neschopnost v soukromém sektoru než ve státním, a to o celých 3,5 dne. Výjimkou jsou zaměstnanci zahraničních firem, kteří se uzdraví v průměru o 4,3 dne rychleji než ti, co pracují pro českého zaměstnavatele. Nejdéle se léčí OSVČ - v průměru 45,9 dnů. Což v porovnání s celorepublikovým
průměrem znamená téměř o dva týdny delší pracovní neschopnost.
Průměrné procento pracovní neschopnosti vyjadřuje, jak velký podíl tvoří dny pracovní neschopnosti na
celkovém počtu dnů, které by byly odpracovány, pokud by byli všichni pojištěnci práce schopni. Neboli počet dnů pracovní neschopnosti vydělíme počtem celkové pracovní doby všech pojištěnců.
Od roku 1970 do roku 1989 byl tento ukazatel stabilní a pohyboval se kolem 4,5 - 5 %. Od roku 1990 však došlo k jeho značnému zvýšení - z 4,8 % na 6,8 %. Neboli z každých 100 pracovních dnů se kvůli pracovní neschopnosti neodpracuje v průměru téměř 7 dnů.
Z uvedených hodnot vyplývá, že v průměru ze 100 dnů se mohlo v roce 1990 využít o téměř 2 dny více. Přičemž u žen je tato hodnota v průměru o 1,3 pracovního dne vyšší než u mužů (7,4 ku 6,1). Velké rozdíly byly i mezi soukromým sektorem, kde se pohybovalo průměrné procento pracovní neschopnosti ve výši 7,957 %, OSVČ
(4,351 %) a veřejným sektorem (5,516 %).
Výrazně vyšší byla hodnota průměrné pracovní neschopnosti v některých oborech naší ekonomiky. Například v odvětví, které se zabývá úpravou usní, se průměrně neodpracovalo ze 100 pracovních dnů téměř 12. V oděvním průmyslu pak 10,56. Nejlépe dopadlo v tomto srovnání školství (4,5) a peněžnictví (4,5). Podle krajů na tom byl v případě tohoto ukazatele nejhůře Moravskoslezský kraj (8) a nejlépe Praha (5).
Další zajímavostí je i to, že například loni bylo každý den v průměru téměř 302 tisíc lidí nemocných, zatímco v roce 1990 263,5 tisíce.
Nesporným fakt je i to, že se pracovní neschopnost v uplynulých 14 letech vyvíjela podle toho, jak byla zákonem upravena. V roce 1993 byla například zavedena úprava, kvůli které se nemocenské dávky vypočítávají z hrubé mzdy a vyplácejí se za jednotlivé dny neschopnosti. Kdo by se tedy uzdravil v pátek, když může být nemocný do neděle a dostat nemocenské dávky? Možná že i tyto dva dny způsobily růst uvedené hodnoty průměrné pracovní neschopnosti z 4,8 na 6,8 %.
Důkazem pro takové tvrzení jsou i změny, které nastaly po upravení podmínek vyplácení nemocenských dávek z počátku letošního roku. Jen za první pololetí se snížilo průměrné procento nemocnosti (viz výše) z 6,8 % na přibližně 5,8 %, čímž klesly i výdaje na výplatu dávek nemocenské - o 17 %. Uvidíme, jak se změní nemocnost, pokud bude schválen nový zákon o nemocenském pojištění...
Z uvedených šetření vyplynulo, že s růstem příjmu, klesá i pracovní neschopnost. Je to dáno především tím, že berete-li vysoký příjem, nemocenské dávky vám ho v případě pracovní neschopnosti jistě nenahradí.
Další roli sehrává i nejistota, se kterou se mnoho lidí ve svém zaměstnání setkává. Hrozba propouštění může být toho příkladem. Takové krizové momenty lze pracovní neschopností z části i vyřešit. To znamená, že řada lidí je práce neschopna i z jiných než "zákonných důvodů". ČSÚ spočítal, že právě tato "spekulující" skupina pojištěnců prohloubila celospolečenskou ztrátu z pracovní neschopnosti jen za rok 2002 o 26,8 mld. Kč.
I z mezinárodních srovnání vyplývá, že v ČR není s nemocenským pojištěním vše v pořádku, neboť průměrné procento pracovní neschopnosti dosáhlo téměř nejvyšších hodnot. A to dokonce vyšších, než byly zaznamenány ve Švédsku, pověstném svou solidaritou.
10.12.2004
Zdroj: Český statistický úřad/Měšec.cz


- Vytisknout stránku -

  Související odkazy
 Více z Tématu - Články