 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Jak je to s léky
|
a jejich zdražování píše velmi pěkně v Britských listech Ivan David. Od té doby co se změnily počátkem roku ceny léků, je to první (a zřejmě i poslední) přehledný rozbor nově vzniklé situace. Autor vysvětluje pojmy spoluúčast, doplatek a celé to mediálně prezentované „zdražení léků“. Celý text originálního článku následuje
"Zdražené" léky a "spoluúčast"
Ivan David
Média jednohlasně odsoudila ministryni Emmerovou za "zdražení léků". Tatáž média a titíž povrchní komentátoři zatracují tutéž ministryni proto, že se brání zavádění "spoluúčasti ve zdravotnictví". V prvním případě litují chudáky pacienty s nízkými důchody, kterak se po jedené návštěvě lékárny vypotácí zcela ožebračeni. Vždyť přece ti většinou staří a nemocní lidé zaslouží po své celoživotní práci podporu a pochopení a od ministryně se jim dostává jen ústrků! V druhém případě označují titíž novináři tytéž pacienty za líné a práce se štítící individua zneužívající štědré pomoci státu, bezdůvodně polykající léky a stále obtěžující lékaře zbytečnými návštěvami.
"Ekonomičtí odborníci" vyjadřující se v TV k libovolnému světovému problému dospěli k názoru, že nejlepším postupem proti těmto parazitům bezuzdně vysávajícím poctivě pracující podnikatele je trest. Nejlepším způsobem odrazení od vyhledávání lékařské péče je pokuta. Protože jsou neužiteční a na zdravotní péči nepřispívají (co bylo, bylo), nazvali experti tuto finanční sankci "spoluúčastí". Jistě by bylo možné k odrazení pacientů používat třeba bolestivého elektrického šoku, ale všechno se prý dá vyjádřit penězi. I "politickému analytikovi" a bývalému poradci bývalého premiéra Špidly Lukáši Jelínkovi se postup zdá "logický". Asi o tom po večerech přemýšlel.
Také ODS kritizuje vládu za nízkou spoluúčast (nemění se od dob vlád ODS), ale také za vysoké nehumánní doplatky za léky (taktéž přežitek Klausových vlád), zatímco humánně prosazuje větší "úlohu" pacienta - při placení. Jak je to dlouho, kdy se funkcionáři ČSSD zaklínali odmítáním "spoluúčasti"?. Teď si premiér Gross najal Martina Jahna, aby ji
prosazoval. Jistě to přispěje k věrohodnosti ČSSD.
A teď vážně
Pojem "spoluúčast" je demagogický, protože se pacienti "spoluúčastní" tím, že jsou pojištěnci. Buď platí jako zaměstnanci nebo zaměstnavatelé nebo je za ně plátcem stát (prostřednictvím daní), protože platili v minulosti, budou platit v budoucnosti, nebo platit nemohli a nemohou.
Naproti tomu označení "doplatek" je korektní. Použití "doplatků" je obecně nejen zcela správné, ale i nevyhnutelné. Ceny léků a zdravotnických prostředků totiž stanoví trh. V případ této specifické komodity se tržní cena tvoří zvláštně. Užitnou hodnotu totiž spotřebitel těžko posoudí. Rozhoduje se v tísni, ale hlavně za něj rozhoduje lékař, který má "informační převahu".
Za kolik je schopen a ochoten nakoupit léčiva z povinného pojištění, o tom rozhoduje stát. Nemůže přistoupit na zaplacení libovolné ceny. Tím by ceny vyhnal do závratné výše. Musí udržet výdaje v rozumných mezích. Aby to dokázal, musí stlačovat ceny a nakupovat přiměřeně možnostem. Podle zákona a ministerské vyhlášky se z pojistného hradí v každé definované kategorii nejméně jeden lék. Zákon garantuje, že pacienti mohou mít léčení na slušné úrovni bez doplatků. Jestliže nemohou z vážných důvodů užívat léky plně hrazené a nevyhnutelně potřebují lék, který je s doplatkem, pak po schválení revizním lékařem pojišťovna hradí v plné výši i lék, který je jinak s doplatkem.
Jestliže tedy pacient za léky doplácí, je to výhradně proto, že se mu lékař rozhodl ordinovat léky, které pojišťovna plně nehradí. Jediná cesta, jak donutit výrobce ke snížení ceny léků, je snížení limitu pod nímž hradí cenu pojišťovna. Jakmile totiž pacient doplácí byť jen minimální doplatek, snižuje to dramaticky spotřebu a tedy odbyt. Protože marže distributorů a lékáren je procentní částí ceny, vydělávají distributoři a lékárny více na dražších lécích. Výrobci se proto snaží snížit cenu pod stanovený limit úhrady. Jakmile se pro takové snížení
rozhodnou, ihned to oznamují lékařům. Léčiva jsou z principu věci obecně vysoce ziskovou komoditou. Firma, která při vyjednávání tvrdí, že cenu snížit nemůže, často cenu sníží téměř okamžitě po snížení limitu úhrady. Více vydělávají firmy, které nabídnou lepší cenu za srovnatelnou kvalitu- a to je přece korektní a "tržní". Snížením limitů úhrady se přirozeně
zvýší doplatky. Léky se však "nezdraží“, jak tvrdí hloupí nebo prolhaní novináři. Při snížení úhrady má výrobce asi 4 možnosti- buď se smíří pravděpodobně s nižším odbytem při vyšších doplatcích, nebo sníží cenu pod limit úhrady, nebo se pokusí stimulovat odbyt "podporou prodeje" (odměňováním lékařů za to, že předepisují právě jejich produkt), nebo odejde z trhu.
O tom, jaký přípravek bude předepsán zásadně nerozhoduje pacient, ale lékař.
Bylo by korektní, kdyby lékař nabídl pacientovi předepsání plně hrazeného léku. Mohl by pacientovi doporučit jiný lék s tím, že by získal pacientův písemný "informovaný souhlas" s ordinací léku s doplatkem. Současně by mu potvrdil, že je nepravděpodobné, že by revizní lékař souhlasil s úhradou doplatku pojišťovnou.
Pacienti by pak bez vlastního dobrovolného souhlasu neplatili "doplatky". Jenže firmy vyrábějící léky "s doplatkem" by přišli o zisk a velmi mnozí lékaři o výhody plynoucí z "podpory prodeje".
Princip informovaného souhlasu pacienta s předpisem léku s doplatkem jsem vtělil do návrhu zákona o zdravotní péči. Vladimír Špidla tento návrh zákona zlikvidoval. Stáhl ho z připomínkového řízení a nechal škrtnout z legislativního plánu vlády. Takže trvá dosavadní praxe, kdy pacienti platí doplatky jako mourovatí, aniž by tušili, že by platit vůbec nemuseli.
Znovu jasně konstatuji, že nejsem vůbec proti doplatkům, naopak jejich existenci pokládám za nutnou a dokonce žádoucí - ale jen tam, kde jde o nadstandard.
Někteří novináři stále opakuji, že prý existuje někdo, kdo tvrdí, že je zdravotní péče zadarmo. Je to zřejmě lež, nikoho takového neznám, o nikom takovém jsem neslyšel. Tito novináři obvykle naznačují, že "bezplatné" poskytování péče znamená, že péče nic nestojí. Nikoli. "Bezplatné" znamená garantované z veřejného pojištění bez doplatku.
Pacienti mají platit za všechno, co překračuje slušný standard zdravotní péče. Co je to "slušný standard" musí být předmětem politické dohody. Ke zhoršování standardu zdravotní péče není sebemenší důvod, protože příjmy zdravotního pojištění stále dosti rychle rostou.
Přál bych si, aby lidé v ČR byli tak bohatí, aby si mohli dopřát (samozřejmě za přímou úhradu) to, co nepotřebují, jen jim to zpříjemní život v průběhu léčení. Pak soukromé výdaje porostou, aniž by to bylo provázeno snížením standardu garantovaného z veřejného zdravotního pojištění.
Úporná snaha ODS snížit standard z veřejného pojištění garantované zdravotní péče je motivována zájmem komerčních pojišťoven rozšířit prostor pro komerční pojištění a snížit pojistné. Snížení sazby zdravotního pojištění by ovšem znamenalo snížení příjmu poskytovatelů zdravotních služeb, výrobců léků, zdravotnických prostředků, distributorů a snížení dostupnosti zdravotní péče. Zhoršil by se zdravotní stav populace, protože chudí by se přímo placené péče zčásti vzdali.
14. 1. 2005
Zdroj: Britské listy
Autor: Ivan David, bývalý ministr zdravotnictví
-  -
|
| |
|
|
