 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Vývoj léků za nás platí Američané
|
a to se také projevuje v enormních nákladech na  zdravotnictví v USA. Pacienti z ostatních zemí budou patrně dále využívat výsledků amerického výzkumu a vývoje, ovšem se zpožděním. Evropě se totiž nikdy nepodaří dohnat americký náskok ve výzkumu a vývoji léčiv, pokud neodstraní regulaci cen. To je hlavní poslání článku „Levná drahota“ Pavla Kohouta,ekonoma PPF. Zajímavý text, který zveřejnil poslední RESPEKT přetiskujeme v celém rozsahu.
Levná drahota
Proč výdaje na léky musí růst
Lidé mají k výdajům na zdravotnictví pozoruhodný přístup. Na jedné straně každý řekne, že dobré zdraví je k nezaplacení. Na druhé straně velká část českých občanů za žádných okolností nechce slyšet o tom, že by se za zdravotní péči mělo platit. Lidé vyžadují prvotřídní péči, a to zdarma. Nejde ostatně o typicky českou specialitu. Náklady na zdravotnictví rostou na celém světě. Pacienti nejvíce vnímají růst nákladů prostřednictvím růstu cen léků. Ty totiž bývají částečně hrazeny přímo i v zemích, kde je péče zdarma, například v České republice nebo Velké Británii.
V Kanadě je ráj
Spojené státy mají nejdražší léky na světě. Například kanadské léky jsou mnohem levnější než americké. Dokonce i léky vyrobené v USA se v Kanadě prodávají za mnohem nižší ceny. Třeba Tamoxifen, pravděpodobně nejlepší dostupný lék na rakovinu prsu, stojí 360 dolarů (měsíční dávka). Podobný lék v Německu má cenu 60 dolarů. Do USA však nelze léky legálně dovážet ve velkém. Důvodem je ochrana domácího trhu. V důsledku drahých léků stojí americké zdravotnictví 15 % ročního hrubého domácího produktu. V zemích západní Evropy činí výdaje na zdravotnictví typicky 6 až 10 % HDP. Američané platí za stejné léky o 75 % více než Kanaďané a o 108 % více než Francouzi.Na první pohled vypadá tato situace jako triviální příklad škodlivosti obchodních bariér: nesvobodný obchod vede k omezení konkurence a zákonitě k vysokým cenám. Věc je však složitější. Na první pohled je viníkem vysokých cen americká vláda. Proč jsou však ceny léků mimo USA vesměs levnější? A proč takový propagátor liberální ekonomie, jakým je Milton Friedman, v roce 2003 inicioval otevřený dopis americkým zákonodárcům, aby nepovolili dovoz léků z Kanady?Na obě otázky existuje snadná odpověď: protože téměř ve všech zemích světa jsou ceny léků předmětem státní kontroly. Kanaďané platí za léky méně nikoli díky lépe fungujícímu trhu, ale díky existenci úřadu, který ceny reguluje. Situace tedy v mnohém připomíná dům s regulovaným nájemným: jeden nájemník platí 12 000 korun měsíčně, ostatní šestinu této částky. „Tržní“ nájemník nese výrazně nadprůměrné břemeno nákladů na údržbu domu. Obdobně americký pacient se nadstandardní mírou podílí na nákladech na výzkum a vývoj nových léků. Na oplátku má ale rychlejší přístup k moderním lékům a diagnostickým metodám. Ekonom Frank R. Lichtenberg z University of Columbia ve svých výzkumech ukázal, že v průběhu let 1960–2000 vzrostla průměrná doba života Američanů z 69,7 roku na 76,5 roku, přičemž hlavním motorem růstu byly právě vynálezy v oblasti farmacie. Náklady na výzkum a vývoj v tomto odvětví jsou pro prodloužení života zhruba osmkrát efektivnější než náklady vynaložené na klinickou a lůžkovou péči.
Kopie nám nepomůže
Naskýtá se tedy otázka, zda by nebylo lepší spoléhat se více na generická léčiva. Jde o kopie dražších léků, které již nejsou po několika letech patentově chráněny, a jsou tudíž mnohem levnější. Toto je ostatně cesta, která má velkou podporu na ministerstvech zdravotnictví v mnoha zemích, včetně České republiky. České ministerstvo zahraničí se před časem pokoušelo prosadit zkrácení patentové ochrany, aby moderní léky byly dříve cenově dostupné.Jenomže tato zdánlivě „levná“ cesta má svá úskalí. Kdyby všechny země (včetně USA) omezily zisky farmaceutických společností, jak to činí Evropa a Kanada, znamenalo by to mnohem méně inovací. „Nyní celý svět zdarma získává z pokroku v oblasti zdravotnictví, který je z větší části tažen ziskovým americkým trhem,“ uvádí Kenneth Rogoff, profesor ekonomie z Harvardovy univerzity. Americká dominance je skutečně zřetelná: 63 % vědeckých prací z oblasti biofarmacie pochází z USA, 25 % z Evropy a 7 % z Japonska. Sedm největších evropských farmaceutických společností vydává na výzkum a vývoj jen asi desetinu prostředků ve srovnání s americkými firmami. Během 90. let připadalo 75 % licencí v oblasti farmaceutických technologií na americké firmy, 12 % na Velkou Británii, 4 % na Německo a 4 % na ostatní evropské země.Kdyby ceny léků v USA byly regulovány podobně jako v Evropě, zdroj peněz by vyschl a vývoj by se zpomalil – s nepříznivými důsledky nejen pro Spojené státy, ale i pro zbytek světa. Kanada v důsledku cenových regulací vydává na výzkum a vývoj léčiv jen asi 1 % prostředků ve srovnání s USA. Kanadský příspěvek k inovacím ve farmaceutickém průmyslu je pak pochopitelně zanedbatelný.
Geny přicházejí
V současnosti je farmaceutický průmysl teprve na počátku revoluce. Například chronická myeloidní leukémie, na niž dříve platila jen transplantace kostní dřeně, je dnes již léčitelná za pomocí genové terapie. Pacienti v pozdní chronické fázi, kterým je podáván lék Gleevec, přežívají z 91 %. To je však jen začátek. Byl schválen první lék využívající nanočástice. Rýsuje se možnost distribuovat účinnou látku na úrovni jednotlivých buněk anebo napojit neurony přímo na mikročipový implantát. Vývoj těchto léčebných postupů bude samozřejmě nesmírně drahý. Někdo jej bude muset zaplatit – ten „někdo“ budou zřejmě američtí pacienti. Pacienti z ostatních zemí budou patrně dále využívat výsledků amerického výzkumu a vývoje, ovšem se zpožděním. Evropě se totiž nikdy nepodaří dohnat americký náskok ve výzkumu a vývoji léčiv, pokud neodstraní regulaci cen.
Zdroj: Respekt - 07/05
Autor: Pavel Kohout, ekonom PPF
-  -
|
| |
|
|
