 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Jak s volně prodejnými léky
|
Jedním z navrhovaných opatření, jak zlepšit  financování zdravotnictví, je zrušit úhradu ze zdravotního pojištění volně prodejných léků, které jsou zároveň na lékařský předpis. Na první pohled se zdá logické, že tím naše zdravotnictví ušetří, neboť pacienti pro ně nebudou chodit k lékaři, ale do lékárny, píše PharmDr. Josef Suchopár v Právu. Ale bude tomu tak doopravdy?
Již v 80. letech v řadě vyspělých zemí bylo navrhováno vyřadit z úhrady ze zdravotního pojištění volně prodejná léčiva. Tento zásah dostal dokonce i jméno - „OTC switch“ a očekávaly se od něj značné úspory. Země, které tento návrh realizovaly, však zjistily, že náklady na léky paradoxně vzrostly. Proč k tomu došlo?
Lékaři, kteří nechtěli přijít o své pacienty, vycházeli vstříc jejich přáním předepsat na jejich chorobu hrazený lék. Lékař pacientovi totiž neřekne: „Máš chřipku, běž si do lékárny koupit acylpyrin.“
Když byla v Portugalsku nebo Irsku zrušena úhrada na levné léky typu acylpyrin a paralen (který obsahuje paracetamol), začali lékaři na snížení horečky u banálních nachlazení předepisovat dražší léky, které na horečku a bolesti zabírají.
A je třeba upozornit, že volně prodejné léky jsou mnohem levnější než léky vázané na předpis: v 15 vybraných zemích EU stojí jedna dávka volně prodejného léku 0,239 eura, kdežto léku vázaného na předpis 1,775 eura.
K podobnému scénáři by jistě mohlo dojít i v Česku. U nás stojí jedna dávka volně prodejného léku 7krát více než léku vázaného na recept a lékaři se též snaží vyhovět pacientům podobně jako v jiných vyspělých zemích. Takže by se mohlo stát, že po zrušení úhrad levných volně prodejných léků by pacient nedostával na bolesti kloubů paracetamol (cena jedné tablety 0,823 Kč), ale dražší tramadol (2,61 Kč), diklofenak (1,80 Kč) nebo valdekoxib (dokonce 49,69 Kč za jednu tabletu).
Podobné paradoxy lze předpovědět při léčbě nachlazení a dalších běžných banálních nemocí. Kvalita péče by se tímto nezvýšila, utratili bychom více peněz za stejnou službu, což lze považovat za poněkud nešťastné.
Z výše uvedeného vyplývá, že spoluúčast pacientů a především zlepšení jejich motivace je třeba realizovat promyšleně a systémově.
Nebo bude Česko sloužit ostatním jako další odstrašující příklad, jak se při regulaci nákladů na léky postupovat nemá?
18.4.2005
Zdroj: Právo
-  -
|
| |
|
|
