 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
O změnách v placení nemocenské
|
uvažuje ministerstvo financí. Diskutuje se o tom, že by zaměstnavatel platil první tři týdny nemoci. Delší pracovní neschopnost by pak hradil stát, tak jako tomu je dosud. Návrh je motivován tím, že firma si dokáže lépe než stát dohlédnout, zda je člověk nemocný, nebo se pomocí lékařského potvrzení snaží vyhnout práci.
Jiným důvodem pro předstírání nemoci může být například obava o ztrátu zaměstnání. Firma totiž nemůže propustit zaměstnance v pracovní neschopnosti. To, že dávky v nemoci platí stát také zneužívají zaměstnavatelé. Když nemají podnikatelé zakázky a nechtějí zaměstnance propustit ( to je dosti nákladné), pošle firma zaměstnance na nemocenskou, kterou platí stát.
"Mnohem účinnější by bylo najít cestu, jak zabránit tomu, aby lékaři neoprávněně vypisovali neschopenky. Bojím se, že mnoho zaměstnavatelů může na lidi vytvářet tlak, aby nemoci přecházeli. Tři týdny je hodně dlouhá doba," řekl odborový předák Milan Štěch.
Firmy lidem nemocenskou platí například v Německu, Velké Británii nebo ve Švédsku. Ve Švédsku, platí zaměstnavatel nemocenskou v prvních dvou týdnech (první den nemoci však člověk nedostává ani korunu). V následujících týdnech už osmdesát procent nemocenské financuje stát a jen zbývající část firma.
Švédové však tráví na neschopence téměř nejdelší čas ze všech Evropanů, přestože jsou podle statistik velmi zdravým národem, dožívajícím se vysokého věku. Uvedla to MF Dnes.
Zdroj: MF Dnes
Poznámka: Jistě by bylo nejlepší, kdyby vše zůstalo při starém a o délce nutné ke zvládnutí choroby a tedy i práceneschopnosti rozhodl lékař, který je k tomu jediný dostatečně kvalifikován. Jak se ale ukazuje, nelze se na taková rozhodnutí lékaře spoléhat. Podobné je to s předepisováním léků a také nákupem přístrojů a zdravotního materiálu. I zde se utrácí více než je přípustné (viz např. současné dluhy nemocnic). Ukazuje se tak zcela jasně, že lékaři v ČR nejsou zodpovědně schopni plnit hospodářské funkce, které z jejich velkých pravomocí vyplývají (vystavování receptů na léky, vystavování potvrzení o pracovní neschopnosti atp.). Pokud se má udržet dosavadní systém hrazení zdravotní péče, bude zřejmě nezbytné hledat mechanismy, jak omezit ekonomické důsledky rozhodování lékařů. Jedním z nich je například již fungující stanovení finančních limitů na léky.
-  -
|
| |
|
|
