 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Bývalý ministr zdravotnictví
|
Ivan David, poskytl rozhovor, ve kterém se vyjadřuje velmi kriticky k návrhům senátora Julínka na reformu zdravotnictví. Celý text rozhovoru pod názvem "Julínkovy nápady by poškodily skoro každého" následuje.
Rozhovor s bývalým ministrem zdravotnictví a nynějším ředitelem Psychiatrické léčebny Bohnice MUDr. Ivanem DAVIDEM, CSc.
* Pane doktore, vyjádřil jste se, že pravicové návrhy ODS jsou hrozbou pro české zdravotnictví. Je to tak?
Ne tak docela. Měl jsem na mysli konkrétně text, ke kterému se hlásí pan senátor Julínek a který je dnes oficiálním programem ODS. V demokratické společnosti je třeba hledat vyvážená řešení, neupřednostňovat některé skupiny obyvatel proti jiným. Jenže v pojetí většiny české pravice se demokracie scvrkává na ochranu soukromého vlastnictví, a to dokonce bez ohledu na jeho nabytí, zatímco například ochrana práva na rovný přístup ke zdravotní péči, která je jednoznačně demokratickým právem, je jim velmi na obtíž. Toto právo musí být i nadále zaručeno. Jenže zákon omezuje právo slovy »za podmínek, které stanoví zákon«. Jenže s ODS může »přijít zákon«, který »podmínky« stanoví tak, že rovné podmínky, anglicky »equity in health«, zůstanou jen na papíře.
* Kladete důraz na vyvážená řešení. Jsou vůbec možná?
Samozřejmě by možná byla. Podle mého soudu je prostor pro jednání s pravicí v dohodě na míře solidarity. Sám nepokládám za správné, aby se všichni složili na něčí přepychovou péči. Na druhé straně nemohu souhlasit s významnějším omezením solidarity. Někde uprostřed může ležet přiměřená míra solidarity, aby se nikdo v naší kulturně a hospodářsky vyspělé zemi nemusel bát, že se mu nedostane kvalitní péče - bez neúčelného komfortu. Julínkův návrh představuje nepřijatelný extrém. A navíc je to návrh naprosto nekvalifikovaný.
* Podle jakého kritéria?
Pan senátor zjevně neví, jak dnes zdravotnictví funguje, co a jak je financováno, jak jsou určovány ceny, a zřejmě ani neví, jaká je struktura výdajů a příjmů ve zdravotnictví v zahraničí. Návrh je nejen extremistický, ale i zoufale naivní. Například uvádí: »Systém je navržen tak, aby občanům poskytoval finanční zabezpečení v nemoci.« Autor zjevně neví, že nemocenské pojištění je pojištění sociální, a pokud by mělo být pojištění v nemoci hrazeno ze zdravotního pojištění, znamenalo by to velmi citelnou ztrátu na straně zdravotních výdajů.
* Možná by se dalo namítnout, že není důležité, z jakého zdroje se co hradí...
Je to zásadně důležité, protože o příjmy ze zdravotního pojištění se dělí poskytovatelé zdravotních služeb, výrobci a distributoři léčiv a zdravotních prostředků a dále jejich subdodavatelé, zprostředkovaně jejich zaměstnanci. Pokud by se platila ze zdravotního pojištění byť jen část nemocenského, muselo by se někde jinde.
* Co tedy pan senátor Julínek navrhuje?
Z celé jeho takzvané koncepce tvoří konkrétní návrhy jen 9 % textu, ostatní jsou hesla, politické proklamace, spílání současné vládě, sliby všeobecného blaha a sebechvála. Konkrétní návrhy by mohl nepozorný čtenář v záplavě slov přehlédnout. Především postuluje konkurenci pojišťoven, tedy jejich komercionalizaci. Předpokládá individuální smlouvy s každým pojištěncem, ten by si mohl vybrat z několika pojistných produktů. Předpokládá se existence minimálního balíku služeb v každém pojistném plánu. To by bylo tedy asi povinné, zbylá část nepovinná. Není jasné, zda by pojišťovna mohla vycházet při stanovení pojistného z individuálního rizika, ale asi ano, pak by staří a nemocní měli vyšší pojistné. Pokud by to tak totiž nebylo, pak by mladí, zdraví šetřili na pojištění a ve stáří by se bez ohledu na vzrůst rizik pojistili šířeji. Mladí by to udělali jen omylem. Nevyhnutelně by každý musel mít právo pojistit se u jiné pojišťovny jinak. To, že by výše pojistného musela být podle rizika, nám pan Julínek buď zamlčel, nebo to zoufale nedomyslel - jako ostatně celý návrh.
* Jaké by měl takový systém pojištění důsledky?
Různost produktů by znamenala obrovský růst nákladů na individuální sjednávání smluv a individuální čerpání včetně kontroly, zda pojištěnec dostává to, co podle své individuální smlouvy dostávat má, a naopak zda nedostává něco, co dostávat nemá. Tato kontrola by musela probíhat i na straně poskytovatelů péče. Komerční soutěžící pojišťovny by musely zabezpečit nábor pojištěnců. Samozřejmě by domácí pojišťovny za pár let vytlačila kapitálově silnější zahraniční konkurence. Ze svého zdravotního pojištění bychom financovali zisky třeba amerických nebo jiných akcionářů. Sjednávání pojištění, kontrola poskytování péče a úhrad i nábor jsou finančně velmi nákladné. VZP má režijní náklady 3 %, při komerčním pojištění by narostly na 20 %, protože čeští úředníci jsou levní, v USA je to kolem 30 % výdajů, které se odkloní z hrazení zdravotní péče do režijních nákladů a zisků majitelů pojišťoven. Samotné zdravotnictví by jenom z tohoto důvodu dostávalo o nějakých 20-30 % méně. K tomu je potřeba přičíst fenomén »ztracené generace«. Jistá část populace sice celý život platila pojištění a předtím daně - a najednou by ztratili nárok a museli by platit znova. K této generaci bych patřil já a ovšem i Julínek.
* Znamená to, že když by byl podstatně snížen rozsah solidárně poskytované zdravotní péče, bylo by stejnou měrou sníženo zdravotní pojistné?
To právě ne! Julínek tvrdí, že pojistné by se vybíralo »podobně jako dosud« a »přerozdělovalo na osobní účty«. Z textu a přiložených schémat lze dovodit, že podle volby pojištěnce by část byla užita pro zdravotní pojištění minimálně v rozsahu povinného minimálního pojištění včetně »spoluúčasti« a »ušetřený zůstatek může být vybrán a použit pro jiné soukromé účely, ponechán na účtu jako záloha pro další nečekané zdravotní potřeby, převeden na osobní zdravotní účet rodinných příslušníků«. A také se prý bude moci dědit - zřejmě po příbuzných, kteří zemřeli zdraví. Pan Julínek vymyslel, jak naložit se »zůstatkem«, ale nevymyslel, co se stane, bude-li pojištěnec vážně nemocen a »osobní účet« vyčerpá třeba kupodivu na zdravotní účely. Patrně buď rozprodá majetek, bude-li mít jaký, a pak zemře dále již neléčen, protože autor, jak sám říká »vnímá zdravotnictví jako běžný sektor ekonomiky«. Pan Julínek ve svých litaniích sebechvalných hodnocení tvrdí, že jeho systém je, cituji: »otevřený a pružný, schopný vyrovnat se s ekonomickou nerovnováhou bez destabilizujících krizí«. Ve skutečnosti by realizace »Julínkovy reformy« měla za následek rychlé zhroucení zdravotnictví. Zatímco dnes je rozdíl mezi výdaji zdravotních pojišťoven a jejich příjmy asi 5-6 %, což se projevuje na zpožďování plateb zdravotnickým zařízením, při realizaci nápadů pana Julínka by komerční pojišťovny tvořily zisk, který by byl odkloněn od zdravotních služeb. Podle střízlivých odhadů by mohl tvořit řekněme 10 %, k tomu je třeba připočítat zvýšené režijní náklady pojišťoven, které by jistě přesáhly 10 %. Pokud by se mladí a zdraví pojišťovali nízko přiměřeně svému riziku a mladistvému optimismu a »zůstatek« na účtu využili podle vlastního uvážení na nezdravotnické účely, připusťme, že by takové využití mohlo dosáhnout 10 %, zvláště když uvážíme, kolik lidí se u nás zadlužuje, aniž by byli schopni splácet. Co udělají, když jim »zbudou« peníze na »osobním účtu«? Hrubým odhadem by ubylo asi 30 % výdajů na zdravotní péči. Nevím, kolik zdravotnických zařízení by přežilo takový pokles příjmů. Nejdříve by se začalo šetřit na největší položce - na mzdách. Po propouštění by pokračovalo snižování mezd a nahrazování domácích pracovníků cizinci z chudých zemí; zdravotníci prchající ze Slovenska před tamní »reformou«, to je jen začátek. Nejhůř by dopadli nemocní pojištěnci. Potkávali by se s krachujícími a zoufale na všem šetřícími zdravotnickými zařízeními. Měli by nárok na podstatně menší rozsah zdravotní péče než dosud, méně péče za více peněz jako na Slovensku, kde už pravicová reforma od ledna probíhá.
* Myslíte, že má pan Julínek skutečně vážný úmysl svůj návrh realizovat v plném rozsahu?
Pan Topolánek možná tuší, že je důvod k pochybnostem, už dal zpátečku a v rozhovoru pro Český rozhlas pánům Nováčkovi a Pokornému tvrdil, že Modrá šance je prý určena pro vnitřní diskusi ODS a debatu odborníků. Myslím, že ODS měla vnitřně diskutovat dříve, než pověřila pana Julínka úkolem, na který zjevně nestačí. Tento elaborát není na takové výši, aby stál odborníkům za vážnou debatu. Absolvoval jsem veřejnou diskusi Julínkových fámulů se zdravotnickými odborníky z praxe a Julínkovi »experti« nebyli schopni věcně zodpovědět ani elementární dotazy. Jestliže by podle výmluvy pana Topolánka v Českém rozhlase byla Modrá šance jen diskusní materiál a nemáme ho brát moc vážně, co tedy ODS hodlá dělat, pokud by opravdu vyhrála volby? Na soudnost voličů se spolehnout nedá. Mnozí dají modrým šanci už tím, že k volebním urnám nepřijdou. Odpovědným občanům doporučuji Modrou šanci jako povinnou četbu, jakou měla být před třemi čtvrtstoletími koncepce Mein Kampf. A také bych silně doporučoval pohled na Slovensko, kde v pravicové vládě ministr Zajac realizuje jen o něco méně nebezpečné nápady.
* Kdybychom chtěli srovnat Modrou šanci se slovenskou reformou ministra Zajace...
Srovnávat je můžeme z různých hledisek. Podobné jsou v tom, že na nich mají profitovat pojišťovny. Na Slovensku byly pojišťovny změněny v akciové společnosti. Do slovenské VZP a jejich pojišťovny pro vojáky, policisty a železničáře zatím nemá vstupovat soukromý kapitál. Do zbývajících tří pojišťoven soukromí akcionáři vstoupili a určitě vstoupí i do těch státních, a to formou kapitalizace pohledávek. Podobně i do nemocnic vstoupí dodavatelé kapitalizující pohledávky a současně garantující příští odbyt a zisk. Pan dr. Julínek nikde netvrdí, že chce mít ze zdravotních pojišťoven obchodní společnosti, ale jasně to vyplývá z jeho návrhu. Ty vznikají přirozeně proto, aby tvořily zisk. Nikdo je nedonutí, aby ho reinvestovaly právě do zdravotnictví. Obě reformy jsou si podobné tím, že počítají se sankcemi pro pacienty. Tzv. spoluúčast je má odradit od vyhledávání zdravotní péče. Proti reformě ministra Zajace protestovali předem nejen odboráři a zdravotnické komory, ale dokonce i výrobci a distributoři léků a zdravotnických prostředků. Pacientské organizace jsou na Slovensku slabé jako v Čechách a poslanci, kteří by měli hájit veřejný zájem, většinou hájili soukromé zájmy finančních skupin, které stály za privatizací. Dnes už je slovenská vláda nucena přiznat v reformě chyby, i když je bagatelizuje jako potíže růstu, které budou jistě překonány. A to po pouhých šesti měsících! Za tu dobu byly slovenské zákony 3x zásadně novelizovány. Chceme právě na to navazovat? Na Slovensku se neprovádí individualizace pojistných plánů, které do pojištění zavedou zmatek a systém prodraží.
* Používáte budoucího času místo podmiňovacího způsobu.
Asi jsem se do toho vžil... Je třeba si představit, co by se stalo, kdyby byly Julínkovy návrhy realizovány. Samozřejmě je třeba dělat vše pro to, aby ODS nevyhrála a návrhy se nerealizovaly. Budemeli si říkat, že to nějak dopadne, dopadne to špatně. Dnes je Slovensko jedinou zemí, kde se povinné pojištění přesměrovalo rovnou do privatizovaných fondů. Česká republika by Slovensko následovala.
* V Čechách už z iniciativy ODS dochází k přeměně kraji zřizovaných nemocnic na obchodní společnosti. Jaké to bude mít důsledky? Zatím se hovoří o tom, že se nemocnice jako obchodní společnosti zbavily dluhů. Jak by na to navázala Modrá šance?
Obchodní společnosti jsou zřizovány za účelem zisku. V první fázi musí zlikvidovat nehospodárnosti, například neodůvodněnou přezaměstnanost, neefektivní provozy, nehospodárné léčení atd. To je v zásadě správné. Jenže tato snaha může pokračovat dál spořením na místech, kde už je ohrožena kvalita péče. Zdravotníků může ubýt natolik, že už nemohou poskytovat náležitou péči. Už dnes se ruší »ztrátová oddělení«.
* Čím jsou ztrátová? Mají nedostatek pacientů?
Ano, může to tak být, ale jednou ze zvláštností zdravotnictví je schopnost vytvářet poptávku. Rozhodující je stanovení »cen«, tedy úhrady od zdravotních pojišťoven. Je-li úhrada stanovena nízko, oddělení příslušného oboru jsou prodělečná. To vůbec neznamená, že jsou nepotřebná. Ovšem takové oddělení je zrušeno tržně orientovaným manažerem. »Prodělečná« z těchto důvodů je třeba psychiatrie, výnosná je kardiochirurgie, proto máme v zemi dvojnásobek kapacit, než je potřeba. Oddělení nebo provozy, které jsou nejvýnosnější, byly už dávno zprivatizovány - počínaje ústavními lékárnami, biochemickými laboratořemi, později navázaly například dialýzy.
* Neprodraží se nakonec taková »sporná« opatření?
Samozřejmě, prodraží. Pro ODS jsou vzorem Spojené státy, kde výdaje činí 14 % HDP, ale kvalita je horší než v Dánsku s 8,5 % HDP. Privatizace systém strašně prodražuje, protože nejenže každý chce vydělat, ale mocné řetězce mají své lobby, které jim zajišťují trvale odbyt. Ani Spojené státy nemohou nechat své občany nechat umírat na ulici. To by totiž vedlo k politickému radikalismu. Takže vedle »tržního« komerčně pojišťovenského systému existuje systém státních fondů Medicare a Medicaid, které financují aspoň základní péči pro staré a chudé. Není divu, že paní Clintonová usilovala o nápravu zdravotního systému USA, a také není divu, že se snahou zkrachovala. Na americké zdravotnictví jsou navázány velmi významné finanční skupiny. I prezidentští kandidáti v posledních amerických volbách se v televizní prezentaci po otázkách moderátora na zdravotnictví velmi ošívali, neboť privátní zdravotnictví reformovat nelze, i když nutně vylučuje ze zdravotní péče významnou část občanů. * Jak by se tedy vyvíjela situace u nás v případě realizace Modré šance? Těžko říci, protože Julínkův návrh realizovat vůbec nelze. Ale i pokus o realizaci by měl tragické následky. Avšak i nemocnice jako krajské akciovky budou postupně infiltrovány komerčními »nekrajskými« strukturami. Zprivatizují do plného »soukroma« ziskové provozy, tunelování bude pokračovat zastoupením dodavatelů ve statutárních orgánech a končit bude lobbováním za vyšší pojistné a zvýšení spoluúčasti. Efektivnost zdravotní péče se sníží.
* A co kvalita zdravotní péče po privatizaci? Výdaje na léčení budou nutně cílem úspor privatizátorů. Proto i ve Spojených státech je podle statistik v soukromých nemocnicích větší úmrtnost než ve veřejných. Na tom ale ODS zřejmě nezáleží.
* Jaká by tedy byla celková bilance Julínkovy reformy?
Při realizaci Julínkovy reformy bychom byli po Slovensku druhou zemí na Zemi, kde by se povinně odevzdávaly peníze komerčním zdravotním pojišťovnám. Komerční pojišťovny by byly jedinou zájmovou skupinou, která by na systému profitovala. Příjmy pojišťoven odkloněné mimo zdravotnictví by chyběly na úhradu zdravotní péče, a to zdravotnickým zařízením, výrobcům a distributorům léčiv a zdravotnických prostředků. Představa, že by tento výpadek nahradily soukromé výdaje, je dětinská. Většina našich občanů by si soukromé pojištění nad limit minimálního povinného pojištění nemohla dovolit a soukromé pojištění bohatých občanů výpadek nenahradí. Ostatně by stejně šlo z valné části o výdaje na nezdravotnický nadstandard. Doufám však, že ztrátu utrpí pouze ODS, přečtou-li si občané nápady jejich stínových ministrů a ti pak zůstanou stínovými i po volbách.
1.8. 2005
Zdroj: Haló noviny
-  -
|
| |
|
|
