 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
Jak se z nemocnice dělá firma
|
Efektivita, minimální dluhy, racionálně uvažující management. Na druhé straně nízké platy personálu a hrozba monopolního postavení některých firem. Takovou stopu za sebou zanechává soukromý kapitál, který si razí cestu českým zdravotnictvím. Vítkovická nemocnice blahoslavené Marie Antoníny a špitály v Rýmařově a Bruntálu. Hned tři nemocnice přibyly za letošní rok do bohaté sbírky společnosti Euromednet, kterou přes stoprocentní podíl v Nemocnici Podlesí ovládá firma Agel ocelářského magnáta Tomáše Chrenka a jeho společníků. Euromednet tak získal kontrolu nad deseti nemocnicemi v Moravskoslezském kraji a svou dominantní pozici v oblasti tím ještě posílil.
Jako buldozer
V převzatých nemocnicích si většinou vybere jedno klíčové oddělení, které vybaví špičkovou technologií. Naopak předlužené nemocnice neváhá poslat do konkursu: skončilo v něm bruntálské středisko, jehož lékaře a zdravotní sestry převelel Euromednet do blízkého Rýmařova. Kromě toho zahájil fúzi Nemocnice Ostrava - Jih s lépe vybavenou Vítkovickou nemocnicí. Chrenkův projekt je v České republice zatím ojedinělý. Žádnému jinému podnikateli nebo firmě se nepodařilo ovládnout tolik nemocnic najednou. Severomoravské zdravotnictví je dnes koncentrováno v rukou jedné skupiny. Co by se mohlo stát v případě, že by nějaký majitel ovládl " nemocniční trh" v určitém regionu?
"Teoreticky by mohl začít diktovat ceny," říká lékař Pavel Vepřek z občanského sdružení Občan, jenž se dlouhodobě zabývá reformami ve zdravotnictví. " Mohl by tlačit na pojišťovny, aby zvýšily platby za léčbu, a hrozit jim, že jinak jejich pojištěnce neošetří," vysvětluje Vepřek. Podle jeho slov však v žádné české nemocnici taková situace zatím nenastala.
Další soukromé nemocnice ovládá například skupina Penta (Nemocnice Ledeč- Háj), podnikatel Alexandr Seidl (Česko- německá horská nemocnice Krkonoše) či firma Mediterra (pražská klinika Malvazinky, nemocnice v Sedlčanech, Mariánských Lázních, Tanvaldu a Neratovicích), kterou kontrolují německá společnost Wittgensteiner Kliniken, Luboš Kmeť a tři další společníci.
Oddlužit a přitvrdit
Pro pojišťovny znamenají soukromí vlastníci nemocnic jednu podstatnou změnu: místo státních úředníků proti nim stojí tvrdí byznysmeni. "Je pravda, že privátní majitelé jsou v jednání s námi mnohem tvrdší než zástupci velkých státních kolosů," říká finanční ředitel Hutnické zaměstnanecké pojišťovny Radovan Kouřil.
Příchod nového vlastníka pocítí okamžitě rovněž distributoři léčiv. "Státní nebo okresní ústavy spoléhají na oddlužení shora, proto se mnohé z nich vůči dodavatelům léků vcelku bezstarostně zadlužují. Naopak většina soukromníků platí hned," říká Pavel Suchý z Asociace velkodistributorů léčiv (AVEL). Sdružuje pět dodavatelů, jimž patří devadesát procent českého trhu (Alliance UniChem, Phoenix, Pharmos, Gehe a Purus).
Se zadluženými a později privatizovanými nemocnicemi se distributoři vždy zpravidla velmi rychle dohodnou na splátkových kalendářích. Noví ředitelé kromě toho bleskově ruší smlouvy na drahé léky, které primáři odebírají výměnou za zájezdy do exotických končin. To však podle Suchého neznamená pro distributory léčiv ztrátu.
"Objednávají sice levnější léky, ale účty za ně vždy uhradí. Pro nás je to také výhodnější." Otázkou je, co znamená vstup soukromého investora pro pacienty.
Josef Mrázek ze Svazu pacientů ČR tvrdí, že kvalita péče zůstává na stejné úrovni jako před privatizací. "Reakce pacientů na ošetření jsou vesměs stejné jak v soukromých, tak ve státních či krajských nemocnicích," říká Mrázek, jenž působí jako poradce ministryně Milady Emmerové. Podle něho nemají noví majitelé důvod kvalitu služeb zlepšovat. "Z nemocnice si odčerpají sedmiprocentní zisky. Z čeho by lepší péči zaplatili?"
Rostoucí počet pacientů některých soukromých zařízení však svědčí o opaku. Do některých privátních nemocnic jezdí stále více pacientů, z čehož vyplývá, že i kvalita péče se tam zřejmě zlepšuje. Kupříkladu do Nemocnice svaté Zdislavy ve Velkém Meziříčí přichází každý rok o deset procent pacientů více než v předešlém období. Jezdí tam kvůli kyčelním endoprotézám nebo operacím štítné žlázy. Ročně u svaté Zdislavy ošetří pětašedesát tisíc pacientů.
Před skalpelem modlitba
Šéfem a stoprocentním majitelem ústavu je osmatřicetiletý chirurg Jaroslav Tvarůžek. Příběh jeho firmy vcelku názorně ilustruje, jak funguje nemocnice v rukou kapitalisty. Počátkem roku 2003 zaplatil za společnost, kde drželo většinu brněnské biskupství, milion korun. Nemocnice byla zadlužená: spolu s ní převzal i čtyřicetimilionové závazky vůči dodavatelům zdravotnického materiálu, které předešlý management nebyl schopen zaplatit. "Investovali do drahých technologií, zařídili nákladné operační sály, ale neměli na to dost peněz," vysvětluje Tvarůžek. Původní vedení nemocnice nahradil vlastními lidmi, exekutivu svěřil ekonomce a právničce. On sám nadále operuje. Na zaplacení dluhů si půjčil u bank a s dodavateli materiálu vyjednal nižší ceny.
Přestal také spolupracovat s osmnácti z dvaadvaceti distributorů léčiv, jejichž oboustranně výhodné dohody s bývalým vedením způsobily, že nemocnice daleko překračovala paušály hrazené pojišťovnami a inkasovala za to půlmilionovou
pokutu. Dnes je firma s dvěma sty zaměstnanci zisková a její tržby se pohybují kolem sta milionů korun.
Z vydělaných peněz nechal Tvarůžek v nemocnici postavit dokonce kapli, kde se konají pravidelné bohoslužby. I když
Tvarůžek říká, že lékařům na platech přidal, čísla shromážděná Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR dokládají, že v privátním sektoru vydělává personál podstatně méně než ve státním.
Velké nemocnice přímo řízené ministerstvem zdravotnictví platí lékařům v průměru o pět tisíc korun více než soukromé a církevní instituce. Zdravotní sestry a ošetřovatelé jsou na tom podobně. České zdravotnictví potřebuje nutně zeštíhlit. "Síť nemocnic je neefektivní, dvě stě zařízení je na Českou republiku příliš," říká šéf zdravotnických odborů Jiří Schlanger. Dnes u nás připadá jedna nemocnice na padesát tisíc obyvatel. " Stačila by jedna na tři sta tisíc," tvrdí. Lidé by si, jak říká Schlanger, klidně dojeli za kvalitní operací ve špičkovém centru i stovky kilometrů.
15.8. 2005
Zdroj: Týden
-  -
|
| |
|
|
