 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Pátek, 02.Prosinec 2005
|
Články
|
Méně regulovat lékaře – více regulovat pacienta
|
Tvrdé regulace předepisování léčiv, které navrhuje ministerstvo zdravotnictví, mohou poškodit poctivé lékaře. LOK-SČL neúspěšně požadoval změkčení sankcí vůči lékařům, kteří překročí limit na předepisované léky, a to alespoň v tom smyslu, aby regulační srážky nemohly svojí výší ohrozit samotnou existenci soukromé praxe. Zejména pro ty obory, kde cena předepisovaných léčiv překračuje hodnotu výkonů daným zdravotnickým zařízením vykazovaných ( např. psychiatrie, alergologie, diabetologie, interna… ), mohou regulační srážky vážně poškodit lékaře poskytujícího péči lege artis. LOK-SČL proto navrhoval, aby maximální výše regulační srážky uplatňované zdravotní pojišťovnou nemohla překročit úroveň 20 % objemu úhrady zdravotnickému zařízení v daném období od příslušné pojišťovny.
LOK-SČL rozumí snaze ministra Ratha zastavit nárůst výdajů za léky, který přesahuje ekonomické možnosti českého zdravotnictví, i když v poslední době tyto náklady již meziročně nerostou o desítky procent, jak tomu bylo v polovině devadesátých let.
Spotřeba léčiv v ČR
Výdaje na léky tvoří v ČR 27% zdravotnických výdajů, zatím co v Rakousku 19%.
Nejrychleji rostou útraty za léky X a ZULP. Například náklady na léky povolované revizními lékaři pojišťoven vzrostly meziročně o 18%.
Výše uvedená východiska si dovolím shrnout do postulátu, že čím více utratíme za léky, tím méně zbude na zaplacení naší práce. Proto musíme vedle tlaku na zvyšování výdajů na zdravotnictví vytvářet také tlak na snižování podílu nákladů za léky, ale pochopitelně i zdravotnický materiál, na celkových výdajích na zdravotnictví.
Jak na to?
Primární je snižování úhrad ze zdravotního pojištění. Jsem přesvědčen, že kdyby se veškeré úhrady spravedlivě plošně snížily o 10%, jak jsme na jaře navrhovali ministryni Emmerové, tak drtivá většina farmaceutických firem sníží ceny tak, aby jejich léky zůstaly plně hrazené či s minimálními doplatky. Zisk totiž dělá obrat, nikoliv marže. Zvláštní režim si zaslouží pouze ty případy, kdy má nějaký výrobce monopol na nenahraditelný lék. Spolu s plošným snižováním úhrad je třeba důsledně uplatňovat systém referenčních cen v porovnání se skupinou států EU s nejnižšími cenami léků. Jsem rád, že kategorizační komise Mz jde touto cestou a ministr Rath doporučení expertů respektuje. V rámci kategorizace je však třeba také snížit počet lékových skupin, neboť v každé musí existovat jeden lék plně hrazený z pojištění.
Za další je třeba regulovat spotřebu léků v nemocnicích. Jako rozumné se jeví zahrnutí nákladů na ZUM, ZULP… do přiměřeně navýšených paušálních úhrad. Systém pozitivních listů, motivace zaměstnanců na úsporách, to vše musí být pro ředitele nemocnic tak samozřejmé, jako vytypovávání „ohnisek korupce“.
V úvodu zmiňovaná regulace preskribce, je jistě nezbytnou součástí celé mozaiky, nemůže však být opatřením jediným. Je rovněž možno polemizovat, jestli je hranice 98% porovnávacího období reálná vzhledem k trvalému růstu cen léku a mizení těch nejlevnějších z trhu. V každém případě by měla být maximální penalizace, která nastane po překročení horního limitu tolerančního pásma ( např. + 10% nad referenční limit – tedy např. 108% loňské preskribce ) limitována jistým procentem z úhrad pro zdravotnické zařízení – např. max. 15% úhrad. Penalizace musí být pochopitelně povinná, je třeba odstranit voluntarismus pojišťoven, které dnes někoho postihují za to, co jinému tolerují. Postižené zdravotnické zařízení by mělo však mít možnost obhájit svoji dražší preskribci před komisí revizního lékaře pojišťovny, ČLK a odborné společnosti.
Zcela jednoznačně trvám na tom, aby spolu s penalizacemi šly ruku v ruce bonifikace pro lékaře, kteří budou šetřit. Pochopitelně i tyto musí být limitovány, aby byly chráněny i zájmy pacientů.
Regulace navržené ministerstvem zdravotnictví do úhradové vyhlášky pro 1. pololetí 2006 jsou velmi tvrdé a lze je akceptovat pouze jako přechodné opatření k řešení akutní krize a získání času pro hledání spravedlivějšího systému, který by nepoškozoval poctivé lékaře.
Závěrem si dovolím zopakovat tezi, že čím více umožníme vydělávat farmaceutickým firmám, tím méně zbude na úhradu naší práce. Úkolem ČLK i profesních sdružení lékařů je obrana zájmů lékařů, nikoliv farmaceutických firem. To, že za české peníze nemohou občané očekávat německé zdravotnictví, to by jistě měli veřejnosti přiznat politici, těm se do toho z pochopitelných důvodů chtít nebude, proto to musíme trvale zdůrazňovat my, kdo jsme na zvýšení přísunu peněz do zdravotnictví existenčně závislí.
2.12.2005
MUDr. Milan Kubek / předseda lékařského odborového klubu - LOK
-  -
|
| |
|
|
