 | Registrací získáte možnost přispívat, diskutovat, měnit vzhled... |
|
 |
|
Čtvrtek, 01.Červen 2006
|
Články
|
Zdravotnický expert ČSSD
|
a zároveň ministr zdravotnictví David Rath říká, že možná bude díky svým úsporným opatřením nejúspěšnějším ministrem zdravotnictví. Jako další krok vidí komerční připojištění.V rozhovoru pro Zdravotnické noviny přiblížil svoje představy lepším fungování českého zdravotnictví. Text následuje.
Lékaři se obávají tvrdých limitů obsažených v úhradové vyhlášce. Co mají dělat, když vyčerpají svůj limit na léky?
Především si myslím, že to musíme brát jako dočasnou věc. Byl bych rád, kdybychom tento restriktivní systém byli schopni opustit už v druhé polovině tohoto roku, poté, kdy předpokládám, že se nám zlepší finanční kondice Všeobecné zdravotní pojišťovny. Doufám, že na druhé pololetí tohoto roku už nebudou muset být ta opatření tak přísná. I když jejich přísnost je iluzorní. Vezměte si, že když zavedli své reformy na Slovensku, kleslo tam předepisování léků o dvacet procent. U nás chceme takovou „hrůzu“, aby lékaři směli napsat „jen“ o tři procenta více léků než v loňském roce. Od března dokonce „jenom“ o pět procent. Myslím, že to vůbec není špatný meziroční růst.
Přesto se může některým lékařům stát, že svůj limit překročí. Sami se ptají, co mají v takovém případě dělat...
Pokud ho přesáhnou proto, že dostanou nějakého jednoho mimořádně drahého pacienta, kupříkladu hemofilika (což je naprosto raritní, téměř až neuvěřitelný případ, ani nevím, jestli vůbec může nastat, aby praktický lékař dostal do své péče hemofilika a musel mu předepisovat nějaké drahé léky – obávám se, že na to ani nemá kompetenci), je domluveno se zdravotními pojišťovnami, že jsou schopny se v těchto individuálních případech s lékařem dohodnout a uhradit mu to. Pokud se ale lékař nebude chovat tak, aby se vešel do limitu nárůstu tří až pěti procent, bude muset léky prostě zaplatit ze svého. Když se bude lékař chovat neodpovědně a bude psát léky tak, jak po něm firmy budou chtít, pak se na nás nesmí zlobit, že to všechno zaplatí.
Několikrát jste řekl, že pacienti mohou dostat více léků než loni. Za tím si stojíte?
Mohou dostat o tři až pět procent balení více než v loňském roce.
Postaví se ministerstvo za lékaře v případě, že by jej zažaloval jeho pacient za to, že mu nepředepsal nějaký volně prodejný lék typu paralenu?
Myslím, že to je naprosto absurdní případ a kvůli desetikorunovému paralenu nikdo lékaře žalovat nebude. Lékař vždy musí zvažovat, a potýkal jsem se s tím ve své praxi i já, co pacient musí dostat, co by měl dostat a co je ekonomicky reálné. To jsme dělali i před pěti deseti lety, jen je otázka, zda to zvažujete více nebo méně. Některé věci na letácích praktických lékařů pro pacienty, které jsem zachytil, mě příjemně překvapily, jiné mě poděsily. Zarazilo mě například, že jeden lékař píše: „Podle platných předpisů je nárok na dopravu sanitním vozem, pokud pacient není schopen k dopravě použít veřejný dopravní prostředek. Důvodem k dopravě sanitkou nemůže být například to, že někdo v Brně netrefí nebo mu právě nejede autobus.“ Chápu to tak, že ten lékař doposud asi psal sanitku, i když mu pacient řekl, že v Brně netrefí a neví, kde je dané zdravotnické zařízení, nebo mu v ten okamžik nejede autobus. Nezlobte se, ale to už je nehoráznost. Jestli povedou zavedená opatření k zamezení tohoto doslova zneužívání, tak jsem spokojen.
Dále lékař na letáku píše, že při běžném nachlazení je zcela dostačující bylinkový čaj, tlumení dráždivého kašle kodeinem a vypocení místo panadolu. Opět lékař v tomto případě postupuje naprosto správně a já jsem šokován, že tak nepostupoval doposud. Kolegové říkají, že se najednou zamýšlejí nad tím, zda psát pacientům tak vysoké dávky léků na snížení hladiny cholesterolu a tuku v krvi, když má pacient 130 kilo a stále přibírá. Tam je dokonce v indikacích léků psáno, že má pacient sám shodit nějaká kila, a teprve pak má na tuto léčbu nárok. Jestli má opatření povedou k tomu, že se začneme vracet k platným guidelines, že sanitku nepoužíváme místo autobusu a při běžném nachlazení si koupíme bylinkový čaj nebo paralen, myslím, že budu nejúspěšnější ministr zdravotnictví.
Tvrdíte, že není třeba český zdravotnický systém výrazně změnit. Evropské systémy přitom dnes v souvislosti s rozvojem medicíny a demografickým vývojem narážejí na své hranice. Jak dlouho je podle vás český systém se svými základy udržitelný?
Je pravda, že na to narážejí všechny systémy, nejen ty evropské. Moderní medicína je enormně drahá a je čím dál složitější ji zaplatit v šíři, kterou známe ze solidárního systému, pokud tu solidaritu nezvyšujeme. Společnost bohatne pomaleji, než rostou požadavky na moderní medicínu. Pak jsou dvě možnosti: buď zvyšovat princip solidarity, to znamená zvyšovat platbu zdravotního pojištění, nebo vyřazovat z balíku hrazeného ze solidárního pojištění některé služby, které budou uznány jako méně potřebné, například lázně, stomatologická péče... Tímto směrem také některé evropské státy jdou. Třetí cestou je zvyšovat podíl spoluúčasti. To jsou asi všechny cesty, které jsou k dispozici. Otázka je, v čem panuje větší konsensus společnosti, tedy jestli většina lidí a jejich politická reprezentace chce zvyšovat míru solidarity, tedy vlastně daně, anebo snižovat rozsah plně hrazené péče, případně zatěžovat konkrétní peněženky lidí, ať už platbou v hotovosti nebo nějakým individuálním účtem. Platba v hotovosti se přitom možná jeví šikovnější platba v hotovosti, protože je levnější a jednodušší než individuální účet.
Tak, jak je zdravotnický systém založený u nás, je tedy podle vás udržitelný i dlouhodobě nebo dokonce trvale?
To záleží na tom, kolik je do něj společnost ochotna dávat peněz. Zatím byl udržen za cenu dodatečných finančních injekcí. To, když systém vyprodukuje určitý dluh a ten se po čase smaže tím, že stát dá více finančních prostředků, je jedno z řešení. Takto může systém fungovat dalších pět deset let. Nebude to ideální, ale on podle mých zjištění z cest po zahraničí žádný systém není ideální. Myslím si ale, a to už si uvědomila i sociální demokracie, že tento systém vede k periodickým bouřím nespokojenosti tu té, tu oné části veřejnosti (a ta perioda je čtvrt nebo půl roku), protože finanční prostředky nejsou k dispozici. Z tohoto pohledu si myslím, že bude potřeba systém upravit. První krok úpravy vidím v zavedení komerčního připojištění. V první fázi to je tedy inventura všech zdravotnických služeb, některé pak jdou do připojištění a legislativní konstrukce toho připojištění. Už mám zpracované návrhy, které zákony je potřeba k zavedení připojištění upravit.
Co říkáte na kritiku, že své kroky nemáte podepřeny žádnou propracovanou koncepcí?
Myslím, že to není úplně na místě. To, co se dělá teď do voleb, je něco jako krizový management a ten má přesný plán. Do něj patřilo uvedení nucené správy na VZP. Druhá věc je dlouhodobější plán. Ten se teď vtělil do programu sociální demokracie, který je charakterizován několika prvky. Za prvé hledáním systémové inspirace výhradně v prostoru bývalé západní Evropy. Dále chceme zachovat míru solidarity, tedy nesnižovat ani zvyšovat současnou výši zdravotního pojištění 13,5 procenta. Naopak chceme zvýšit příspěvky státu do systému zdravotního pojištění. V neposlední řadě chceme zavést systém komerčního dobrovolného připojištění, od kterého si slibujeme, že vnese do systému více financí.
S programem ČSSD se plně ztotožňujete?
V té podobě, v jaké je dnes, jsem nenašel nic, s čím bych měl problém. Současně jsem přitom sestavil pracovní skupinu, která se má dlouhodobě zabývat fungováním a strategií změn ve zdravotnictví. Začala fungovat asi před měsícem. Počítám, že prvé výstupy by mohla mít v průběhu tohoto pololetí. Viděl bych ji ale spíše jako trvalou pracovní skupinu. Zdravotnictví se nesmí vnímat jako statický model. Zvlášť dnes je zdravotnictví tak dynamicky se vyvíjející sektor, že ať vymyslíte a zavedete jakýkoli systém, musíte se připravit na to, že jej musíte permanentně upravovat, každý půlrok něco přidat, jinde ubrat. Je otázka, kdo všechno tuto regulaci bude dělat. Na jednu stranu to dělá stát, zároveň i zdravotní pojišťovny. Vyvážení těchto prvků je asi v nastavení systému to nejdůležitější.
Avizoval jste svůj vstup do ČSSD. Čím vás tato strana za dobu svého vládnutí přesvědčila o tom, že do ní chcete vstoupit?
Netajím se tím, že mi byl sympatický Miloš Zeman jako předseda vlády. Považuji jej za sice svérázného člověka, ale velmi inteligentního a myslím si, že skutečně drtivá většina jeho kroků a opatření naší republice prospěla. Dostal sem například zahraniční investory investičními pobídkami. To, že naše ekonomika dnes roste o asi pět procent, že je tak nízká inflace a koruna posiluje, je myslím do jisté míry zásluha jeho opatření před mnoha lety. Druhý člověk, který je mi takto velmi sympatický, je premiér Jiří Paroubek. Přiznám se, že nemám moc rád nejisté politiky, a myslím, že v premiéru Paroubkovi získala sociální demokracie člověka, který je v ráznosti podobný Miloši Zemanovi, ví přesně, co chce, a ví jak na to. V každé práci lze říci, že ne všechno se daří, ne všechny záměry jsou takové, jaké by měly být, ale když to dám dohromady, myslím, že osmdesát devadesát procent z toho, co dělá, chce a dosahuje, je správné a mě to naprosto konvenuje.
A sociální demokracie jako taková?
Myslím, že ta strana za posledních sedm let hodně dospěla. V první polovině devadesátých let byla podle mě zaměřena spíše do minulosti. Bylo sice asi správné hledat své kořeny, na druhou stranu pro moderní společnost to je někdy ne úplně použitelné. Dnes se sociální demokracie jasně profiluje do moderní strany západoevropského střihu, která má mezi partnerskými stranami třeba britskou Labour party nebo německou sociální demokracii. Líbí se mi její základní styl, který je obsažen i v programu pro zdravotnictví, že hledáme inspiraci především v zemích staré západní Evropy. Sociální demokracie odmítá třetí cesty, nějaké velké experimenty, chce jít vyzkoušenou cestou bohatých západoevropských zemí.
Přeci jen vypadá váš názorový přechod od členství v ODS k ČSSD trochu zvláštně...
Tvrdím, že jsem se nezměnil já, změnila se ODS. Někdo to bude možná považovat za příliš sebevědomé tvrzení, ale mě Václav Klaus oslovil na začátku devadesátých let právě tezí, kterou jsem teď řekl. To znamená bez experimentů, bez třetích cest, co nejrychleji do západní Evropy.
Přirovnáváte dnešní ČSSD k ODS devadesátých let?
To určitě ne, ale přirovnávám ten cíl. Že pak Václav Klaus dělal něco úplně jiného a že to dopadalo, jak to dopadalo, to byla jiná věc. Původní myšlenka ale byla úplně správná. Opisovat od lepších žáků. To už mi říkala moje maminka: když se opisuje, tak od těch, kteří jsou lepší, ne od větších propadlíků, než jsme sami.
Když se podíváte do devadesátých let, zjistíte, že nám Václav Klaus kladl za vzor Německo, Rakousko, Švýcarsko. V programu, tezích a projevech sociálních demokratů slyšíte právě toto velmi často.
Ve zdravotnictví Rakousko svůj systém reformuje, Německo stojí před reformou. Je ideální inspirovat se jejich starými systémy, když sami hledají nová řešení?
Jak říkám, nelze si představit reformu jako statickou věc, tedy že teď nastane reforma, bude trvat třeba dva roky a pak máme na deset let vystaráno. Moderní společnost je tak dynamická, že budeme žít v permanentní reformě. Ani bych tomu neříkal reforma, ale urychlená evoluce. Je to jako s čímkoli jiným. Ve středověku uběhlo sto let a stavělo se pořád stejně. Dnes uběhne deset let a společnost udělá obrovské skoky, na které musí i zdravotnictví reagovat.
Ve sněmovně podporujete tisk 810 o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Ten také někteří lidé označují za experiment.
Určitě to není experiment, je to zavedení běžné právní formy. V obchodním zákoně je hned v záhlaví, že akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným a další, se zřizují za účelem tvorby zisku. To je základní definice obchodní společnosti. Základním cílem společností neziskových, které nemají tvořit zisk, je provozování nějaké veřejné služby. Pokud vytvoří zisk, musí jej realizovat uvnitř.
Dnes ale skoro nikdo nezpochybňuje neziskové nemocnice ve zdravotnictví, o experimentu se mluví v souvislosti s tímto konkrétním návrhem.
To je totéž, jako kdybychom říkali, že je experiment, když tady nebyly za socialismu obchodní společnosti a někdo pak napsal zákon o akciových a dalších společnostech. To není experiment, to je zavádění běžných právních forem do českého práva. Experimentem je naopak převádění nemocnic na obchodní společnosti, protože v takové míře, v jaké se to děje v České republice, se to neděje nikde, nebereme-li v úvahu Slovensko, kde to je dost tristní.
Jaký účel má mít vytvoření sítě veřejných nemocnic, které budou mít nárok na smlouvu s pojišťovnou?
Beru to trochu jako ústupek ústavním právníkům. Původně jsem tam nechtěl mít žádný seznam. Myslel jsem, že by to mělo být tak, že všechny nemocnice, které jsou, by nějakým způsobem přešly na tuto právní formu. Ústavní právníci ale řekli, že tam ten základní seznam musíme deklarovat, jinak by mohl nastat problém u Ústavního soudu, protože Ústava dává možnost vymezit nakládání se soukromým majetkem, ale pouze za podmínek striktně stanovených zákonem. Tou striktní podmínkou je třeba vyjmenování konkrétní nemocnice.
Proč mají podle vás mít všechna existující ústavní zařízení nárok na smlouvu s pojišťovnou?
Protože nechceme nikoho diskriminovat. Nechtěli jsme se dostat do potíží a diskusí, jestli má třeba nemocnice ve Stodu existovat, nebo ne.
Pokud se nepletu, tak se dosud v souvislosti s vytvořením základní sítě třeba s nárokem na smlouvu s pojišťovnou mluvilo o tom, že by se do ní vybrali jen ti opravdu kvalitní.
Proto jsme se snažili do základní sítě vyjmenovat těch zhruba 110 největších zařízení. Nemáme propracovaný systém hodnocení kvality péče. I projekty, které jsme spustili, jsou zatím pilotní. Než budou mít dobrou vypovídací hodnotu a výsledky budeme moci považovat za relevantní, uplynou třeba dva tři roky. V tuto chvíli tedy máme jediný hodnotící parametr, a to velikost a vybavenost nemocnice. Do základního seznamu jsme proto dali ty nemocnice, které jsou v daném místě největší a nejlépe vybavené.
Použití nějakého auditu tedy nepřicházelo v úvahu?
Muselo by na to být podstatně více času.
20.4. 2006
Zdroj: www.ZDN.cz
-  -
|
| |
|
|
